Článek
Přírodní katastrofa, kterou mnozí odborníci označují jako nejhorší hydrologické sucho dle velikosti chybějící vody na většině toků v historii měření, zasadila v roce 1947 lidem v tehdejším Československu velkou ránu. Fatální dopady jedné z nejhorších suchých epizod v našich dějinách v rámci své propagandy zneužili tenkrát komunisté.
Vše začalo již na jaře
Ještě na počátku roku 1947 nic nenasvědčovalo tomu, že naše země bude muset čelit jednomu z nejvyprahlejších roků. Únor byl na srážky poměrně bohatý, následující březen pak průměrný. Situace se ale začala pomalu měnit v dubnu, který byl už srážkově podprůměrný a dle hydrologů nastartoval celou tuto extrémní epizodu sucha. Od června do září se tehdy navíc přidala i tropická vedra. V těchto měsících až na výjimky prakticky nepršelo. V některých lokalitách se sice zejména počátkem července vyskytovaly krátké přívalové bouřky, které zde sucho zmírnily, ale celkově krajina trpěla nedostatkem vody. Nejhorší sucho panovalo od druhé poloviny července až do 11. listopadu.
Na Slovensku hrozil hladomor
Následky dlouhotrvajícího sucha byly katastrofální. Na mnoha místech zcela vyschly rybníky i potoky, úplně bez vody byly často také studny. Pitnou vodu lidem proto musely celé měsíce rozvážet cisterny. Na vyprahlých polích dosahovaly výnosy z pěstování zemědělských plodin pouze 30 až 50 procent obvyklé výše sklizně, někde se ale neurodilo téměř nic. Uschlo rovněž obrovské množství stromů a keřů v lesích, sadech i zahradách. V některých oblastech byla půda rozpraskaná natolik, že do ní šlo zastrčit lidskou ruku.
Výrazné snížení hladin vodních toků mělo vliv kromě jiného také na lodní dopravu. Užitková voda chyběla v průmyslové výrobě, vodní elektrárny měly problémy s výrobou elektrické energie. Kromě nedostatku vody obyvatele trápily také závažné výpadky zásobování základními potravinami. V některých chudších oblastech Slovenska byla situace natolik vážná, že se tu lidé obávali vypuknutí hladomoru. Sucho a vedro samozřejmě netrápilo jen lidi, ale trpěla jím také domácí i volně žijící zvířata, z nichž řada v důsledku nedostatku vody a potravy uhynula.
Potravinářská pšenice i kukuřice pro vepře od Stalina
Na tomto celonárodním neštěstí se tenkrát výrazně přiživili komunisté. Poté, co jim ustoupila demokratická část politického vedení Československa, která po nátlaku Stalina odmítla takzvaný Marshallův plán (americkou pomoc poválečné Evropě), se chopili příležitosti a využili tuto přírodní katastrofu ve svůj prospěch. V důsledku toho tak potravinová výpomoc pro československý národ dorazila ze Sovětského svazu, kde tou dobou paradoxně lidé především na Ukrajině a v Moldávii denně umírali hlady.
V zápisu z jednání Ústavodárného Národního shromáždění republiky Československé z 4. února 1948 je například uvedeno: „Z nesmírné úrody, která byla požehnáním nejen pro dvěstěmilionový sovětský národ, ale i pro řadu jiných zemí strádajících následkem války a neúrody, přislíbil nám generalissimus Stalin 200.000 tun chlebového a 200.000 tun krmného obilí. A když se během pokračujícího sucha vyhlídky na vlastní sklizeň ještě zhoršily, obrátil se předseda vlády Klement Gottwald na generalissima Stalina se žádostí o dodávku dalších 150 tisíc tun chlebového obilí. Došla odpověď hodná velkého spojence. Sovětský svaz nabídl nám z vlastní iniciativy, víc, než jsme doufali, a to 200.000 tun. Na financování tohoto nákupu nabídl úvěr, který plně kryje hodnotu nabídnutého obilí. Tímto rozhodnutím je výživa našeho obyvatelstva zajištěna do příštích žní, náš lid byl zbaven nejtěžších starostí“.
Dodávka chlebového a krmného obilí od diktátora Stalina potom posloužila československým komunistům jako nástroj propagandy. Komunisté se celému národu prezentovali jako ti, kteří jsou schopni se o něj v těžkých časech postarat. Do KSČ vstupovaly desetitisíce lidí, kteří věřili, že jim strana zajistí „lepší zítřky“. Ve společnosti se postupně zvyšovalo napětí, panovala zde všeobecně nenávistná atmosféra, která nakonec v únoru 1948 výraznou měrou také přispěla k politickému převratu a převzetí moci komunisty.
Zdroje: vtedy.sk, ct24.ceskatelevize.cz, bohumin.cz, pocasimeteoaktuality.cz, cnn.iprima.cz, bohumin.cz, www.psp.cz
BRÁZDIL, Rudolf a TRNKA, Miroslav. Sucho v Českých zemích: minulost, současnost, budoucnost. Historie počasí a podnebí v Českých zemích. Brno: Centrum výzkumu globální změny Akademie věd České republiky, 2015. ISBN 978-80-87902-11-0.
