Článek
První otázka byla jednoduchá a vycházela z uzavřeného seznamu odpovědí: „Řekněte mi prosím, čeho se osobně v současné době nejvíce obáváte?“ Respondenti mohli zatrhnout nejvýše pět možností. Naprosto jasným vítězem se s 34 % stal teroristický útok, následovaný podvody na internetu a s bankovními kartami a dopravními nehodami zaviněnými jiným řidičem (obojí 21 %). Naopak nejméně se Rusové podle tohoto průzkumu obávají sexuálních útoků (4 %), únosu (5 %) a násilí a krutosti v rodině společně s úmyslným poškozením majetku a vandalismem (obojí 6 %). Osmnáct procent dotázaných pak uvedlo, že se nebojí ničeho z uvedeného v seznamu, a 3 % tvrdila, že prostě neví.
Druhá otázka nebyla o mnoho složitější: „Řekněte mi prosím, s čím z uvedeného jste se vy, vaši příbuzní nebo přátelé setkali za poslední rok?“ I tentokrát šlo o uzavřenou otázku (tedy s výčtem možných odpovědí), tentokrát ale s neomezeným výběrem možností. Na prvních místech se pak objevila nehoda zaviněná jiným řidičem (13 %) a podvod na internetu a s bankovními kartami (8 %). Na posledních místech se umístily sexuální útoky (0 %), následované společně násilím, krutostí v rodině, teroristickým útokem, únosem a vraždou (vše 1 %). Většina odpovědí nicméně zněla, že se jim ani jejich blízkým nestalo nic z výše uvedeného (60 %). Další 4 % odpověděla, že prostě neví.
Pokud se porovnají odpovědi na obě otázky, nejoprávněnější byly obavy z dopravní nehody nebo internetového podvodu a machinací s bankovními kartami. Naopak obava z teroristického útoku se ukázala jako silně přehnaná.
Je samozřejmě otázkou, nakolik byl výzkum vypovídající. Zpráva o něm neobsahuje popis složení respondentů, tedy zda šlo o vyvážený vzorek napříč pohlavím i věkovými skupinami. Současně je možné namítat, že množství dotazovaných (1 600) je na celkovou populaci Ruské federace spíše zanedbatelné. Průzkum se v každém případě zaklínal svou spolehlivostí a výstup z něj obsahuje i určitou kritiku:
„Strach, že se stanete obětí nějakého zločinu, může různě ovlivnit existenci jak jednotlivce, tak společnosti. Strach je mechanismem sebezáchovy v jednom případě a může podstatně omezit možnosti rozvoje a dokonce přežití v jiném. Naši občané jsou nejvíce adekvátní v prožívání strachu, že se stanou obětí dopravní nehody, z hlediska jejich vlastního prohlášení o reálné zkušenosti. Stále více našich občanů začíná využívat komunikační prostředí internetu a tam na ně číhá nebezpečí, že se stanou obětí zločinu: s různými zločiny se zde naši občané setkávají stále častěji. Je načase, aby se zákonodárci a orgány činné v trestním řízení více zabývali regulací a prevencí kriminality ve virtuálním prostředí, a internetová komunita a firmy osvětou v oblasti internetové gramotnosti.“ (Všeruské centrum pro výzkum veřejného mínění, 2016)
Nakolik byla tato kritika oprávněná, nelze posoudit. V roce 2022 ovšem průzkum náhle přestal být na stránkách dostupný a najít ho je možné už jen v internetových archivech. Je také otázkou, co by se na předních příčkách průzkumu umístilo v současnosti.
Zdroj:
https://web.archive.org/web/20160607172719/http://wciom.ru/index.php?id=236&uid=115717
