Tradice v Eswatini: Tisíce téměř nahých dívek tančí pro krále, ten si mezi nimi vybírá další ženu

Tradiční obřad Rákosový tanec (Umhlanga) a s ním spojený osmidenní „festival“, kdy neprovdané dívky a mladé ženy řežou rákos a poté tančí, patří k jedné z největších kulturních událostí v Africe. Desetitisíce polonahých tanečnic v čele se svazijskými princeznami vystupují v pestrobarevných kostýmech před svým králem, kterému náleží právo vybrat si mezi nimi další ženu. Všechny účastnice rituálu by dle prastarého zvyku měly být panny, protože „nečisté“ ženy nesmí řezat rákos pro královnu matku. Obřad je velkolepou oslavou panenské čistoty dívek a ženské sounáležitosti.

V samotném srdci Království Eswatini (dříve Svazijsko či Svazijské království), se každý rok odehrává jedinečný ceremoniál zvaný Umhlanga neboli Rákosový tanec. Tato slavnost je zdejšími obyvateli považována za jednu z nejdůležitějších tradic, která má kořeny v dávné minulosti. Současná podoba rákosového tance se formovala již ve 40. letech 20. století a vychází z prastarého rituálu Umchwasho, který vyžadoval, aby se neprovdané ženy a dívky do 18 let neoddávaly sexu. V případě, že by dívka pravidlo porušila, musela její rodina kmenovému náčelníkovi dát alespoň jednu krávu, aby tím odčinila prohřešek své dcery.

V této podobě se v podstatě ceremoniál odehrává dodnes, jen s tím rozdílem, že se stal také turistickou atrakcí, kterou přenášejí média nejen v Eswatini. Rákosový tanec je výjimečný obřad, oslavující ženské panenství, čistotu a neposkvrněnost. Každoročně přitahuje pozornost lidí z celého světa svým jedinečným spojením hudby, zpěvu, tance a krásy zdejších dívek a žen.

Na rituál se dívky připravují již od útlého dětství, kdy se učí tradiční písně a tance. Doma si také za pomoci dalších žen z vesnice zhotoví typický „střapcový“ taneční kostým. Ceremoniál se koná každý rok na konci srpna nebo začátkem září. Akce je naplánována podle měsíčních fází a začíná v den, kdy je Měsíc v úplňku. Před jeho zahájením probíhají pečlivé přípravy, které zahrnují kontrolu rákosových porostů, zajištění míst, kde budou dívky přespávat, připravuje se velké množství jídla a organizuje se i doprava.

Po celé Eswatini putují desetitisíce neprovdaných a bezdětných dívek a žen z různých částí země do královské vesnice Ludzidzini, aby se tam zúčastnily osmidenního festivalu. Na jejich cestě je doprovází z každého okrsku čtyři muži, kteří je mají chránit, a pokud by nastala nějaká mimořádná situace, tak se dva z nich vypraví zpět domů a událost nahlásí. Všechny účastnice obřadu by měly být pannami a podle některých zdrojů jsou v tomto směru podrobovány pravidelné kontrole. Avšak některé z dívek naopak samy přiznávají, že v dnešní době není panenská čistota striktně vyžadována ani prověřována.

První den obřadu se dívky a ženy shromáždí v královské vesnici královny matky v Ludzidzini, aby se zaregistrovaly. Přicházejí sem ve skupinách čítajících 200 tanečnic a jsou nadále pod dohledem mužů, kteří je cestou doprovázejí. V minulosti dívky spaly venku na volném prostranství, nebo je lidé nechávali přespat ve svých usedlostech. Dnes nocují ve stanech poskytnutých úřady, nebo přespávají v chatrčích v královské vesnici a v blízkém okolí či v učebnách místních škol.

Další den jsou pak podle věku rozděleny do dvou skupin. Odpoledne se pod ochranou mužů vydají na pochod k rákosovým záhonům, které se nachází podél vodních toků. Starší dívky a ženy ve věku přibližně 14 až 22 let často pochodují kolem 30 kilometrů, zatímco mladší děvčata, kterým je mezi 8 až 13 lety, ujdou kolem deseti kilometrů. Pokud by bylo nutné vypravit se za rákosem ještě dál, stát se postará, aby skupiny starších dívek byly na vzdálenější místo převezeny nákladními automobily.

