František Smotlacha: Naučil český národ houbařit. Legendární znalec hub měl ve svém atlase i chyby

Houby se na našem území sbíraly od pradávna. V dobách, kdy zemi pustošily války, v lesích byla vyhubena zvěř a lidé zažívali bídu, často konzumovali také houby, aby neměli hlad. Proto se někdy říkávalo, že „houby jsou masem chudých“. Houbaření je zvyk typický pro slovanské národy, jimž v období hladomoru konzumace hub pomáhala přežít. Bohužel sběr hub někdy skončil i tragédií, neboť povědomí o tom, které houby jsou jedlé, a které naopak životu nebezpečné, bylo minimální. V novodobé historii se následně o houbařské „vzdělávání“ starali učitelé. Byli to právě oni, kteří vysvětlovali lidem, které houby jsou jedlé, a které jedovaté.

Na počátku 20. století u nás došlo k postupnému rozvoji houbaření, a to zejména díky osobnostem, které propagovaly sběr hub a také šířily osvětu ohledně jejich určování. Později se jim začalo říkat mykologové. Jedním z prvních byl pedagog doc. PhDr. František Smotlacha, který se významně zasloužil o rozkvět houbaření u nás, a to zejména tím, že učil lidi houby spolehlivě rozeznávat a správně sbírat. Přírodovědec František Smotlacha je považován za „otce“ českého houbaření.

František Smotlacha se narodil 30. ledna 1884 na Kopci svatého Jana v Hradci Králové. Pocházel z chudých poměrů a již jako malý chodíval se svou babičkou do lesa. Ta ho učila nejen hledat a poznávat houby, ale vedla ho i k lásce k přírodě. Později, když studoval na na tehdejším Rakouském gymnáziu, začal sbírat houby po cestě do školy. Napadlo ho totiž, že by si jejich prodejem mohl přivydělávat na trhu. Po maturitě se vydal do Prahy a věnoval se studiu přírodních věd na Karlově univerzitě. V oblasti mykologie navázal na dílo českého botanika a mykologa Jana Bezděka, který se stal prvním českým členem ve Francouzské mykologické společnosti.

Houby se staly jeho vášní i koníčkem. František Smotlacha se zaměřil zejména na výzkum jedlosti a toxikologie hub a věnoval se praktické mykologii. Obecně se dříve mělo za to, že většina hub je nejedlých či jedovatých. Lidé se tedy raději soustředili na minimální množství druhů hub a neriskovali. A byl to právě František Smotlacha, který jim ukázal, že je tomu přesně naopak. Sám na sobě prý otestoval úctyhodných 1700 druhů hub. Ve své knize nazvané Atlas hub jedlých a nejedlých uvádí, že jednotlivé druhy hub konzumoval opakovaně, a na základě toho pak mnoho druhů hub, které byly do té doby považovány za jedovaté, následně zařadil mezi jedlé druhy.

Později se však ukázalo, že se bohužel v některých případech mýlil a mezi jedlé houby zařadil také prudce jedovaté houby, které mohou vyvolat i smrtelné otravy. To ale František Smotlacha tehdy nemohl tušit. Mykologové časem přišli na to, že dlouhodobá konzumace některých druhů hub vede k závažnému poškození organismu. Například mykolog Jan Holec k tomu uvádí: „Na Smotlachy pozor – byli dva, otec František a jeho syn Miroslav. Zatímco otec ve svých atlasech šířil některé nepravdy (o houbách jako „masu lesa“ nebo o tom, že několik prokazatelně jedovatých hub se dá jíst…), synův atlas už tyto výstřelky neobsahuje.“

Radim Dvořák z České mykologické společnosti ve svém článku píše: „Čechratku podvinutou není v žádném případě možné doporučit ke konzumaci, protože následky mohou být fatální.“ Přitom například i o této houbě se František Smotlacha domníval, že se dá bezpečně konzumovat. Později se však zjistilo, že poté, co ji člověk požívá opakovaně, často i několik let, může se u některých lidí rozvinout velmi nebezpečná autoimunitní reakce. Ta má za následek ledvinové selhání a někdy končí i smrtí pacienta.

