Článek
Počátkem roku 1929 nastala v tehdejším Československu tisíciletá zima. V Litvínovicích u Českých Budějovic 11. února klesla teplota na těžko představitelných minus 42,2 stupně Celsia. Jedná se o 95 let starý, doposud nepřekonaný národní mrazový rekord. Mráz do našich končin tenkrát pronikl až z daleké Sibiře, napáchal obrovské škody na majetku a zmařil desítky lidských životů.
Jako v „ledovém království“
Vánoce byly v roce 1928 na mnoha místech ještě na blátě, na Silvestra hustě sněžilo, a na Nový rok už začalo mrznout. V lednu se pak teploty propadly hluboko pod bod mrazu, s výjimkou pouhých pěti dnů, kdy se rtuť teploměru v některých lokalitách vyšplhala lehce nad nulu. Situace se nezlepšila ani v únoru, ba právě naopak. Ještě více přituhlo, zamrzly rybníky i některé řeky, prakticky až na samé dno. Například Vltava v Praze promrzla až do hloubky jednoho metru.
Nebyl to ale jen mráz, který paralyzoval celé Československo. Onoho roku napadlo také velké množství sněhu. Dnes se nám to může zdát téměř neuvěřitelné, ale v samotném centru Prahy ho leželo někdy až 120 cm, v horských oblastech dosahovala výška sněhové pokrývky i 4 metry. Dobové zprávy se zmiňují o tom, že se lidé ze sněhu vyhrabávali „jako krtci“.
Život v zemi se takřka zastavil
Takovou krutou zimu nikdo nepamatoval. Ani v záznamech ze starých kronik, které sahají až do první poloviny 18. století, nebyla o něčem podobném jediná zmínka. Navíc předešlé zimy byly poměrně mírné. Není se tedy vůbec čemu divit, že se silné mrazy staly ve společnosti tím nejdůležitějším tématem. Země byla do značné míry ochromena. Kvůli obrovskému nedostatku uhlí nefungovala téměř železniční doprava a od druhé poloviny února se neučilo ani ve školách. Dále zamrzla vodovodní potrubí, byl nedostatek vody, vázlo také zásobování. Jako by toho nebylo málo, k tomu všemu ještě obyvatelstvo sužovala i epidemie chřipky.
Lidé, kteří byli nuceni pobývat venku z pracovních důvodů, měli většinou vážné omrzliny. Nejčastěji jim přitom mrzly uši. V článku v Lidových novinách z 12. února 1929 se psalo: „V Brně přišlo v pondělí sto dělníků Zbrojovky s omrzlinami, v Praze muselo být ošetřeno několik set lidí.“ Mrazy si bohužel vyžádaly i krutou daň v podobě obětí na životech. Jejich přesný počet není znám, ale šlo o desítky osob. Někteří lidé neměli už čím topit a zemřeli ve svých domovech. Další, jako třeba potulní cikáni nebo žebráci, umrzli přímo na ulici. Například v Opavě zemřelo kvůli mrazu miminko v kočárku, v Stropnici u Římova nalezli sousedé mrtvého zmrzlého muže doma za stolem, v Olomouci zmrzl na kost voják na stráži.
Ptáci umírali během letu
Netrpělo ale pouze obyvatelstvo. Mrazy uštědřily obrovskou ránu také přírodě. Existují svědectví, která dokládají, že ptáci umírali ve velkém, „padali z nebe“. Lidé je potom sbírali v parcích do košíků a nůší. Lépe na tom nebyla ani domácí zvířata, která často také uhynula. Psi zmrzli v boudách, značně poklesly i stavy divoké zvěře. Půda byla promrzlá až do hloubky jednoho metru, což vedlo k odumření více než poloviny ovocných stromů. Na polích byly zničeny ozimé plodiny, v zahradách zase okrasné keře a další rostliny.
Mrazivé sevření skončilo v březnu
Když se počátkem března konečně oteplilo, nastala ve společnosti obrovská úleva. Ze škod, které ale tato extrémně mrazivá zima napáchala, se však naše země vzpamatovávala ještě hodně dlouho. Současné zimy jsou v Česku mírné, sněhu se dočkáme obvykle jen na horách, a tak řada z nás marně sní o sněhem zapadané krajině, třpytivých vločkách a zimních radovánkách. Zimu, která přišla v roce 1929, by ale chtěl asi zažít jen málokdo…
Wikipedia, heslo: Zima 1929 v Evropě
