Článek
Jméno herečky Simony Chytrové je nejčastěji spojováno s její filmovou kariérou. Bývala však také vrcholovou sportovkyní, kterou trénovala i legenda sportovní gymnastiky Věra Čáslavská. V životě si prošla několika složitými obdobími. Utrpěla těžký úraz páteře, bojovala s poruchou příjmu potravy a musela se vyrovnat s manželovo vážnou nemocí. Přesto si ale dokázala zachovat nejen svou křehkou krásu, ale také životní optimismus i sílu jít dál.
Dětství prožila v tělocvičnách
Simona Chytrová přišla na svět 13. července 1962 v Rychnově nad Kněžnou. Byla velmi živé a pohybově nadané dítě. Rodiče proto svou dceru vedli od malička ke sportu a přihlásili ji také balet. Ke gymnastice Simonu přivedl její otec Ing. Rudolf Chytra, který se sám věnoval basketbalu, volejbalu, vodnímu pólu, a byl rovněž automobilovým závodníkem. Malá Simona začínala s gymnastikou již v pěti letech ve Spartaku v Hradci Králové, kde se ukázalo, že má velký talent. Jako desetiletá byla vybrána do střediska vrcholového sportu v Praze. Její maminka z toho tenkrát nebyla vůbec nadšená. Chtěla, aby se dcera věnovala spíše nějakému kolektivnímu sportu a nelíbilo se jí, že tráví dětství mimo domov.
Dospívající Simona totiž bydlela spolu s ostatními vybranými dívkami přes týden v pražském hotelu Kampa Stará Zbrojnice. Celé dny tvrdě trénovala, k tomu chodila do školy, a když zrovna nezávodila nebo nebyla na soustředění, vracela se domů alespoň na víkendy. Neznala téměř nic jiného než různé tělocvičny a každodenní dřinu. Neměla pomalu ani čas navazovat pevnější přátelství se svými vrstevníky. Mezi mladými gymnastkami navíc panovala spíše rivalita, a tak pro ni nebylo lehké najít si opravdovou kamarádku. Dospívající Simona se často cítila osamělá a stýskalo se jí po rodičích. Oporou pro ni tehdy byla její vychovatelka Hanka, se kterou si je blízká dodnes.
Za úspěchy ve sportu zaplatila zdravím
Když v jedenácti letech Simona utrpěla při tréninku vážný úraz krční páteře, zdálo se, že její slibně rozjetá sportovní kariéra definitivně skončila. Jako zázrakem však neochrnula, a po půl roce léčení se vrátila zpět ke gymnastice. Její hvězda zářila stále jasněji, ve sportovních kruzích se o ní mluvilo jako o budoucí šampionce. Simona byla tenkrát pod obrovským psychickým tlakem nejen kvůli očekáváním, která do ní ostatní vkládali, ale i kvůli své hmotnosti.
Od špičkových gymnastek se očekávalo, že budou splňovat přísné váhové limity. Reprezentantky proto nesměly přibrat, pravidelně se musely vážit a případně držet drastickou dietu. To ale nebylo pro dívky, které právě dospívaly v ženy, zrovna snadné. Simoně se sice dařilo udržet si váhu, ale bylo to za cenu hladovění. Když pod vedením slavné Věry Čáslavské vybojovala v roce 1976 titul mistryně republiky, měla obrovskou radost z vítězství, ale ani ta ji nedokázala zbavit jejích počínajících psychických potíží. Do jejího života se už začala plíživě vkrádat zákeřná nemoc.
Simona přestala téměř jíst, zvracela, postupně výrazně zhubla, začaly jí padat vlasy a kolabovala vyčerpáním. Nebyla již schopná zvládat tréninky ani běžné každodenní činnosti. V 15 letech vážila pouhých 36 kilogramů a ocitla se na pokraji smrti. Naštěstí jí dokázali pomoci lékaři v České Lípě, kteří Simoně diagnostikovali mentální anorexii, a v rámci léčby jí doporučili úplně změnit prostředí.
Gymnastiku vyměnila za herectví
Opustila tedy svět vrcholového sportu, vystudovala gymnázium a následně navštěvovala na Karlově univerzitě katedru divadelních a filmových věd. V té době chodila i do přípravky baletu Národního a Smetanova divadla, kde si jí všimli televizní tvůrci. Rozhodla se proto, že si vyzkouší také hereckou profesi. Jako sedmnáctiletá začala působit v divadle Semafor, kde zůstala osm let. Zde mohla při své práci propojit herectví, tanec, zpěv a také začala navrhovat kostýmy. Díky účinkování v Semaforu se v roce 1988 na Dnech Prahy v Moskvě seznámila s mužem svého života, režisérem Vítem Olmerem, za kterého se později provdala.
