Článek
Hrad Alnwick ležící ve stejnojmenném městě v hrabství Northumberland v severovýchodní Anglii je domovem nejnebezpečnější zahrady světa. Jmenuje se Poison Garden a nachází se v komplexu zahrad, jejichž historie sahá až do poloviny 18. století. Je v ní vysázeno více než sto druhů jedovatých rostlin, které si návštěvníci mohou prohlédnout pouze s průvodcem. Platí zde přísný zákaz cokoliv ochutnávat, na rostliny se nesmí sahat, rovněž je zapovězeno k nim čichat. Přesto se ale každý rok pokaždé najdou i tací, kteří toto nařízení porušují, a mají pak zdravotní problémy.
Anglický park i válečná zahrada
První ze zdejších zahrad založil již v roce 1750 Hugh Percy, 1. vévoda z Northumberlandu, který si najal předního zahradního architekta své doby Lancelota Browna, aby pro něj vytvořil zahradu ve stylu anglického parku. Brown do své tvorby zakomponoval vše, co mu místní krásná příroda mohla nabídnout. Po dokončení tak zahrada působila přirozeným dojmem a dokonale zapadala do okolní krajiny. Po smrti 1. vévody z Northumberlandu pokračovali v dalším zvelebování zahrady jeho potomci.
Postupně byla do Alnwicku dovezena semena zajímavých bylin, keřů a stromů z různých částí světa. Vznikly zde skleníky, v nichž se pěstovaly například ananasy, dále byla vybudována velká zimní zahrada a přibyly i nové výsadby inspirované slunnou Itálií. K největšímu rozmachu pak došlo na konci 19. století, kdy byly vysázeny lipové aleje, tisové topiary a obrovské množství květin. Vše se však změnilo v průběhu 2. světové války, kdy zahrada prošla velkou proměnou. Stala se jednou z mnoha takzvaných válečných zahrad, nazývaných též Victory gardens. Na dříve pečlivě udržovaných květinových záhonech se v té době pěstovala zelenina, ovoce a bylinky.
Jedová zahrada krásné vévodkyně
Když v roce 1950 přestaly zahrady v Alnwicku plnit tento účel, nastalo pro ně téměř padesátileté období, během kterého se jim nedostávalo potřebné péče. Naštěstí se o jejich záchranu nakonec postarala Jane Percy, vévodkyně z Northumberlandu, která v roce 1997 začala na popud svého manžela s jejich obnovou. Půvabná a kreativní aristokratka tenkrát přišla mimo jiné i s nápadem založení jedovaté zahrady Poison Garden, která byla slavnostně otevřena v únoru 2005. Při její realizaci se volně inspirovala „smrtící“ zahradou italského šlechtického rodu Medicejů.
Do Poison Garden se vstupuje velkými železnými na černo natřenými vraty, na nichž jsou varovné symboly lidských lebek se zkříženými hnátami. Z keřů jsou zde vytvořeny tmavé, břečťanem porostlé „tunely“, které obklopují efektně vypadající záhony ve tvaru šlehajících plamenů. Pro umocnění poněkud ponuré atmosféry jsou nejnebezpečnější rostliny umístěny v obřích „klecích“.
Návštěvníky zahradou vždy provádí odborně proškolený průvodce, který je seznamuje nejen s její historií, jednotlivými druhy rostlin, ale také jim vypráví třeba o slavných travičských aférách. Jedová zahrada však plní rovněž vzdělávací funkci. Lidé se zde naučí nebezpečné rostliny nejen poznávat, ale i pěstovat, což je dle Jane Percy velmi důležité. V přírodě, parcích i v domácích zahradách totiž roste spousta jedovatých rostlin.
Zakladatelka Poison Garden Jane Percy
Nepoučitelní návštěvníci
Zakladatelka Poison Garden chtěla mít pohromadě co nejvíce druhů jedovatých rostlin a hub. Na pěstování některých z nich si proto dokonce musela od příslušných úřadů obstarat patřičné povolení. Jednalo se kupříkladu o mák setý, konopí či rozličné halucinogenní houby. A jaké další druhy zde ještě lze obdivovat? Z jejich velkého množství jmenujme třeba „zimní růže“ čemeřice, obávaný bolševník obrovský, rulík zlomocný, skočec obecný, opojně vonící lýkovec vonný, durman obecný nebo nebezpečný kopřivák morušovitý s abnormálně žahavými chlupy.
Mnoho rostlin v Poison Garden patří k těm nejjedovatějším na světě. Není tedy divu, že jsou v celém areálu zahrady rozmístěny varovné tabulky. Navzdory tomu však mají mnozí návštěvníci potřebu si k nebezpečným druhům přivonět nebo si na ně „alespoň“ sáhnout. Desítky lidí pak v důsledku toho každoročně postihnou mdloby, nevolnost, zvracení, dýchací potíže nebo kožní problémy. Ačkoliv nad jejich nezodpovědným počínáním zdejší zaměstnanci jen marně „kroutí hlavou“, situace se rok co rok znovu opakuje.
V současné době jsou zahrady u hradu Alnwick ve vlastnictví charitativního fondu, který o ně pečuje. Ročně je obdivují desetitisíce návštěvníků ze Spojeného království i z nejrůznějších koutů naší planety.
