Článek
Díky vzpomínkám starých osadníků, které jsou uchovány ve zdejším Indiánském muzeu v Browningu ve státě Montana v USA, se do dnešních dnů dochoval takřka neuvěřitelný příběh, který se váže k mrazivé noci z 23. na 24. ledna 1916. Tehdy zde během několika hodin náhle poklesla teplota o desítky stupňů Celsia. Tato prudká změna počasí následně doslova ochromila celé městečko.
Osudné noci umrzly desítky lidí
V neděli 23. ledna 1916 bylo v Browningu na tuto roční dobu venku poměrně teplo. Teploměr ukazoval téměř 7 °C a nic nenasvědčovalo tomu, že by se město v průběhu nadcházející noci mělo proměnit v ledové království. Místní lidé se tak věnovali svým každodenním povinnostem. Večer po práci pak chlapi, jak bývalo jejich zvykem, vyráželi do své oblíbené hospody „U Lolity“, kde popíjeli alkohol, pokuřovali a klábosili o životě.
Z poklidu je však vytrhlo, když jeden z nich, farmář Jim Crash, dostal epileptický záchvat. Naštěstí byl v lokále přítomen i zdejší lékař jménem Wings, který mu poskytl první pomoc. Události nikdo nevěnoval větší pozornost, až o mnoho let později se ukázalo, že pacienti s epilepsií mohou tímto způsobem reagovat na blížící se náhlou změnu počasí. Prudkému výkyvu venkovní teploty totiž předchází pokles zemského tlaku, což může u nemocných a citlivých jedinců vyvolat mimo jiné náhlé křeče a bezvědomí.
Když se chlapi rozešli v pozdních nočních hodinách do svých domovů, venku již citelně přituhovalo. Dvacet minut před půlnocí klesla venkovní teplota na -30 °C, a lidem začala být v jejich domovech pořádná zima. Ti, kteří ulehli dříve, se náhle budili ze spánku s třesavkou. Snažili se všemožně zahřát, ale téměř padesát z nich i přes veškerou snahu nakonec stejně umrzlo. Zemřel také prakticky veškerý dobytek. Během noci teploměr ukazoval -49 °C. Ráno 24. ledna 1916 se pak městečko a jeho okolí ocitlo v mrazivém sevření. K tomu se přidalo i husté sněžení.
Prudký pokles teploty doprovázelo husté sněžení.
Indiáni z kmene Šošonů všichni přežili
Zdejší osadníci však nebyli jediní, kteří se ocitli v ledové pasti. Tou dobou putovali krajem v okolí Browningu také indiáni z kmene Šošonů. Vedl je zkušený vůdce Sin Tu. Traduje se, že měl před osudným večerem vidění, během nějž spatřil obřího bílého bizona. Podle starého indiána takto bohové chtěli jeho lid varovat před blížící se katastrofou, proto nařídil svým mužům, aby nepili pálenku. Indiáni na jeho rozkaz také nahrnuli ke stanům hromady sněhu a obložili je větvemi.
V každém stanu pak rozdělali oheň, a těsně před tím, než se všichni příslušníci kmene Šošonů uložili ke spánku, se vysvlékli donaha a třeli si tělo sněhem. Poté se oblékli a zabalili do kožešin. Všichni indiáni tuto katastrofu na rozdíl od přistěhovalců přežili. Má se za to, že se tak stalo zejména díky jejich prozíravosti a znalosti přírodních zákonů. Přesto však i Šošoni utrpěli jisté ztráty. Venku jim bohužel zmrzli ve stoje koně, které využívali zejména k lovu bizonů, ale také k dopravě a boji. O dva dny později se naštěstí počasí umoudřilo a oteplilo se.
Prudký pokles teploty v tak krátkém čase měla v tomto případě na svědomí extrémně silná arktická studená fronta. Browning má teplé vlhké kontinentální klima, hraničící se subarktickým klimatem. Ze západní Kanady na jeho území proto často proniká velmi chladný vzduch, a tak se v této oblasti podobné situace čas od času stávají. Rekord z roku 1916 však nebyl doposud překonán.
Wikipedia, heslo: Browning Montana
CRHA, Aleš. Koně zmrzli ve stoje na kost. Epocha. 2006, roč. 2006, č. 8, s. 25.
