Brežněvova jasnovidka Džuna prý léčila bezkontaktní masáží: Docházet k ní měla elita Kremlu

Tajemné Džuně byl údajně dán do vínku dar jasnovidectví a prý uměla uzdravovat pomocí svých rukou. Sama sebe označovala mimo jiné za „asyrskou princeznu“ pro svůj cizokrajný původ i mystický vzhled. Jejími pacienty byli podle jejích slov příslušníci sovětské elity včetně nejvyššího představitele Sovětského svazu Brežněva, ale také známé osobnosti, filmové hvězdy i prominenti z celého světa. Měla nemalý vliv na politické špičky Sovětského svazu a přezdívalo se jí sovětský Rasputin. Věnovala se také astrologii, malířství, skládání básní a psaní knih.

Džuna, vlastním jménem Jevgenija Juvaševna Davitašvili, rozená Sardis, se narodila v rodině íránských imigrantů žijících v ruském Krasnodarském regionu Severního Kavkazu 22. července 1949. Měla dalších pět sourozenců, rodiče jí zemřeli, když byla Džuna ještě malá. Později se v Tbilisi vyučila kameramankou, avšak tuto práci nikdy v životě nedělala. Postupem času si začala uvědomovat, že má jisté mimořádné schopnosti a začala léčit zvířata i lidi pomocí své vlastní metody „léčení rukama“. Tato metoda vycházela dle jejího vysvětlení z dávného asyrského učení. Džuna prohlašovala, že podobné schopnosti měla již její babička, a v dobách své největší slávy vyprávěla, že její dědeček se dožil úctyhodných 139 let. Skeptici později proto často podotýkali, že o tomto tvrzení by se dalo s úspěchem pochybovat.

V letech 1970-1980 prý také úspěšně léčila mnohé význačné osobnosti veřejného a kulturního života. Najdeme mezi nimi slavná jména, Džunu prý navštěvovali například Vladimir Vysockij, herec Robert De Niro, Marcello Mastroianni nebo režisér Federico Fellini.

Veřejně známou a slavnou se stala až počátkem 90. let 20. století, kdy v Rusku vystupovala v televizních pořadech a propagovala alternativní způsoby léčby některých nemocí. Široká veřejnost tak měla možnost poznat kremelskou léčitelku a poodhalit roušku jejího tajemství, které znali doposud jen vyvolení. Mimořádně charismatická žena dokázala zapůsobit na diváky i prostřednictvím televizní obrazovky.

Džuna spolupracovala také s vědeckými ústavy a snažila se hledat své nástupce. Vyučovala lidi, kteří měli podle ní podobné schopnosti a dar léčit rukama, jako měla ona sama. Vypracovala podrobnou metodiku „bezkontaktní masáže“ a byla přesvědčena, že tato její metoda pomáhá i při závažných onemocněních. Údajně si přála, aby díky ní lidé mohli žít šťastnější a delší život.

Současná věda je v tomto směru ovšem velmi skeptická a případný účinek „bezkontaktní masáže“, stejně jako u všech podobných metod, je podle vědců důsledkem sugesce, autosugesce, relaxace nebo placebo efektu. V historii najdeme mnoho příkladů léčení vírou. „Přesto jsou ale možnosti léčby vírou omezené. Uplatňují se jen tam, kde jde buď jen o problémy psychické, např. o „neurózu“, hysterii, nebo o choroby psychosomatické, jakými jsou např. plicní astma, alergie, funkční poruchy trávicího systému nebo pohybového systému. Naproti tomu nelze očekávat žádný nebo jen pomocný efekt u chorob organických, degenerativních, infekčních nebo nádorových,“ vysvětluje na svém webu Český klub skeptiků Sisyfos.

