Léčitelka bába Radnická: Pomohla tisícům lidí včetně prezidenta Havla, osud k ní byl ale krutý

Životní příběh slavné lidové léčitelky se začal psát 7. srpna 1898, kdy se v malé obci Janštejn narodila Božena Kamenická, které se také přezdívalo „bába Radnická“.

Již jako malá školačka pociťovala zvláštní stavy mysli, mívala předtuchy a sny, které se mnohdy naplnily. Jedné noci měla živý sen, ve kterém uviděla „plakat celý svět“. Vyděšená se s viděním svěřila své matce, která ji varovala, aby nikomu jinému nic neříkala, neboť by ji ostatní lidé mohli považovat za blázna. Mrazivá předpověď se však zanedlouho vyplnila, když vypukla 1. světová válka.

Po smrti otce se početná rodina čítající celkem 5 bratrů a 5 sester stěhovala různě po Čechách. Paní Božena se nakonec usadila v České Lípě, odkud pocházel i její manžel Karel Kamenický. Zde absolvovala kurz přírodního léčení a byla také členkou prvorepublikového Zdravovědného spolku. Bylinky se od té doby staly jejím osudem, milovala je, věřila v jejich sílu a moc. Cítila se být povolána k léčení druhých, byť sama nikdy nedosáhla lékařského vzdělání. Právě v České Lípě začíná její úspěšná léčitelská kariéra, která trvala celých 70 let.

Radost a nadšení z prvních úspěchů však vystřídala tragická událost, když jí při autonehodě v náručí zahynul její jediný milovaný syn Jaroslav. Bylo mu pouhých 5 let. Vůz tenkrát řídil bratr paní Kamenické, Otakar. V ten okamžik se jí zhroutil celý svět, měla veliké deprese a dočasně přestala praktikovat léčitelství. Mimochodem i tato událost se jí prý zjevila ve snu, ještě v období námluv se svým budoucím chotěm. Tehdy se jí údajně zdálo o krásné zahradě plné zvláštních květin, kde uviděla sebe, manžela a malého chlapce, který odlétl do nebe. Podivný sen ji tenkrát vyděsil a chmurná předtucha se nakonec o několik let později skutečně vyplnila.

Je dojemné, že se ke své léčitelské praxi podle svých slov vrátila znovu až po té, co ve snu spatřila svého synka Jarouška šťastného a spokojeného. S bolavým srdcem, ale s nadějí, že se její syn má v dalším životě dobře, se mohla nyní naplno věnovat svému poslání. Božena Kamenická byla silně věřící osobou, věřila v Boha i v reinkarnaci a svůj dar léčit přičítala rovněž vyšší moci. Osud jí o 3 roky později po tragické autonehodě opět svedl dohromady s bratrem Otakarem, kterému zemřela žena při porodu třetího syna. Paní Božena neváhala a všechny tři bratrovi chlapce s manželem adoptovala. Nejmladší z nich, kterému bylo tehdy pouhých 6 týdnů, se jmenoval Jaroslav, stejně jako její zesnulý chlapec.

S příchodem 2. světové války se přestěhovala do Radnic, kde se snažila všemožně pomáhat lidem. Došlo i na zatčení a několikatýdenní uvěznění poté, co ji udal kolaborující soused. Nacisté ji dlouho vyslýchali, považovali ji za jasnovidku. Nakonec byla propuštěna a směla se nadále věnovat léčitelství. Největších úspěchů dosáhla v poválečném období, paradoxně v době, kdy se komunistický režim snažil všemožně potírat vše, co nezapadalo do kontextu socialistického zdravotnictví. Různé represe se jí nevyhnuly ani v této době, byť léčila i některé prominenty komunistického režimu. Střídavě pak žila v Radnicích, Tymákově a Plzni.

