Velhartický hřbitov: Domnělé dějiště satanistických rituálů zaujalo i K. J. Erbena

V blízkosti Klatov se nedaleko malé obce Velhartice nachází u lesa tajemný hřbitov. Citlivější lidé zde prý vnímají zvláštní ponurou atmosféru, pociťují úzkost, napětí a zmocňuje se jich tíseň. Říká se, že hřbitovem, který obklopuje starý kostel sv. Máří Magdaleny prostupuje zlo přicházející z temnot. Nevíme, co se tu kdysi přesně odehrálo, ale faktem je, že velhartický hřbitov byl zařazen k nejděsivějším místům v Čechách. Člověku při procházení mezi natěsnanými hroby naskakuje husí kůže a běhá mráz po zádech. Tísnivé pocity si někteří návštěvníci hřbitova odnášejí s sebou a pronásledují je další dny.

V minulosti se v těchto místech podle lidového vyprávění konaly satanistické rituály a sloužily černé mše. Jedna z pověstí vypráví hororový příběh o krásné dívce z blízkého dvorce, kterou v noci unesli vyznavači ďábla a obětovali ji, aby oživili mrtvého muže. Obřad se měl odehrávat v jihovýchodní části hřbitova. V místech, kde byla dívka zavražděna, vyrostla o stovky let později třešeň, která se podivně zkroutila, a nakonec uhynula. U vstupní brány na hřbitov dodnes najdeme suchý pahýl zuboženého stromu.

Jiná pověst vypráví příběh mladého děvčete, kterému padl milý ve válce. Dívka se údajně zalíbila chlapci ze sousední vesnice, který se do ní bezhlavě zamiloval. Ona však jeho lásku neopětovala, ale stále myslela na zabitého snoubence. Zoufalý mladík se rozhodl pro pomstu a požádal o pomoc místní keltskou čarodějku, žijící v okolních lesích. Když nemůže mít krásku on, tak ať si ji vezme mrtvý voják k sobě do hrobu. Společně pomocí čar a kouzel vzkřísili jeho ducha na posvátném keltském kameni nacházejícím se u kostela. Ubohá dívka se schovala v kostele, nakonec se jí podařilo před umrlcem zachránit a ze hřbitova utéct. Její tvář se údajně objevuje na zdi kostela. Tato událost se měla odehrát mezi 15. a 16. stoletím, lidovou slovesností se v různých obměnách pověst předávala z generace na generaci.

Není divu, že se tímto děsivým příběhem inspiroval slavný český spisovatel K. J. Erben a sepsal podle něj strachem protkanou baladu Svatební košile. Erben byl milovníkem hrůzostrašných historek, které sbíral po českém venkově nebo dohledával v archivech. Některé z jeho balad mají reálnou předlohu. Dle dostupných pramenů si autor pro baladu Svatební košile jako předlohu vybral děsivý příběh zasazený do kulis velhartického hřbitova.

Záhadných jevů je v tomto zvláštním místě více. Při pohledu na štít kostela spatří pozorný pozorovatel tmavé skvrny, které nápadně připomínají obličej spanilé dívky. Zeď byla několikrát přemalována, ale skvrny se po čase objeví vždy znovu. Podaří se někdy ještě zjistit, kdo by měla být ona záhadná dívka? Jde o podobiznu ženy nebo jen vlhké skvrny, které postupně vystoupí z malby a vytvoří obraz?

V místech, kde nyní stojí kamenný kostel, stával v dávných dobách kolem roku 1375 dřevěný kostelík. Ten sloužil vesničanům a kupcům projíždějících po okolní obchodní stezce mimo jiné jako útočiště před nájezdy lupičů. Podle legendy se zde před lapky ukryla karavana. Muži bránili své vozy, zatímco ženy a děti se schovaly v kostele. Lapkové jej vypálili, a za strašného utrpení v něm všichni nebozí lidé uhořeli. Jejich bolest je všudypřítomná, prostupuje kostelními zdmi a zoufalý nářek obětí je občas v kostele údajně slyšet dodnes. Negativní energii prý vyzařuje také kamenný kříž v podlaze kostela, umístěný u bočního vchodu do kostela. Staré legendy praví, že následně postavený gotický kostel má v podzemí vybudovanou tajnou chodbu, jež vede až do velhartického hradu.

Otázek kolem velhartického hřbitova i kostela je mnoho a odpovědí zoufale málo. Ti, co by mohli k věci promluvit, již dávno zemřeli, případné důkazy odvál navždy čas. Nezbývá než popřát všem mrtvým duším klid a věřit, že ho jednoho dne naleznou.

Zdroje: SABÓ, Michal. Kytice: Zachytil K. J. Erben ve svých baladách skutečné příběhy?. Enigma. 2022(2), 82–83.

KOZÁK, Pavel. Tajemná místa Pošumaví. Upr. 3. vyd. Beroun: MH, 2004. ISBN 80-86720-23-3.

Wikipedia