Žravé housenky zaplavily Česko: Invazivní škůdce si lze přinést třeba ze zahradnictví

V posledních letech se v našich končinách stále větší rychlostí šíří obávaný škůdce s příznačným jménem zavíječ zimostrázový. Tento invazivní druh u nás nemá přirozené nepřátele a postupně ničí jedny z nejoblíbenějších dřevin, zimostrázy (známé také pod latinským názvem buxus). Letošní rok není bohužel výjimkou.

S buxusy se můžeme setkat nejen v zahradách, ale rostou také například v zámeckých či veřejných parcích nebo na hřbitovech. Tyto stálezelené rostliny se nejčastěji používají k tvorbě živých plotů či jako soliterní keře vhodné k tvarování. Zahrádkáři, pěstitelé a zahradníci si je velmi oblíbili a nyní se musí čím dál častěji vyrovnávat s tím, že jim jejich s láskou opečovávané dřeviny likvidují „nezvaní návštěvníci“.

Zavíječ zimostrázový (Cydalima perspectalis) je nepůvodní druh motýla, který pochází z východní Asie. Předpokládá se, že byl do Evropy zavlečen buď spolu s nějakou zásilkou nebo sem přicestoval na sazenicích dovezených keřů. Nejprve se v roce 2006 objevil v Německu a o rok později pak v Nizozemí. Následně se zavíječ v Evropě postupem času výborně adaptoval a došlo u něj k populační explozi, která vedla k jeho rychlému rozšíření do celé řady dalších evropských zemí.

V České republice byl jeho výskyt poprvé oficiálně zdokumentován na podzim roku 2011, v národního parku Podyjí, konkrétně v Hnanicích na Znojemsku. Od té doby se postupně rozšířil na mnoha místech v Česku. Rozlet dospělých jedinců je pět až deset kilometrů ročně, a tak tento motýl neustále osidluje další oblasti.

Na přítomnost housenek zavíječe zimostrázového nejprve upozorní změna barvy listů a jejich schnutí. Někteří pěstitelé se v tomto případě pak mylně domnívají, že rostliny trpí suchem a neuvědomí si včas, že by mohlo jít o napadení tímto škůdcem. Přitom právě jeho brzké odhalení může alespoň částečně přispět k ochraně rostlin a menším ztrátám. Dalším varovným signálem bývá silný zápach, který se šíří z napadených rostlin.

V našich podmínkách má tento motýl obvykle dvě generace ročně, pokud je velmi teplý podzim mohou se vylíhnout i housenky třetí generace. První housenky se objevují v březnu až dubnu a pochutnávají si nejen na listech a mladých výhoncích, ale nepohrdnou ani dřevitými částmi rostlin. Jejich jarní invazi keře většinou ještě přežijí a znovu obrostou.

Po fázi zasychání se následně objeví mezi okousanými zbytky listů a holými větvičkami řídké předivo, které vypadá jako pavučina. Housenky se tak připravují na zakuklení. Nakonec se z kukel vylíhnou asi dva centimetry velcí nenápadní motýli s bělavými křídly s tmavě hnědými páskami na jejich okrajích. Druhou generaci housenek lze na buxusech potom pozorovat v červenci a v srpnu. Oslabené rostliny jsou žravé housenky schopné poškodit natolik, že posléze keře uhynou.

Invazivní motýl se snadno šíří mimo jiné proto, že v Evropě nemá přirozené nepřátele. Sýkory, rehci nebo další druhy ptáků sice žerou housenky a motýly, ale ne v takovém množství, aby to mělo nějaký zásadní vliv na pokles populace zavíječe zimostrázového. Totéž platí i pro vosy, které si čas od času pochutnávají na housenkách.

Navíc prevence proti tomuto škůdci prakticky neexistuje, ošetřují se až napadené rostliny, a to obvykle kontaktními insekticidy. Před jejich používáním však mnozí přírodovědci a ekologové varují, protože tyto přípravky někdy hubí i jiné druhy, včetně užitečného hmyzu. Někteří odborníci proto nabádají lidi, aby raději používali ochranné prostředky šetrnější k životnímu prostředí.

Účinnost jednotlivých metod a postupů při hubení zavíječe zimostrázového jsou též předmětem vášnivých diskuzí na internetu. Každému funguje, nebo naopak nefunguje, něco jiného. Část diskutujících se přiklání k názoru, že je potřeba napadené dřeviny několikrát důkladně „osprchovat“ proudem vody, spadané housenky následně posbírat a poškozené větvičky ostříhat. Další naopak tvrdí, že jediným „správným“ řešením je okousané keře vykopat a vysadit raději nové.

Lidé by ale měli být při nakupování nových rostlin buxusů v zahradnických centrech maximálně opatrní. Keře je nutné pečlivě kontrolovat, zda na nich nejsou zámotky, vajíčka nebo housenky. Jinak se totiž může lehce stát, že si nevítaného hosta nechtěně sami přinesou do své zahrady.

Právě sazenice v zahradnictvích jsou totiž odbornou veřejností považovány za jeden z hlavních zdrojů šíření tohoto motýla. Také pro „sousedskou“ výměnu rostlin proto platí stejné doporučení. Riziko představuje i případný nákup buxusů na internetu, kdy není možné si rostliny předem důkladně zkontrolovat. Po doručení zásilky je tedy nezbytné si sazenice dobře prohlédnout.

Invazivní zavíječ zimostrázový v posledních letech napáchal na porostech buxusů v Česku velké estetické, ekonomické a v neposlední řadě také ekologické škody. Je téměř jisté, že tento nevítaný host u nás již zůstane natrvalo. Není ale vyloučeno, že se časem objeví jeho přirození nepřátelé. Pozitivní zprávou také je, že vědci už pracují na vývoji přípravků, které by byly účinné a zároveň šetrné k přírodě. Housenky by mohly pak být napadány přímo vhodnými druhy hmyzích parazitoidů.

Poznámka autora: Parazitoid je organizmus, který se vyvíjí v těle nebo buňkách jiného organismu a na konci tohoto vývoje svého hostitele usmrcuje a často i zkonzumuje.

Zdroje: ziva.avcr.cz, agromanual.cz, eagri.cz

Wikipedia, heslo Zimostráz, Wikipedia, heslo Zavíječ zimostrázový, Wikipedia, heslo Parazitoid