Článek
Je jedlý, roste pod borovicemi, pochází z daleka, rychle se šíří a představuje potenciální nebezpečí třeba pro některé naše klouzky nebo hřiby. Řeč je o hřibu štíhlotřenném, „vetřelci“ ze Severní Ameriky.
Vyskytuje se již u našich sousedů
Hřib štíhlotřenný (Aureoboletus projectellus) pochází původně ze Severní Ameriky. V Evropě byl jeho výskyt poprvé hlášen koncem 20. století. Není přesně známo, jak se tento hřib dostal do Evropy. Dle záznamů byl v roce 2011 poprvé nalezen v Litvě, následně se v dalších letech objevil v Lotyšsku, Norsku, Dánsku, Estonsku, Německu, Polsku a Finsku. Zatímco zpočátku byl pozorován pouze v lokalitách na pobřeží Baltského moře, v poslední době se oblasti jeho výskytu výrazně rozšiřují i směrem do vnitrozemí. S velkou pravděpodobností lze očekávat, že se hřib štíhlotřenný brzy objeví i v našich lesích.
Může vytlačit některé druhy domácích hub
Tento invazivní druh byl do Evropy zavlečen a daří se mu zde velmi dobře adaptovat, což má negativní dopad na místní ekosystémy. Patří k takzvaným mykorhizním druhům hub, to znamená, že žije v symbióze s kořeny vyšších rostlin, v tomto případě konkrétně s různými druhy borovic. Navíc preferuje písčité půdy chudé na živiny.
Na borovice jsou přitom u nás vázané například různé druhy klouzků, dále hřib hnědý, hřib borový nebo ryzec pravý, a mohlo by se v budoucnu stát, že je hřib štíhlotřenný postupně nahradí. Na jeho schopnost vytlačit domácí druhy hub upozorňují i mykologové v sousedním Německu nebo také v Čechách, jako třeba mykoložka Tereza Tejklová z Mykologické poradny Muzea východních Čech v Hradci Králové.
Po rozkrojení nemodrá
Plodnice Aureoboletus projectellus rostou buď jednotlivě nebo také ve větších skupinách pod borovicemi. Mladé plodnice mají zpočátku suchý povrch klobouku, který působí „sametovým“ dojmem a má kulovitý tvar. Během stárnutí se ale klobouk zplošťuje a objevují se na něm drobné trhlinky. Jeho velikost se pohybuje přibližně od 4 do 20 centimetrů a barva se proměňuje od skořicově hnědé až po červenohnědou, občas s šedým či olivově zeleným nádechem.
Dužnina bývá bělavá až světle růžová, po rozkrojení nemodrá, ale postupem času získává až žlutohnědou barvu. Rourky na spodní straně klobouku jsou v mládí světle žluté, později se zráním plodnice mají hnědé zbarvení. Mezi všemi ostatními evropskými hřiby je Aureoboletus projectellus snadno rozpoznatelný podle velmi velkých výtrusů. Třeň je 9–24 cm dlouhý a 1–5 cm tlustý, není dutý, a zejména v horní části mívá obvykle velmi dobře vykreslenou síťku. Chuť a vůně tohoto hřibu bývá popisovaná spíše jako nezajímavá či nevýrazná.
Jelikož jde o nový druh hřibu, který se v Evropě objevil relativně nedávno, odborníci doporučují prohlédnout si podrobně jeho fotografie a naučit se rozeznávat jeho hlavní poznávací znaky. Je dost dobře možné, že se hřib štíhlotřenný „vydal“ i za hranice svého současného zmapovaného výskytu, a třeba už roste někde na našem území nebo na Slovensku. Neviděli jste ho?
Zdroje: sciencedirect.com, zobodat.at, gbif.org, biolib.cz, nahuby.sk
MRÁZEK, Ondřej. Proměny říše hub v čase. Týdeník Květy. 2024, č. 34, s. 10-16.