Simona ale nezůstala jen u divadla. Lákal ji také film, ke kterému bývalou vrcholovou sportovkyni přivedli kaskadéři. Ti si všimli jejích mimořádných pohybových schopností, a díky nim v roce 1980 debutovala před kamerou v snímku Temné slunce. Za svou filmovou slávu ale vděčí především kultovní komedii Tankový prapor (1991), kde ztvárnila postavu Janinky Pinkasové, nešťastně zamilované manželky jednoho z důstojníků. Pro tuto roli si herečku vybral právě režisér Vít Olmer, který Simonu pozval na kamerové zkoušky. Od té doby si zahrála ještě v několika jeho filmech jako byla například eroticky laděná komedie Playgirls (1995).
Se známým režisérem je šťastná
Spolupráce s Vítem Olmerem změnila Simoně život. Bylo jí 26 let, když se do známého, o 20 let staršího slavného režiséra zamilovala. Jejich vztah ale nebyl zpočátku vůbec jednoduchý. Olmer byl tou dobou ženatý a Simona měla také partnera. V jednom z rozhovorů k tomu herečka uvedla: „Vítek byl sice ženatý, ale s manželkou měli neshody, protože si našla jiného muže. Byl z toho nešťastný. Ani já nebyla ve svém vztahu spokojená, jak bych si přála, chtěla jsem k někomu přilnout a s Vítkem nám to bylo dopřáno.“
Olmer nakonec od své v pořadí druhé manželky odešel, rozvedl se, a v roce 1992 se oženil se Simonou. Slavnému páru se narodil syn Vít, který dnes žije v Bruselu a pracuje v Evropském parlamentu. Osobní život Simony a jejího chotě byl často „propírán“ v bulváru, zejména kvůli jejich věkovému rozdílu. Simona musela často čelit narážkám, že si Olmera vzala z vypočítavosti pro peníze, ale realita byla poněkud jiná. Herečce se vždy podle jejích slov líbili starší muži, navíc po sňatku s Olmerem přišla prakticky o všechny další nabídky na natáčení od jiných režisérů.
No, ono to bylo trochu jinak. Vítek se ke mně přistěhoval s jedním kufrem, knížkami a roztrhanými slipy. A s dluhy. Ale neřešili jsme to, protože byl na cestě syn.
Nemoc manžela ji velmi zasáhla
Jejich vztah prošel těžkou zkouškou, když Vít Olmer onemocněl dědičnou polycystickou nemocí ledvin, která v pokročilém stadiu způsobuje jejich selhání. Naštěstí se pro něj našel včas vhodný dárce. V roce 2006 podstoupil náročnou transplantaci jater a ledviny. Riskantní operace se povedla a umožnila mu žít uspokojivý život. Simona byla svému manželovi v těchto těžkých chvílích velkou oporou, snažila se být navenek statečná. Pečovala o něj, dodávala mu sílu, ale když se dostal z nejhoršího, tak se zhroutila. Půl roku byla tehdy „jako tělo bez duše“.
Ačkoliv „zlí jazykové“ předpovídali jejich lásce krátké trvání, Simona s Vítem jsou spolu dodnes. Mají spokojené manželství, užívají si každodenní malé radosti a před několika lety si dokonce pořídili byt v italských Benátkách, které považují za svůj druhý domov. Střídavě tak žijí v Itálii a v Praze.
Po světě showbyznysu se sympatické a stále krásné Simoně Chytrové nestýská. Sama sebe za herečku ani nepovažuje. Raději natáčí dokumentární pořady, kde může uplatnit kromě jiného i svou zálibu v psychologii. Baví ji dělat rozhovory se zajímavými lidmi, probírat témata do hloubky. Ve svých 62 letech vypadá skvěle, estetickým zákrokům se vyhýbá a stárne s grácií.
Zdroje: ahaonline.cz, blesk.cz, csfd.cz, idnes.cz, prozeny.blesk.cz, super.cz, ceskatelevize.cz
Wikipedia, heslo Simona Chytrová
