Sousedské spory na venkově: Lidé se hádají i kvůli házení slimáků přes plot nebo mouchám z prasečáku

Na český venkov se každoročně z měst natrvalo odstěhují tisíce lidí, kteří touží vyměnit městský ruch za venkovskou romantiku, klid a přírodu. „Nástrahy“ venkova je však někdy dokáží nemile překvapit a sen o idylickém životě na vsi se pomalu a jistě rozplyne. Připočteme-li k přistěhovalcům z měst také „lufťáky“ vyrážející na chaty a chalupy nejen o víkendech a svátcích, ale též během prázdnin, jedná se o poměrně velkou skupinu obyvatel Česka. Představy některých lidí o životě v malebné vísce se někdy značně rozchází s realitou, a tak není divu, že se tu a tam objevují i kuriózní sousedské spory.

Dokonce i Agrární komora ČR na svém facebookovém profilu upozornila na rozmáhající se nešvar, kterým jsou často absurdní stížnosti související s životem na venkově: „Máme pro vás náš každoroční evergreen. I v loňském roce nám přišly desítky stížností od „lufťáků“ na zvuky a pachy venkova. Vadí jim třeba kokrhající kohout, vyzvánějící kostelní zvony, stádo dobytka s kravskými zvonci, pach hnoje, káchající kachny nebo přejezdy zemědělské techniky v období žní. Rádi bychom upozornili, že pokud vyrazíte mimo město, buďte si prosím vědomi, že tyhle přirozené projevy k životu na vsi zcela běžně patří. Pokud je „nedáváte“, zvolte k návštěvě či dovolené raději jiné místo.“ V tomto článku se seznámíme s nejčastějšími problémy, se kterými se obě strany, venkované i „náplava“, při vzájemném soužití potýkají.

Velká část sporů mezi sousedy na venkově vzniká kvůli chovu hospodářských nebo domácích zvířat. Sousedy dokáží rozčílit především jejich zvukové projevy, k nimž patří například kokrhání kohouta místo budíčku o dvě hodiny dříve, bučení krav na pastvě nebo soustavný štěkot psa. Dalším bodem sváru bývá zápach, který se pojí s chovem hospodářských zvířat. V jedné písni se sice zpívá: „Seno a stáj, tak voní náš kraj.“ Je však potřeba si upřímně přiznat, že hnůj zrovna libě nevoní, z kurníku se také neline zrovna příjemná vůně a mít těsně u svého plotu sousedův prasečí chlívek je za trest.

Zvířata svým chováním dokáží způsobit i značné škody na majetku. Slepice s radostí rozhrabou sousedům nově osázené záhony nebo svým trusem „vyzdobí“ jejich dlažbu. Domácí mazlíčci rovněž páchají nejrůznější prohřešky. Psi někdy zakousnou slepice, nebo jinou drůbež, občas napadnou i lidi. Kočky s radostí loví rybičky u sousedů v jezírku, kálí jim do záhonků a milovníci ptáků je na svém území nesnáší, protože jim na zahradě chytají ptáčky. O tom, co všechno dokáže zpustošit stádo krav, když se mu podaří opustit ohradu a proběhne se po vsi, se není potřeba rozepisovat. Nikdo z majitelů těchto zvířat se zajisté nemůže divit, že stížnosti na jeho „svěřence“ se pak jen hrnou. V tomto směru je důležité připomenout, že za zvířata je zodpovědný jejich majitel.

Řev motorů traktorů a další zemědělské techniky zejména o víkendech nebo svátcích dokáže rozdráždit některé obyvatele venkova natolik, že si stěžují například i na Agrární komoře. Zemědělská činnost je s životem na vsi spjata od jaktěživa a to, že ji dnešní zemědělci vykonávají za pomoci moderní techniky, se jeví jako zcela logické a každý rozumný člověk to chápe. Zemědělci rozhodně nehlučí ve volných dnech naschvál, ale vyjíždí do polí dle příznivého počasí, nikoliv podle toho, zda je zrovna víkend, nebo všední den.

Samostatnou kategorii sporů tvoří neshody vzniklé další zemědělskou činností, kterou je hnojení. Zápach močůvky nebo hnoje, který se line po celém okolí, dráždí zejména ty, kteří vyrazili na venkov za svěžím vzduchem. Hnojení umělými hnojivy bývá někdy trnem v oku majitelům okolních pozemků, kteří chtějí žít v souladu s přírodou bez používání chemie. Také tyto argumenty se dají pochopit, ale takové věci k běžnému životu na vsi zkrátka patří. Odborníci v oblasti realit proto doporučují, aby si všichni, kteří se chtějí natrvalo usadit na venkově nebo si tam hodlají pořídit víkendové bydlení či pozemek, předem dobře zjistili, jak se věci skutečně mají. Jedna romantická procházka po malebné vísce by rozhodně k výběru lokality neměla stačit.

Časté sekání trávy hraničí u některých lidí téměř s obsesí a přivádí k „šílenství“ ty, kteří musí neustálé vrčení sekačky trpělivě snášet. Nakrátko posekaný trávník často lidé berou jako svou vizitku a považují jej za nezbytnost, kterou má mít každá upravená zahrada. Zde bychom měli politovat zejména venkovany, jelikož si musí projít víkendovým „peklem“ v podobě sekání trávy u chat a chalup. Když se k tomu v sobotu či neděli ještě přidají motorové pily a cirkulárky, rázem je po klidu a pohodě. Samozřejmě, že mnoho lidí nemá v týdnu čas sekat trávu nebo řezat dříví, ať už se jedná o místní obyvatele, nebo „lufťáky“, ale hluk provázející tyto činnosti je někdy skutečně neúnosný a silně obtěžující. Není tedy překvapením, že bývá velmi častou příčinou hádek mezi sousedy.

Tento článek by ještě mohl pokračovat sáhodlouhým výčtem toho, co jedné či druhé straně vadí. Vyzváněním kostelních zvonů počínaje a parkováním aut na polních cestách konče. Mezi kuriozity patří mimo jiné hádky kvůli podlému házení slimáků přes plot k sousedům, zdůvodňovaného tím, že jde o přikrmování jejich slepic. Vyskytl se i „případ“, kdy si lidé stěžovali na otravná hejna much přilétající údajně z nedalekého prasečáku. Chyběl jim ovšem jakýkoliv důkaz, že jde skutečně o mouchy přebývající u prasat. Mouchy se v tomto případě nakonec usvědčily samy, protože v době bílení prasečích chlívků na sobě měly drobné bílé tečky.

Sousedské spory se nezúčastněným osobám mohou zdát někdy i komické, malicherné a zbytečné a často tomu tak i bývá. Jak je ale řešit, když se sousedé nejsou schopni dohodnout nebo si soustavně dělají naschvály? Odborníci na mezilidské vztahy radí sousedské spory nehrotit a snažit se je vyřešit nejlépe za pomoci mediátora. Mnohdy by jistě postačilo používat obyčejný selský rozum a mít dobrou vůli najít řešení, ne vždy se to však podaří… Lidé přicházející z měst na venkov, by se měli naučit brát některé věci tak jak jsou: kohouti zkrátka kokrhají a dál kokrhat budou. Na úplný závěr si připomeňme slova českého génia Járy Cimrmana: „Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat.“

Zdroje: Autorský článek doplněný o poznatky: sousede.cz, akcr.cz, Wikipedie