Měla dar od Boha, byla jasnovidkou, nebo „jen“ skvělou diagnostičkou s vynikajícími znalostmi? Božena Kamenická se svých pacientů před určením diagnózy na nic nevyptávala. Diagnózu stanovovala ze vzorku moči, kterou zahřívala nad kahanem, když moč dosáhla bodu varu, přidala k ní pár kapek hypermanganu. Ze vzniklé sraženiny dokázala stanovit nejen celkový stav organismu, ale také přesně určit, co danému člověku je. Následně naordinovala režimová opatření, bylinky a postup léčby, někdy aplikovala masáže, zábaly, upravila jídelníček, pomohla radou i dobrým slovem. „Léčba musí být stanovena individuálně, není to tak jednoduché, i když platí určitá obecná pravidla. Jeden člověk má nemoc a druhý má tutéž nemoc a každý ten pacient musí dostat docela jiný lék,“ říkávala.

Dokázala velmi dobře poznat stavy, kdy pacientovi již nebylo možné pomoci, vždy ale s ohledem na jeho psychiku o tom pomlčela. „Pokud cítím, že pacient zemře, neřeknu mu to, jen napíši lékaři, že pacient potřebuje stálý dozor. Snažím se pacienta psychicky nenarušit,“ uvedla v jednom z rozhovorů. V těžkých případech se radila a spolupracovala s lékaři napříč medicínskými obory. Nezřídka se stávalo, že doktoři k ní posílali své pacienty, kterým nedokázali sami pomoci. Zaměřovala se také na léčbu ženské neplodnosti. Vyhledávaly ji ženy, kterým lékaři nedávali šanci otěhotnět. V knize díků, kterou je možné si prohlédnout v Muzeu Josefa Hyláka v Radnicích, je mnoho děkovných vzkazů i fotografií dětí od šťastných rodičů.

Kolem „báby Radnické“ koluje dodnes řada více či méně veselých historek, zejména v souvislosti s tím, jak se ji někteří lidé snažili nachytat. Patří k nim příběh, kdy jí žena donesla kozí moč místo své. Paní Kamenická tehdy s ledovým klidem opáčila: „Kozy neléčím.“ Jindy se ji pokoušel pro změnu oklamat starší pán, který měl s sebou moč své těhotné vnučky. Odpověď v tomto případě zněla: „Dědečku, tak budete rodit!“ Za celá léta její praxe se nikomu nepodařilo zpochybnit její výsledky, bába Radnická se v diagnostice nemocí nemýlila, což fascinovalo i odbornou veřejnost.

Tisíce lidí věří, že právě ona jim pomohla k uzdravení a že díky ní přišly na svět stovky dětí. Její věhlas sahal až za hranice naší země, nemocní za ní přijížděli z různých zemí Evropy, Austrálie i Ameriky. K jejím pacientům patřili prezidenti Ludvík Svoboda, Gustáv Husák i Václav Havel. Ze známých osobností pak Helena Růžičková, Karel Gott, Jiří Bartoška, Josef Kemr, Vladimír Menšík a mnozí další.

Sama zůstala po celý život velmi skromným člověkem. Zemřela 5. září 1996 ve věku 98 let, je pochována spolu s rodinou na hřbitově v Radnicích na Rokycansku. Odkaz Boženy Kamenické žije dál, stále se dle jejích receptur míchají bylinky, připravují čajové směsi a léčivé masti.

„Narodila jsem se, abych sloužila lidem, chvála patří pánu Bohu, od něhož jsem dostala velký dar.“ Božena Kamenická

Zdroje:

KALIBÁN, Stanislav. Léčivé bylinky mám v srdci, říkávala Božena Kamenická. Plzeňský

deník. 1998, roč. 7, č. 182, s. 13.

KUCHAŘ, Jiří, HANKA, Zdeněk. „Moji cestu určil Bůh“. Regenerace. 1994. roč. 2, č. 12,

s. 2 -4.

LIDOVÁ LÉČITELKA BOŽENA KAMENICKÁ. Plzeň, 2012. Bakalářská práce. Západočeská univerzita v Plzni.