Článek
Nepůvodní druhy hub si pomalu, ale jistě nacházejí své stálé místo také v našich končinách. Jedním z nich je exotický květnatec Archerův, jehož domovem je Austrálie, Tasmánie a Nový Zéland. Zatímco ještě v polovině 80. let byl v Česku nález květnatce pokládán za raritu, dnes se tato houba, připomínající chapadla chobotnice, pravidelně objevuje hned v několika lokalitách.
Do Evropy připlul lodí
Květnatec Archerův (Clathrus archeri) je houba z čeledi hadovkovitých. Jde o blízkou příbuznou hadovky smrduté a psivky obecné. Má se za to, že květnatec do Evropy přicestoval v podobě výtrusů již počátkem 20. století námořní dopravou. Tehdy se z jeho domoviny na evropský kontinent přepravovaly obrovské dodávky ovčí vlny a bavlny, v nichž se výtrusům květnatce podařilo přežít.
Vůbec poprvé byl jeho nález hlášen v roce 1914 ve Francii, ve 40. letech se poté objevil v Německu, Norsku, Švýcarsku, Velké Británii a v Rakousku. První nálezy na našem území byly zdokumentovány v letech 1962 a 1963 v jižních Čechách. Květnatec se u nás postupně rozšířil i do dalších oblastí Čech a Moravy. Našel se například na Šumavě, v Krkonoších, Beskydech, Ostravě, Průhonicích nebo na Rokycansku a v mnoha jiných lokalitách. Míst, kde se s ním můžeme setkat, stále přibývá, a mykologové jej proto v současné době řadí mezi druhy hub s roztroušeným výskytem.
Přezdívá se mu „ďáblovy prsty“
Zatímco u některých druhů hub mají houbaři občas problém s jejich určením, u květnatce Archerova to prakticky nehrozí. Dospělé plodnice této houby jsou natolik jedinečné, že je nelze zaměnit s žádným jiným druhem. V mládí květnatec vytváří plodnice kulovitého tvaru, které svým vzhledem nápadně připomínají vejce hadovky smrduté. Jakmile vajíčko houby uzraje, praskne mu kožovitý obal, a následně z něj vyroste světle zbarvený třeň houby, ze kterého se rozvine 4 až 8 ramen. Ta jsou nejprve spojena, ale nakonec se od sebe oddělí a vytvoří typický hvězdicovitý tvar plodnice.
Sytě růžová až temně rudá ramena s černými drobnými skvrnami mohou dosahovat délky až 15 centimetrů. Pokrývá je vrstva tmavě zelené slizovité hmoty, která odporně páchne hnilobou. Některé zdroje uvádějí, že smrdí jako rozkládající se maso. Tento zápach vydává houba záměrně, aby přilákala různé druhy much, které na ni usedají a potom roznáší její výtrusy po okolí. Plodnice vypadá jako mořská sasanka či mořská hvězdice. Někomu pro změnu připomíná chapadla vetřelce, říká se jí také „chobotnicová houba“ nebo též „ďáblovy prsty“.
Na „chobotnici našich lesů“ si nepochutnáte
Květnatec se vyskytuje většinou v početných koloniích od května až do listopadu. Patří mezi houby „rozkladače“, a tak s oblibou roste na tlejícím dřevě, slámě nebo vegetaci. Má rád zastíněná místa s vyšší hladinou spodní vody, lze se s ním tedy setkat zejména v křovinách poblíž řek, potoků a rybníků, ale také v listnatých i smíšených lesích.
Nikoho asi nepřekvapí, že se „chobotnice našich lesů“ alias květnatec Archerův řadí k nejedlým houbám. Někteří lidé však konzumují jeho mladá uzavřená vejce, která nakrájí na plátky, obalí je v trojobalu a osmaží. Většina houbařů však dává v případě květnatce jednoznačně přednost pouze jeho pozorování a fotografování. Najít tuto zajímavou houbu je každopádně radost. Houbařská sezóna letos ještě zdaleka nekončí, a tak se to možná podaří i vám…
Zdroje: biolib.cz, botany.cz, casopis.ochranaprirody.cz
Wikipedia, heslo květnatec Archerův
MLÍKOVSKÝ, Jiří a STÝBLO, Petr (ed.). Nepůvodní druhy fauny a flóry České republiky. Praha: ČSOP, 2006. ISBN 80-86770-17-6.