Třetího dne řežou dívky dlouhými noži rákosí. Jakmile mají pohromadě deset až dvacet stvolů, sváží je spletenou trávou do svazku. Dnes se můžeme setkat i s tím, že místo tradiční trávy používají praktičtější plastové pásky. Čtvrtý den odpoledne se vydají se svazky rákosí zpět do vesnice královny matky, kam dorazí až během noci. Pátý den je pak vyhrazen odpočinku, mytí a přípravám účesů, líčení a kostýmů na taneční vystoupení. Tanečnice si chystají tradiční pestrobarevný kroj, který je tvořen náhrdelníkem z korálků, z chrastících ozdob na kotnících, šerpy a krátké světlé sukýnky, pod kterou obvykle nenosí prádlo. Mnoho z nich má při tanci také nože, které se používají k sekání rákosí a ve zdejší kultuře jsou symbolem panenství.

Následující šestý den je prvním dnem tance. Skupiny mladších a starších tanečnic se postupně přesouvají do arény, současně tančí, ale každá z nich zpívá jiné písně. Odpolední vystoupení při němž dívky přinášejí rákosí královně matce, trvá přibližně dvě hodiny. Rákosí podle staré legendy dříve sloužilo jako větrolam a v současnosti má symbolizovat ochranu panovnice. Během rituálu dívky společně obnoví stěnu z rákosí, která obklopuje sídlo královny a dají tak najevo svou sounáležitost a odhodlání chránit královnu.

Vrchol obřadu připadá na sedmý den slavnosti, kdy se dostaví i Jeho královské Veličenstvo Mswati III., aby vzdal hold tančícím dívkám. Během vystoupení si král s pomocí své matky a starší sestry vybere celkem 365 nejkrásnějších dívek, z nichž má velká část tu čest bydlet v paláci v samotném centru Mbabane. Právě mezi těmito 365 tanečnicemi si král hledá dívku, která by se mohla případně stát jeho ženou.

V tento významný den je mezi tanečnicemi možné spatřit také královské princezny, které se rovněž účastní obřadu Rákosového tance. Jako jediné mají ve vlasech korunu z červeného peří. Všechny ženy a dívky se stále usmívají, krásně zpívají a smyslně tančí před královskou rodinou, čelními představiteli země, diváky i turisty. Po této slavnostní přehlídce jednotlivé skupiny z vybraných vesnic předvedou publiku ještě uprostřed hřiště speciální představení za doprovodu válečníků, ozdobených kravskými ohony a svírajícími v rukou klacek a štít. Osmý den velkolepá slavnost končí. Na příkaz krále je poraženo několik kusů dobytka. Maso je následně rozděleno mezi dívky, které se s výslužkou vracejí zpět domů.

Dne 25. dubna 1986 byl ve věku pouhých 18 let korunován jako Mswati III., král Svazijska, a stal se tak tehdy nejmladším vládnoucím monarchou na světě. Zemi vládne spolu s královnou matkou Ntfombi, ta ale nemá na rozdíl od jejího syna velké pravomoci, neboť je považována za duchovní hlavu státu. Eswatinský panovník Mswati III., známý jako Ingwenyama, „lev“ je posledním absolutistickým monarchou v subsaharské Africe. Jeho otec, král Sobhuza II. měl 210 dětí s 70 manželkami. Mswati III. je jeho nejmladším potomkem. Vyrůstal v královské rezidenci Etjeni, kde ho vychovávala jeho teta, která mu dělala chůvu. Vzdělání získal na královské škole Masundvwini a na škole Lozitha Palace.

