Článek
Houbařská sezóna je letos skvělá, lesy jsou i v těchto říjnových dnech stále ještě plné nejrůznějších druhů hub. O tom, že jsou mezi nimi i smrtelně jedovaté houby, není pochyb. Většina lidí mylně považuje za naši nejjedovatější houbu muchomůrku zelenou, ale v současné době je dle mykologů z České mykologické společnosti za mnohem nebezpečnější druh pokládán prudce jedovatý pavučinec plyšový, který způsobuje závažné poškození ledvin, končící v lepším případě i jejich transplantací, v horším pak smrtí pacienta.
Pozor na záměnu s jedlými houbami
Pavučinec plyšový (Cortinarius orellanus) roste od nížin do pahorkatin v období od léta do podzimu zejména v listnatých nebo smíšených lesích. Daří se mu na chudých kyselých půdách, kde se vyskytuje buď jednotlivě, nebo v celých skupinách. Tvoří mykorhizu s duby, lískami, buky a břízami. V Česku je poměrně vzácný, ale je natolik záludný a nebezpečný, že je dobré se s ním blíže seznámit.
Pavučinec plyšový mívá oranžovohnědý až červenohnědý klobouk o velikosti 4-8 cm, který je sametově hebký. Poměrně řídké lupeny jsou u mladých plodnic zbarvené okrově žlutě či zlatožlutě. Později tmavnou, až mají nakonec výraznou skořicovou barvu. Také 3-10 cm dlouhý válcovitý třeň této houby má podobné zbarvení. Dužnina třeně je žlutá, v klobouku hnědá až načervenalá, po rozkrojení se vyznačuje jemnou zemitou vůní.
Ačkoliv se zkušení houbaři domnívají, že je tento pavučinec na první pohled dobře rozpoznatelný, a není možné si ho splést s jinými houbami, přesto se u nás v minulosti bohužel staly případy, kdy se jím lidé otrávili. Někteří odborníci pak varují před možností jeho záměny s penízovkou, václavkou, ryzcem nebo liškou, a doporučují amatérským houbařům, aby nikdy nesbírali houby, které neznají. Při pohledu na určité příspěvky v houbařských skupinách na sociálních sítích je však zřejmé, že ne všichni si jejich rady berou k srdci.
Otrava je záludná a nenávratně poškozuje ledviny
Může se to zdát neuvěřitelné, ale do roku 1958 byl u nás pavučinec plyšový pokládán za jedlou houbu. Ve starých atlasech a publikacích proto lze tuto mylnou informaci dodnes najít. O jeho jedovatosti se totiž dlouhou dobu nevědělo, a přišlo se na ni až v 50. letech minulého století, kdy se v Polsku v Poznaňském vojvodství otrávilo pavučincem plyšovým přes 100 lidí, z nichž 11 zemřelo. Tehdy si lékaři poprvé uvědomili, že příznaky otravy touto houbou se dostavují velmi opožděně.
Záludnost otravy spočívá v tom, že se na ni většinou přijde až po dlouhé době. Odborná literatura uvádí dobu takzvané latence 2 dny až tři týdny. Jedná se o nejdelší interval u otrav houbami. Není divu, že po tolika dnech si lidé potom nespojují své zdravotní problémy s předchozí konzumací hub. Mezitím, než se otrava jakýmkoliv způsobem projeví, toxiny obsažené v houbě nepozorovaně napadnou ledviny. V případě pavučince plyšového se konkrétně jedná o nefrotoxin zvaný orellanin, jed, který poškozuje ledviny. Jeho obsah v plodnicích kolísá, ale nejvyšší je v kloboucích.
Interval, kdy se projeví otrava pavučincem je poměrně dlouhý. K poškození až selhání ledvin může dojít až po třech týdnech po požití. Většina otrav je způsobena záměnou. Lidé sbírají houby, které neznají a pak si třeba spletou žampion s muchomůrkou zelenou nebo ryzec s pavučincem.
Jestliže pacient snědl jen malé množství pavučince plyšového, nemusí mít dlouhou dobu vůbec žádné varovné příznaky. Pokud naopak požil velké množství houby, začne obvykle čtvrtý den trpět průjmem, zvracením, zimnicí a velkou únavou. Jak otrava postupuje, dostaví se nejprve časté močení, které následně zcela vymizí, pak se přidají také úporné bolesti v oblasti beder, pocity žízně a sucha v ústech nebo bolesti svalů.
Dostaví se i další projevy nedostatečnosti ledvin. Ty bývají v této fázi toxinem již nenávratně poškozeny. Otrava může mít akutní i chronický průběh. Pacienti většinou končí na dialýze ledvin, podávají se jim podpůrné léky, ale protijed jako takový, není zatím znám. Stává se, že pacient přes veškerou snahu zdravotníků nakonec zemře, nebo potřebuje transplantaci ledviny.
Otravy pavučincem plyšovým nejsou naštěstí časté, nicméně pokud k nim dojde, následky bývají tragické. „Asi by bylo rozumné doporučit všem houbařům, aby pavučince vůbec nesbírali a považovali tuto skupinu hub za jedovatou.“, uvádí k tématu toxikolog prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc.
Zdroje: toxicology.cz, biolib.cz, cesky.radio.cz, ikem.cz, myko.cz, brnenska.drbna.cz, blesk.cz
KOTLABA, František; POUZAR, Zdeněk a VLADIMÍR, Antonín. Houby: Česká encyklopedie. Praha: Reader's Digest Výběr, 2003. ISBN 80-86196-71-2.