František Smotlacha se domníval, že všechny houby by měly být až na naprosto zanedbatelné výjimky obecně vzato jedlé, a pokud se vyskytnou i houby nejedlé, tak je tomu tak jen proto, že nevíme jak je správně konzumovat. Je známo, že kupříkladu Rusové uměli připravit některé nejedlé druhy hub za pomoci speciálních nálevů tak, že se z hub odbouraly nebezpečné látky. O Františku Smotlachovi se traduje, že aby dokázal pravdivost své filosofie o jedlých a nejedlých houbách, ochutnal prý na přednášce před zraky lidí například muchomůrku citronovou. Podrobněji se této své myšlence o poživatelnosti hub věnuje ve své již zmiňované knize s příznačným názvem Atlas hub jedlých a nejedlých. Šlo o vůbec první knihu svého druhu doplněnou barevnými fotografiemi a slovní spojení „jedovatých hub“ se tam nevyskytuje.

V roce 1919 začal vydávat Časopis československých houbařů a o dva roky později založil Českou mykologickou společnost, kterou také dlouhé roky úspěšně vedl. Pořádal i odborné přednášky a výstavy pro širokou veřejnost, čímž se mu podařilo zpopularizovat houbaření natolik, že se u nás stalo „národním sportem“. František Smotlacha zemřel v Praze 18. června 1956 ve věku 72 let a je pochován na Olšanských hřbitovech.

Tento článek je sice věnován mykologické dráze Františka Smotlachy, ale pro zajímavost a doplnění ještě dodejme, že houby nebyly jeho prací, nýbrž koníčkem. Pracoval jako pedagog tělesné výchovy na Karlově univerzitě, byl skvělým sportovcem a intenzivně se věnoval bojovému umění jiu-jitsu, ze kterého později vzešlo známé judo. Roku 1936 byl jmenován prvním předsedou československého svazu jiu-jitsu, organizoval jeho kurzy a má velké zásluhy na tom, že se tento bojový sport stal u nás populárním.

Nástupcem a pokračovatelem rozsáhlé mykologické činnosti Františka Smotlachy se stal jeho syn Miroslav Smotlacha (22. září 1920 - 6. června 2007), který se vydal ve stopách svého otce. Jeho dílo doplnil a rozšířil o nové poznatky. V atlasech hub Miroslava Smotlachy tak již nenajdeme chyby, které předtím uváděl ve své knize jeho otec. Vydal také několik houbařských kuchařek se spoustou vynikajících receptů.

Věnoval se praktické mykologii, využití hub v potravinářském průmyslu, možnostem jejich zpracování a specializoval se i na problematiku dřevokazných hub. Vedl specializovanou mykologickou laboratoř, která zpracovávala odborné posudky, a tak Miroslav Smotlacha přispěl také k tomu, že byly opraveny a zachráněny mnohé cenné historické a kulturní památky v naší vlasti. Sám Ing. Miroslav Smotlacha pak o sobě prohlásil: „Lidé mne asi znají jen přes své žaludky či houbové smaženice, ale já si přece jen více cením práce svého týmu při rekonstrukci architektonických klenotů, především Valdštejnského paláce.“

Velmi se zasloužil i o rozšíření znalostí o jedlých a jedovatých houbách a zasazoval se významně o ochranu přírody. Za jeho celoživotní zásluhy mu byla udělena v roce 2005 medaile Za zásluhy II. stupně.

Zdroje: myko.cz, irozhlas.cz, ceskatelevize.cz, is.muni.cz, muzeum3000.nm.cz, lidovky.cz, denik.cz, neviditelnypes.lidovky.cz, tyden.cz

SMOTLACHA, František. Atlas hub jedlých a nejedlých. 3. vyd. Praha: Melantrich, 1952.

ANTONÍN, Vladimír. Houby: česká encyklopedie : neobvyklá kniha o světě hub u nás i v cizině, praktická příručka houbaře pro určování, sběr, ochranu, pěstování a zpracování hub. Praha: Reader's Digest Výběr, 2003. ISBN 80-86196-71-2.