Král Mswati III. má v současnosti 11 manželek (2 odešly a 2 zemřely), 36 dětí a 11 vnoučat, s nimiž žije v královské rezidenci v Lobambě. Některé manželky si vzal, když byly ještě nezletilé, což se stalo předmětem kritiky, neboť v Eswatini platí nařízení zakazující praktikování sexu před dosažením věku 18 let. Aby dokázal, že je čestný, uznal král veřejně svou chybu a za porušení pravidel zaplatil prohřešek jednou krávou. Podle místní tradice se král může oženit se svými snoubenkami až poté, co otěhotní. Jde vlastně o „test plodnosti“, kterým žena prokáže, že je schopna mít děti a dát králi případně dědice. Do doby než počne dítě, se snoubence Jeho královské Výsosti říká „liphovela“ nebo též „konkubína“.

Výběr choti krále má svá specifická pravidla. První dvě manželky eswatinského krále podle zdejších zvyklostí vždy pečlivě vyberou národní radní. Při výběru dalších žen králi radí také královna matka a jeho starší sestra. Jednou, nikoliv však jedinou možností, jak najít tu pravou ženu pro krále, je právě Rákosový tanec. Panovník má právo vybrat si mezi přítomnými tanečnicemi novou manželku. Jelikož má král v Eswatini mnoho žen a spoustu dětí, existují pak složitá pravidla pro nástupnictví.

V roce 2018 Mswati III. královským výnosem přejmenoval Svazijsko na Eswatini (formálně též Království Eswatini). Učinil tak při u příležitosti oslav padesátého výročí nezávislosti země na Velké Británii a také svých vlastních narozenin. Podle svých slov tak učinil proto, aby se nový název země více přiblížil původnímu jazyku a rovněž proto, aby již nedocházelo k záměně slov Svazijsko a Švýcarsko v anglickém jazyce.

Ačkoliv Eswatini patří k nejchudším zemím na světě a většina obyvatel trpí bídou, král Mswati III. si potrpí na okázalý luxusní styl života, který financuje ze státních peněz. Každé manželce například zakoupil luxusní vůz značky Rolls-Royce. Navíc v této africké zemi zmítané epidemií AIDS není věnována dostatečná pozornost prevenci rizikového chování v oblasti šíření pohlavních chorob, která by alespoň částečně pomohla ke snížení počtu nakažených.

Král si proto zakládá na dodržování rituálu Umhlanga, který vnímá jako nedílnou součást boje proti šíření viru HIV a nemoci AIDS. Je potřeba dodat, že ne všechny dívky a ženy jsou z dodržování této tradice nadšené. Vadí jim nejen nedostatečná hygiena, ale i to, že jsou nuceny vystupovat polonahé, což pokládají v 21. století za nepřijatelné. Řada z nich se festivalu účastní pouze proto, že za vystupování dostane jídlo, boty nebo školní pomůcky. Ačkoliv král i úřady veřejnost i novináře ujišťují, že účast na akci je zcela dobrovolná, rodiny dívek tvrdí něco jiného. Pokud dceru na obřad nepošlou, musí úřadům zaplatit pokutu v podobě jednoho kusu dobytka. Stává se také, že dívka která odmítla jít na obřad, nemusí být přijata na školu.

Je tedy otázkou, zda si obřad Umhlanga dokáže do budoucna uchovat svůj tradiční ráz, nebo se změní jen na „divadelní představení“ určené zejména turistům. Ukáže čas…

Zdroje: blesk.cz, youtube.com, nst.com, novinky.cz, Wikipedia heslo: Mswati III. , Wikipedia heslo: Umhlanga, Wikipedia heslo Svazijsko

MCCREA, Barbara. Jižní Afrika: Lesotho & Svazijsko : turistický průvodce. Vyd. 2., aktualiz. Přeložil Dana GARDAVSKÁ, přeložil Lucie POŘÍZKOVÁ, přeložil Jiří POŘÍZEK. Livingstone - průvodci. Brno: Jota, 2007. ISBN 978-80-7217-474-4.

PIKNEROVÁ, Linda. Svazijsko. Stručná historie států. Praha: Libri, 2013. ISBN 978-80-7277-512-5.

NAZAROV, Petr. Jižní Afrika: Namibie, Svazijsko, Lesotho a Jihoafrická republika. [Praha]: Petr Nazarov, [2015]. ISBN 978-80-905208-8-2.