Článek
Hrůzostrašný příběh, který by se bezesporu mohl stát předlohou pro natočení hororu, se do dnešních dnů dochoval i díky známému spisovateli Karlu Klostermannovi. Ten jej barvitě popsal ve své knize Črty ze Šumavy, věnované nejen jejím přírodním krásám a lidovým zvykům, ale i životním osudům zdejších horalů. Z vyprávění o strašlivých událostech, jež postihly obyvatele odlehlých osad Velký a Malý Kozí Hřbet v zimě roku 1851, naskakuje mnohým lidem husí kůže.
Drsné počasí odřízlo horaly od okolního světa
V zimě roku 1851 napadlo v okolí Kašperských hor tak velké množství sněhu, že nebylo takřka možné byť jen vyjít z domu, natož se dostat do níže položených vesnic. Obyvatelé si proto budovali mezi jednotlivými staveními, stodolami, studnami a chlévy jakési improvizované tunely, aby zajistili pro sebe a svá zvířata alespoň základní potřeby.
Kritická situace v té době panovala zejména v zapadlých osadách Kozích Hřbetů. Zdejší lidé se tu po staletí živili jako zemědělci a dřevorubci, žili v souladu s přírodou a byli na kruté podmínky zvyklí. S tak těžkou zkouškou, kterou jim nachystalo nepříznivé počasí, však nikdo z nich předem nepočítal. Toho roku totiž došlo k nešťastné souhře okolností. Ty posléze vyústily v obrovskou lidskou tragédii, na níž se na Šumavě vzpomíná dodnes.
Zanedlouho poté, co přívaly sněhu zasypaly celý kraj, se krátce přechodně oteplilo, ale po pár dnech sevřel okolní krajinu silný mráz. Vysoké závěje pokryla tlustá vrstva ledové krusty a znovu celé dny hustě sněžilo. Osadníci zůstali dlouhé tři měsíce doslova odříznuti od okolního světa. Postupem času se jim začaly tenčit zásoby jídla, jejich hospodářská zvířata umírala hlady, chyběly jim léky i základní potraviny. Příjezdové cesty zmizely pod sněhem a ledem, a tak se k nim nedostala ani žádná pomoc.
Lidé žili s mrtvolami pod jednou střechou
Hlad ale nebyl jediným nepřítelem zesláblých horalů. Trápily je také nejrůznější nemoci způsobené podvýživou i špatnou hygienou. Traduje se, že se v osadách tenkrát rozšířil tyfus. Lidé ponechaní kvůli kalamitě napospas svému osudu hromadně umírali. Nebylo stavení, v němž by někdo nezemřel. Nejvíce obětí bylo mezi dětmi a starými lidmi.
Přeživší často propadali šílenství a nebyli schopni ani pohřbívat své blízké. Mrtvá těla se tak mnohdy rozkládala přímo v obytných místnostech, někde s mrtvolami příbuzní dokonce leželi v postelích. Občas se někomu podařilo vytáhnout mrtvé alespoň před stavení, kde byli mnohdy ponecháni celé týdny.
Nebylo obydlí bez mrtvol. V některých staveních leželi tři i čtyři mrtví. Okna se tu podle zvyklostí nikdy neotevírala nebo ani otevřít nešla. Všechny světnice připomínaly eskymácké chatrče, plné nečistot a strašlivých výparů. Těch, kteří přežili, se zmocnila tupá beznaděj. Často si ani nedali práci, aby odklidili mrtvoly ze světnice. Ty se tam pak rozkládaly. Jiní se spokojili s tím, že své mrtvé vynesli do sněhu a nechali je tam ležet. Přeživší pak připomínali oživlé kostry.
Když se v březnu 1851 oteplilo, dostala se k zuboženým horalům konečně záchranná výprava spolu se zdravotní komisí z Kašperských Hor. Všem přítomným se následně v osadách naskytl pohled připomínající zombie apokalypsu. Za okny domů se míhaly vyzáblé postavy připomínající oživlé kostry, které se kymácely a sledovaly své zachránce nepřítomným pohledem. Všude ležely mrtvoly a byl cítit nesnesitelný hnilobný zápach.
Zemřela polovina obyvatel
Pomoc bohužel dorazila pro mnohé příliš pozdě. Ale ani ti, co přežili, neměli vyhráno, neboť jejich fyzické i duševní zdraví bylo podlomené. O jejich životy lékaři museli bojovat ještě dlouhé týdny. Také bylo nezbytné zastavit šíření nebezpečné nákazy. Téměř veškeré zařízení domácností se proto muselo spálit, všechny budovy byly vydezinfikovány a vybíleny.
Tato strašná událost, která připravila o život až polovinu místních obyvatel, vyvolala v regionu velkou vlnu solidarity. Lidé z okolí, zejména pak ze Sušice, pořádali pro přeživší finanční i materiální sbírky. Osady se nakonec podařilo úspěšně obnovit a vrátil se do nich život.
Zdroje: kampocesku.cz, plzenska.drbna.cz, novinky.cz, kasphory.cz
Wikipedia: heslo Karel Klostermann
KLOSTERMANN, Karel. Črty ze Šumavy. Přeložil Bohumil NOHEJL. Plzeň: Západočeské nakladatelství, 1986.
