Článek
Někdy je škoda něco vyhodit jen proto, že už to nemá původní využití.
Přesně tak jsem se dívala na staré dlaždice, které mi zůstaly. Byly popraskané, nehodily se už na žádnou rekonstrukci a jejich jedinou další cestou by pravděpodobně byl odpad.
Místo toho jsem vzala polystyrenový korpus, lepidlo, spárovací hmotu a kladivo. A dlaždice jsem rozbila na malé kousky.
Základem je polystyrenová koule
- je lehký,
- snadno se s ním pracuje,
- výsledná koule není těžká jako betonová,
- může mít různé velikosti.
Staré dlaždice dostanou kladivem druhou šanci
Není potřeba vytvořit dokonalé tvary. Právě nepravidelné tvary podle mě dělají výslednou mozaiku zajímavější.
Kousky se postupně lepí na kouli
Spárování
Teprve při spárování jsem zjistila, jak moc výsledný vzhled ovlivní barva spárovací hmoty. Najednou se jednotlivé kousky spojily v jeden celek.
Hotovou kouli jsem nakonec umístila do zahrady.
Slunce se od jednotlivých kousků odráží, barvy se mění podle okolí a koule působí pokaždé trochu jinak.
Najednou mi došlo, že jsem vlastně nevytvořila jen dekoraci. Vznikl předmět, který má v zahradě své místo.
Proč vlastně vyrábět zahradní dekorace ze starých věcí?
Protože člověk nemusí všechno kupovat.
Staré dlaždice nemusí být odpad.
Rozbitý hrnek může být materiál.
Kousek starého zrcadla může být materiál.
Obklady, které už se nehodí do koupelny, mohou dostat úplně jiný život.
A výsledkem nemusí být dokonalá dekorace z obchodu. Právě naopak.
Může vzniknout něco, co nikdo jiný nemá.
