Článek
Zoetrop patří mezi optické hračky, které ukazují jeden z principů, na kterých později vznikl film. Na první pohled je to jen jednoduchý válec s několika štěrbinami a obrázky uvnitř. Když ho ale roztočíte a podíváte se skrz štěrbiny, jednotlivé kresby začnou působit jako pohyb.
Právě proto mě zoetrop baví i při práci s dětmi. Nemusí se učit složité pojmy z filmové historie. Mohou si princip pohyblivého obrazu sami vyzkoušet. A navíc recyklujeme.
Vlastní zoetrop můžete vyrobit z poměrně jednoduchých materiálů.
K výrobě jsem připravila také videonávod, ve kterém je celý postup vidět krok za krokem.
Co budeme potřebovat
- papírový tubus s plastovým dnem,
- proužek papíru na rozměření,
- kopírovací papír,
- odlamovací nůž,
- kovovou vidlici na špíz,
- svíčku nebo kahan,
- špejli,
- brčko,
- tužku,
- štětec,
- černou matnou barvu,
- vytištěné animační fáze nebo vlastní kresby.
Při práci s odlamovacím nožem a při nahřívání kovové vidlice je samozřejmě potřeba dbát na bezpečnost. Pokud zoetrop vyrábějí děti, tyto části by měl provádět dospělý nebo na ně dohlížet. Při zahřívání plastu je vhodné pracovat opatrně a v dobře větraném prostoru.
Nejdříve si rozměříme štěrbiny
Na proužek papíru si přesně rozměříme svislé čáry, které budou představovat jednotlivé štěrbiny.
Z vnitřní strany tubusu přiložíme kopírovací papír a na něj náš rozměřený proužek. Pomocí tužky tak můžeme vzor přenést přímo na vnitřní stěnu tubusu.
Je důležité, aby byly štěrbiny rozmístěné pravidelně. Právě jimi se později budeme při otáčení tubusu dívat na jednotlivé obrázky.
Štěrbiny vyřízneme
Podle přenesených čar štěrbiny opatrně vyřízneme odlamovacím nožem.
Tady už vzniká samotný princip zoetropu. Při otáčení se jednotlivé obrázky uvnitř tubusu střídají a oko je vnímá jako pohyb.
Připravíme otvor ve dně
Do plastového dna potřebujeme vytvořit otvor pro osu.
K tomu můžeme použít kovovou vidlici na špíz, kterou opatrně nahřejeme nad plamenem. Nahřátý kov potom plastem projde snadněji.
Tuto část bych u dětské výroby rozhodně nenechávala na dětech. Je to práce s otevřeným plamenem a horkým kovem.
Po vytvoření otvoru vidlici vyndáme.
Vytvoříme osu
Do vzniklého otvoru zasuneme špejli. Ta bude sloužit jako osa a zároveň jako držák.
Na špejli navlékneme brčko. Díky němu můžeme tubusem pohodlně otáčet.
Černý povrch zvýrazní obraz
Vnější část tubusu natřeme černou matnou barvou.
Tmavý povrch vytvoří větší kontrast a při pozorování je pak lépe vidět obraz uvnitř.
Co vložíme dovnitř?
Potřebujeme sérii obrázků, které zachycují jednotlivé fáze pohybu.
Můžete si vytvořit vlastní animaci. Třeba postavičku, která mává rukou, skáče, běží nebo se otočí.
A potom už jen roztočit.
Podíváte se skrz štěrbiny a jednotlivé obrázky najednou začnou ožívat.
Tohle je právě ten okamžik, kdy se z obyčejných nakreslených obrázků stává pohyb.
Od optické hračky k filmu
Na zoetropu se mi líbí především to, že dětem umožní zažít princip animace vlastníma rukama.
Nejdříve nakreslí jednotlivé fáze. Potom je vloží do tubusu a nakonec zjistí, že když je jejich oko uvidí ve správném pořadí a rychle za sebou, vnímá je jako pohyb.
Zoetrop je jedním z předchůdců filmu a animace. Ukazuje jednoduchým způsobem, že pohyblivý obraz nevzniká kouzlem. Za každým pohybem jsou jednotlivé obrazy, jejich pořadí a správné načasování.
A možná právě proto má tahle stará optická hračka stále co nabídnout i dnešním dětem, které jsou zvyklé sledovat video jediným dotykem na displeji.
Někdy je totiž zajímavé se na chvíli vrátit úplně na začátek a vlastníma rukama si vyzkoušet, jak se obrázek může rozhýbat.
