Článek
V posledních dnech se v souvislosti s objasněním příčiny smrti ruského opozičního lídra Alexeje Navalného dostal do popředí zájmu široké veřejnosti prudký jed epibatidin, který se nachází se v těle žab žijících na území Ekvádoru. Avšak i v rostlinné říši lze najít nelítostné „zabijáky“. Řadí se k nim kromě jiných také zvláště nebezpečný toxin abrin, který je mnohonásobně silnější než ricin. Nachází se v semenech soterku obecného, rostliny, která si v minulých stoletích získala nemalou oblibu zejména u travičů v asijských zemích.
Vypěstovat se dá i v našich podmínkách
Soterek obecný (Abrus precatorius), který je u nás také někdy označován jako soterek růžencový či mylně jako sotorek, je mohutná vytrvalá bylinná liána nebo keř z čeledi bobovitých. Původní domovinou této rostliny byla oblast sahající od západní Afriky až do jihovýchodní Asie. Odtud se soterek ale postupně rozšířil také do dalších částí naší planety. Některé jeho poddruhy s různě vybarvenými semeny a květy tak dnes najdeme například i v Karibiku a dalších tropických oblastech Ameriky, kam byl zavlečen. Daří se mu zejména v křovinách rostoucích podél vodních toků, na okrajích polí či komunikací. Jsou místa, kde se poměrně rychle invazivně šíří a vytlačuje původní vegetaci.
Zatímco v tropech jde o dlouhověkou trvalku, u nás je teplomilný soterek nejčastěji pěstován ze semen pouze jako jednoletá rostlina. Pokusy o jeho přezimování v interiéru končí obvykle nezdarem.
Semena soterku obecného se často používají k výrobě originálních šperků.
Toxičtější než ricin
Celá rostlina jedovatá není. Listy a kořeny jsou dokonce po celá staletí využívány v tradičním lidovém léčitelství a kosmetice. Mají sladkou chuť a specifickou vůni, připomínající lékořici. Proto se soterku také někdy přezdívá „indiánská lékořice“. Červenočerně zbarvená tvrdá semena jsou ale plná prudkého jedu. Obsahují látku mnohonásobně účinnější než je tolik obávaný ricin. Jedná se o bílkovinu (toxalbumin) zvanou abrin, kterou najdeme pouze v jediné rostlině na světě - soterku.
Je zajímavé, že semeny se dá otrávit pouze tehdy, když dojde k narušení jejich tvrdého obalu. Jestliže jsou rozkousána, dojde následně k závažné otravě, která v naprosté většině případů končí fatálně. Smrtelná dávka při požití se v různých zdrojích liší, pohybuje se od půlky semene až po tři celé kusy. Příznaky intoxikace jsou rozmanité a zahrnují mimo jiné zažívací potíže, zvracení, potíže s polykáním a bolesti břicha. Postupně dochází ke krvácení v trávicím traktu, selhávání orgánů orgánů, následuje cévní kolaps a nakonec smrt.
Oblíbený jed travičů
Soterek byl v minulosti oblíbenou a vyhledávanou rostlinou travičů. Především v asijských zemích ho rozemletý nechávali vdechovat svým obětem ve spánku, což vedlo během několika hodin až tří dnů k úmrtí. K četným otravám docházelo rovněž při výrobě růžencových náhrdelníků a dalších šperků, kdy se semena provrtávala a lidé se přitom nadýchali abrinu. Otrava v tomto případě zpočátku připomínala spíše zánět dýchacích cest, postupně docházelo u postiženého k dušnosti, modrání či zčernání kůže, šoku, selhání dýchání a smrti.
Abrin může do těla pronikat i ve formě aerosolu nebo rozemletého prášku skrz porušenou kůži nebo je takto vstřebáván sliznicemi. Dráždí třeba oči, v krajních případech způsobuje i slepotu. Na kůži se mohou objevovat mokvavé léze a bolestivé puchýře. Jsou zdokumentovány i případy, kdy se u lidí, kteří nosili růžence ze soterku, objevovaly závažné kožní a dýchací potíže. Je potřeba dodat, že pokud by se do krevního oběhu dostala dostatečně velká dávka, dojde k celkové otravě a úmrtí. V Indii proto kdysi vrazi potírali hroty nebo jehly práškem ze semen soterku.
Jak je vidět, soterek obecný rozhodně patří k rostlinám, ke kterým je potřeba přistupovat s patřičnými znalostmi a respektem.
Zdroje: botany.cz, toxicology.cz, living.iprima.cz
Wikipedia: heslo Abrin
