Článek
Velikánské černě zbarvené včely, které se nazývají drvodělky (Xylocopa) se u nás na mnoha místech objevují čím dál častěji a svým majestátným vzhledem a hlasitým bzučením budí respekt. Mnozí lidé se mylně domnívají, že se jedná například o sršeň asijskou či o nějaký zvláštní druh čmeláka, a ze strachu před neznámým hmyzem zběsile prchají, nebo jej v horším případě likvidují.
Samičky drvodělky jsou sice vybavené žihadlem, jejich bodnutí velmi bolí a jed mají natolik silný, že dokáže usmrtit malého ptáka, ale je potřeba zdůraznit, že nejsou většinou útočné a nemusíme se jich obávat. Odborníci apelují na případné nálezce, aby je v žádném případě nehubili a neničili ani jejich hnízda.
Samičky nejsou agresivní, samci ano
V Česku se vyskytuje zejména drvodělka fialová a drvodělka potulná. Na první pohled upoutají pozornost svou nadprůměrnou velikostí, černým zbarvením zadečku a kovově lesklými křídly, která hrají modrými a fialovými odstíny barev. Tyto včely dosahují velikosti až tří centimetrů a rozpětí křídel mohou mít maximálně čtyři centimetry. Podle některých pozorovatelů vypadají spíše jako obrovské mouchy. Někomu pro změnu připomínají „černého čmeláka“ nebo sršně. Oba druhy jsou si navzájem natolik podobné, že je od sebe většinou rozeznají jen skuteční znalci hmyzu. Rozlišovacím znakem je barva tykadel u samců a rozmístění hrbolků na stehnech zadního páru nohou u samic.
Drvodělky patří mezi takzvané včely samotářky, jsou spíše plaché a hnízdí obvykle v zemi nebo v mrtvém vyschlém dřevě především listnatých stromů. Jejich hnízdo pak můžeme spatřit například v kmeni stromu či v pařezu, kde si vybudují chodbu s plodovými komůrkami naplněnými směsí nektaru a pylu. Zde jejich bíle zbarvené larvy přečkávají chladné období roku. V okamžiku, kdy na jaře přijde první větší oteplení, se zakuklí a v průběhu dubna nebo května se z nich stanou dospělé včely, které se prokoušou z hnízdící komůrky a vyletí z hnízda ven. Vzhledem k mírným zimám lze drvodělky občas spatřit poletovat venku již březnu.
Samičky mají mírumilovnou povahu, ale své žihadlo neváhají použít tehdy, když chrání hnízdo se svými potomky. Jejich bodnutí hodně bolí a jed je velmi silný, ale člověka sami od sebe nenapadají, a není tedy důvod se jich obávat. V zahraničí bylo doposud hlášeno pouze jediné úmrtí v souvislosti s bodnutím drvodělky fialové, a to v důsledku anafylaktickému šoku. Také samečci bývají agresivní pouze v případě ohrožení, hodně bzučí a na „vetřelce“ všemožně útočí. Na rozdíl od samiček ale samečci nemají tolik obávané žihadlo, a tak se jich není potřeba bát.
Drvodělky lze v česku spatřit stále častěji
Oba druhy mají rády teplé lokality a běžně se s nimi lze setkat zejména v jižní Evropě, ve Středomoří nebo ve střední Asii. Na našem území se vyskytují především na jižní Moravě a v posledních letech jsou pravidelně vídány i na mnoha jiných místech v Česku. Vědci se domnívají, že k postupu těchto drvodělek směrem na sever dochází v důsledku globálního oteplování. Je tedy docela dobře možné, že se u nás postupem času usadí i v dalších oblastech natrvalo.
Dlouho se mělo za to, že se v České republice drvodělka fialová a drvodělka potulná trvale vyskytují pouze na jižní Moravě. V minulosti, na přelomu 19. a 20. století, byla sice zaznamenána opakovaná pozorování jednotlivých exemplářů drvodělky fialové v jižních Čechách a na Šumavě, ale pak ji v Čechách desítky let nikdo neviděl. Teprve v 90. letech 20. století byly hlášeny tři nálezy drvodělek potulných na Třeboňsku, a v této lokalitě byl také pozorován rovněž výskyt několika dalších jedinců drvodělek, které se ovšem nepodařilo přesně určit.
V posledních několika letech se amatérským pozorovatelům i vědcům povedlo zdokumentovat výskyt těchto obřích včel na nejrůznějších místech naší vlasti. Jedná se o desítky hlášení a velké množství snímků samotných včel drvodělek i jejich hnízd. Je tedy zřejmé, že se drvodělky pomalu, ale jistě v našich končinách trvale zabydlují. Teprve budoucnost však ukáže, zda se stanou nastálo součástí české přírody.
Vědci prosí, abyste tyto užitečné včely nezabíjeli
Drvodělky jsou velice prospěšné a patří k významným opylovačům. Svým dlouhým sosákem umí výborně opylovat i rostliny s hlubokými nektarovými trubkami, kam se jiné druhy hmyzu nedostanou. Od jara do podzimu je lze spatřit nejen ve volné přírodě, ale i v zahradách. Spolu s tím, jak člověk přetváří krajinu, postupně mizí přirozené úkryty, hnízdiště a dostatek vhodné potravy pro velké množství živočichů, včetně drvodělek. Každá pomoc vedoucí ke zlepšení současného neutěšeného stavu je tedy vítána. Šárka Nováková, mluvčí zoologické zahrady v Ostravě v této souvislosti uvedla:
Zemědělská krajina i okrasné a příliš uklizené zahrady s krátce střiženým trávníkem vhodné prostředí těmto živočichům neposkytují. Dostatek potravy jim zajistíme výsadbou nektarodárných keřů a bylin. A jako útočiště jim může posloužit jednoduchý příbytek, který nahradí jejich původní prostředí – hmyzí hotel.
Co se týká potravy, musely se drvodělky do značné míry přizpůsobit našim podmínkám, protože tu nenajdou většinu rostlin typických pro oblasti, odkud pochází. Oblíbily si zejména lilkovité, bobovité, hluchavkovité a hvězdnicovité rostliny, ale hojně navštěvují také květy ovocných stromů. Dále vyhledávají například i dymnivky, trnky, třešně mahalebky nebo vistárie.
Tyto obrovské plaché včely přispívají k větší rozmanitosti a kráse naší přírody. Jsou nejen užitečné, ale i vzácné a je potřeba je chránit. Řada odborníků proto žádá lidi, aby je ze strachu či nevědomosti nezabíjeli, ani jim jiným způsobem neubližovali.
Zdroje: ziva.avcr.cz, moravskoslezsky.denik.cz, blanokridlivpraze.cz, toxicology.cz, tn.nova.cz, natura-opava.org
Wikipedia, heslo Drvodělka
