Článek
Legendární film Vesničko má středisková zná u nás asi každý. Stejně tak si většina lidí vybaví i jeho hlavního hrdinu, mentálně zaostalého Otíka s „koňskými“ zuby a sluchátky na uších, který jí rád rohlíky a moc toho nenamluví. Závozníka Otu Rákosníka v kultovním snímku jedinečným způsobem ztvárnil populární maďarský herec János Bán. Jak se mu dnes daří a čemu se věnuje?
Jako malý hercem být nechtěl
Oblíbený herec János Bán přišel na svět 4. října 1955 ve městě Ráb (Győr). V dětství rád sportoval a zajímal se spíše o technicky zaměřené předměty. Zpočátku nic nenasvědčovalo tomu, že by se vydal na uměleckou dráhu. Nejprve vystudoval střední chemickou průmyslovou školu, kde byl členem basketbalového týmu. Pak ale nastala v jeho studijních preferencích zásadní změna, protože se rozhodl studovat na Vysoké škole dramatických umění v Budapešti. Po jejím absolvování hrál v letech 1975 až 1983 v několika maďarských divadlech. Jeho filmovým debutem bylo psychologické drama Každou středu (1979), v němž ztvárnil roli osamělého mladíka z rozvrácené rodiny, který složitě hledá svou životní cestu.
Jako asi každý člověk, zažil i János Bán v životě těžké období. Přišlo v době, kdy měl dvě malé děti a vybral veškeré své úspory, aby je mohl zabezpečit. Navíc se potýkal s vážnými osobními problémy. Došlo to tehdy až tak daleko, že skončil zcela bez prostředků na ulici a jeden čas žil několik měsíců jako bezdomovec. Naštěstí se mu podařilo odrazit se ode dna a znovu se postavit na vlastní nohy.
Role Otíka mu změnila život
Hercova výjimečného talentu si povšiml slavný režisér Jiří Menzel, když János vystupoval v Praze a hrál roli venkovského prosťáčka. Menzel se s Jánosem znal již od roku 1979, kdy se setkali při natáčení snímku Každou středu a pamatoval si ho i z některých divadelních her. Když Menzel hledal představitele slabomyslného Otíka pro svůj nový film Vesničko má středisková (1985), rozhodl se oslovit právě Jánose. Jak se později ukázalo, byla to skvělá volba. Vypadalo to, že role Otíka byla herci „šitá na míru“. Diváci si tuto svéráznou postavu v jeho podání zamilovali a hlášky z jedné z nejoblíbenějších československých filmových komedií zlidověly.
János k Otíkovi přistupoval od samého počátku velmi zodpovědně, dokonce navštěvoval a pozoroval mentálně postižené děti, aby dokázal co nejvěrněji napodobit jejich mimiku a řeč. Ale to nebylo vše. Napadlo ho, že by Otík vypadal autentičtěji, kdyby měl předkus a velké zuby, a tak si za tímto účelem nechal zhotovit speciální protézu. Autor scénáře Zdeněk Svěrák ani Jiří Menzel z toho nebyli zpočátku vůbec nadšení, ale nakonec mu „koňské“ zuby povolili. Herci totiž nejen přidaly „na kráse“, ale pomáhaly mu skrývat maďarský přízvuk, což bylo ku prospěchu věci, ačkoliv Otík toho ve filmu moc nenapovídal. Protézu si po skončení natáčení János Bán schoval na památku.
Film byl v roce 1987 nominován na Oscara v kategorii cizojazyčných filmů. To byl obrovský úspěch, kterým byl herec příjemně zaskočený. V témže roce získal János Bán na filmovém festivalu v Paříži cenu pro nejlepšího herce. A tak se díky Otíkovi stal slavným a vyhledávaným hercem. Další pracovní nabídky se mu jen hrnuly, a tak je tomu v podstatě dodnes. Jak sám János přiznal, postava Otíka mu navždy změnila život a dopomohla mu k úspěšné kariéře.
Umělecký život Jánose Bána je velmi pestrý. Od roku 1983 má sice stálé angažmá v divadle v Budapešti, ale nikdy se nevyhýbal ani dalším návrhům na spolupráci. Doposud tak ztvárnil v divadle i ve filmu velké množství charakterově rozmanitých postav a opakovaně dokázal, že je skvělým hercem, který se nebojí žádné výzvy. Za své herecké výkony obdržel i několik významných ocenění. V Maďarsku patří k oblíbeným a vyhledávaným umělcům, ale podařilo se mu „prorazit“ i v Hollywoodu. Ve filmu Rudé horko s Arnoldem Schwarzeneggerem z roku 1988 si zahrál policistu.
A jak se má „Otík“ dnes?
V současné době stále účinkuje v divadle a stal se také pedagogem. Na univerzitě předává své zkušenosti budoucím hercům a herečkám. Vyučuje zde mimo jiné pantomimu. Kromě pracovních záležitostí se každou volnou chvíli snaží využít k tomu, aby se mohl věnovat svým koníčkům a trávit čas na venkově u Balatonu, kde má dům. Tam za ním občas přijíždějí i jeho čtyři děti (tři synové a jedna dcera), se kterými má velmi pěkný vztah. Se synem Bálintem Bánem, který je rovněž hercem, si dokonce zahrál v jedné divadelní hře.
Převážně trávím čas ve svém vesnickém domě u Balatonu. V Budapešti bych se zbláznil. Tam jezdím jenom na představení. Mám koníčky, které jsou užitečné. Pěstuji zeleninu, ovoce, pálím kořalku, dělám víno. Moje děti se vždycky se ptají: Tati, ty se připravuješ na válku? Posmívají se mi. Ale před pár týdny, jsem jim říkal: Tak se podívejte kolem, co se děje a už se nesmáli.
Dodnes rád vzpomíná na natáčení slavné komedie Vesničko má středisková, stejně jako na všechny, kteří se na jejím vzniku podíleli. Jen je mu líto, že mnozí z nich již nejsou mezi námi…
Anketa
Zdroje: extra.cz, aplausin.cz, csfd.cz, ahaonline.cz, kafe.cz