Dodnes není jasné, jak se tehdy třicetiletá Džuna dostala až do nejvyšších politických kruhů v samotném Kremlu. Ví se pouze, že se přestěhovala do Moskvy na žádost samotného Brežněva. Tajemná jasnovidka a léčitelka kremelské elity léčila zejména svou vlastní metodou „bezkontaktní masáže“. Tvrdila, že má dokonce schopnosti léčit rakovinu a prodlužovat život, což přimělo moskevskou smetánku, aby se v 70. letech 20. století postavila do fronty na její „zázračnou“ léčbu. Džuna uvedla, že k jejím pacientům prý patřili Eduard Ševardnadze,  Leonid Iljič Brežněv a také Boris Jelcin. Neexistují však žádné důkazy, že tomu tak skutečně bylo. Nezpochybnitelným faktem ale je, že Brežněv jí daroval luxusní čtyřpodlažní vilu na známé ulici Arbat v samotném centru Moskvy. Džuna byla velmi bohatá a vlivná žena. Vlastnila dalších pět bytů v centru Moskvy, cenné umělecké obrazy a diamantové šperky.

Džuna Davitašvili se stala akademičkou, profesorkou, prezidentkou Mezinárodní akademie alternativních věd a působila také ve zdravotní službě armády. Ráda nosila uniformu ověšenou množstvím řádů a vyznamenání, což zdůrazňovalo její vysoké postavení ve společnosti.

Ačkoliv zdůrazňovala, že má zázračné léčitelské nadání, schopnost prodloužit lidský život za hranici 100 let a umí nahlížet do budoucnosti, její životní příběh tato tvrzení v mnohém popírá. Osud svého syna ani ten svůj zvrátit totiž nedokázala.

Příjmení Davitašvili si Džuna ponechala po svém prvním manželovi s nímž měla syna, který se jmenoval Vakhtang. Jejím druhým manželem se stal v roce 1986 sovětský a později ruský producent a skladatel Igor Matvienko. Jejich manželství trvalo pouhý jeden den. V roce 2001 měl Džuny milovaný syn Vakhtang Davitašvili autonehodu, při níž tragicky zahynul. Jeho smrt zlomila Džuně srdce, přestala téměř vycházet ze svého domu a stáhla se i z veřejného života. Pravidelně chodila pouze navštěvovat synův hrob. Léčitelské praxi se věnovala nadále, ale pacienty přijímala jen ve svém soukromí.

Na veřejnosti se takřka neobjevovala. Nicméně ruská televize NTV připomněla, že Džuna v jednom ze svých posledních interview před smrtí slibovala, že přiměje Západ, aby zrušil sankce proti Rusku, a věštila, jak dopadne válka na Ukrajině.

Smrt si pro Džunu přišla, když jí bylo 65 let. Cestou na nákup se jí udělalo špatně, následně byla převezena do nemocnice, kde po dvou dnech strávených v kómatu 8. června 2015 v Moskvě zemřela. Její smrt vyvolala obrovskou vlnu zájmu, informovalo se o ní nejen v místních, ale i v zahraničních médiích.

Přestože v některých tvrzeních Džuny najdeme rozpory a na její léčitelské schopnosti můžeme nahlížet různě, nelze jí upřít především obrovské charisma, které jí pomáhalo v upevňování její moci a společenského postavení. Mnozí si v souvislosti s Džunou kladli a nadále kladou otázku, zda byla skutečně jasnovidkou s paranormálními schopnostmi nebo jen obratně využila příležitosti žít lepší život. Ač je u nás její osobnost téměř neznámá, v tehdejším Sovětském svazu se proslavila jako Brežněvova čarodějka, tajemná žena ve službách mocných.

Zdroje: forum24.cz, Wikipedia, sisyfos.cz

HEŘT, Jiří. Alternativní medicína: možnosti a rizika. Praha: Grada, 1995. ISBN 80-7169-151-8.

DAVITAŠVILI, Džuna, Miroslava POHUNKOVÁ a Hana LABUDOVÁ. Naslouchám svým rukám. Přeložil Jana MORAVCOVÁ. Praha: Lidové nakladatelství, 1991. ISBN 80-7022-118-6.