Článek
V sychravých podzimních dnech je dobré posílit imunitu. Naši předkové dobře věděli, jakou potravu v tomto roční konzumovat, aby si doplnili potřebné vitamíny a minerály. Proto jedli mimo jiné i hodně ovoce, které si často sami také pěstovali na zahradách. Zatímco některé druhy, jako třeba jablka nebo hrušky, se těší stále velké oblibě, jiné jsou dnes již takřka zapomenuté. Patří k nim i kdoulovec, přeborník v obsahu vitamínu C.
Plody jsou trpké, ale zdravé
Kdoulovce jsou okrasné listnaté keře, pocházející až z daleké Číny, Koreje a Japonska. Můžete se s nimi setkat v zahradách, parcích či městských výsadbách, kde se pěstují jako solitéry, nebo zde tvoří živé ploty. Na jaře je nelze přehlédnout pro jejich záplavu lososově, oranžově nebo červeně zbarvených květů, které vykvétají v celých „trsech“ na trnitých větvičkách, obvykle krátce předtím, než na nich vyraší první listy. Jde vskutku o nádhernou podívanou, která ale během několika dnů skončí.
Jakmile keře odkvetou, většina lidí na ně zcela „zapomene“, což je velká škoda. Kdoulovce nás totiž na podzim obdarují zelenožlutými až jasně žlutými plody s tvrdou slupkou, které svým tvarem připomínají malá jablíčka. Jde o malvice, které jsou sice jedlé, avšak v syrovém stavu jsou natolik kyselé a trpké, že se musí tepelně upravit. Jelikož ale plody kdoulovce obsahují celou řadu zdraví prospěšných látek, byla by velká škoda je dále nezužitkovat.
Marmeláda a čaj z kdoulovce
Výborná marmeláda i čaj
Naštěstí existuje celá řada způsobů, jak malvice zpracovat. Jedním z nejoblíbenějších je příprava rozličných sirupů a osvěžujících limonád, kterým kdoulovec dodá zajímavou vůni a výraznou kyselou chuť. Plody obsahují vysoké množství pektinu, díky tomu jsou vítanými pomocníky při zahušťování džemů a marmelád. Jejich usušené plátky se hodí pro přípravu výtečného čaje, který nejlépe chutná oslazený medem. Čerstvé kousky můžete nastrouhat a přidat v malém množství k ovoci při pečení koláčů, buchet a dalších sladkých dobrot. Nebojte se experimentovat, připravte si z nich třeba i ocet nebo likér.
V souvislosti s využitím plodů kdoulovce v kuchyni nebo v lidovém léčitelství je potřeba mít na paměti, že lze konzumovat pouze jeho plody, které je před tepelnou úpravou nutné zbavit semen. Platí pro ně totiž to samé, co pro pecky některých ovocných stromů (meruňky, broskve, švestky, trnky, třešně, višně, někdy se uvádí i jadérka jablek), které stejně jako semena kdoulovce obsahují toxické kyanogenní glykosidy. Listy a kůra tohoto keře jsou rovněž jedovaté.
Poklad pro zdraví
Díky vysokému obsahu vitamínu C a kyselé chuti se těmto plodům někdy také říká české nebo severské citróny. V závislosti na pěstované odrůdě mohou mít až dvakrát více „céčka“ než skutečné citróny. Dále v nich najdeme měď, vápník, železo, sodík, draslík, vitamíny A, B a esenciální aminokyseliny. Jsou pokládány za cenný zdroj vlákniny, bílkovin a mnoha bioaktivních látek s příznivým účinkem na lidské zdraví.
V lidovém léčitelství se plod kdoulovce od nepaměti tradičně využívá při dýchacích obtížích a kašli, chudokrevnosti, nemocech kloubů a svalů, na podporu činnosti jater a sleziny nebo ke zlepšení krevního oběhu. Ve své domovině je považován za „životabudič“ zlepšující nejen imunitu, ale i výkonnost a výdrž. Výzkum čínských vědců navíc prokázal, že jeho malvice produkují i celou řadu protizánětlivě účinných látek.
Pěstování tohoto krásného a užitečného keře je velmi snadné, zvládnou ho i zahrádkáři začátečníci. Jde o odolnou, plně mrazuvzdornou rostlinu, která nemá vysoké nároky na půdu, zalévání nebo hnojení. Vyžaduje minimální péči, za kterou se vám bohatě odmění.
Autorský článek doplněný o poznatky:
Wikipedia, heslo Kdoulovec, toxicology.cz
HIEKE, Karel. Lexikon okrasných dřevin. Praha: Helma, 1994.
KOMŽÍK, Marián. Menej známe ovocné druhy. Vydanie: prvé. Ovocná záhrada. [Slovensko] : Ing. Marián Komžík, 2021. ISBN 978-80-973868-1-8.
VANĚK, Josef. Co má každý věděti o ošetřování ovocných stromů: Praktický návod pro rolníky, zahradníky, majitele a přátele ovocného stromoví vůbec, též jako pomůcka pro přednášky. V Chrudimi: Nakladatelství zahradnické literatury Josef Vaněk, 1947.
