Článek
Technologické firmy mají jeden globální společný talent: umí ti do očí říct „nic se neděje“, zatímco za nimi hoří serverovna plná biometrických dat.
Meta předvedla tento týden další ukázkový kousek. Investigativní tým Wired rozebral kód aplikace Meta AI, bez které nefungují Ray-Ban ani Oakley smart glasses, a našel v něm kompletní, funkční kód pro rozpoznávání obličejů. Interně se jmenuje NameTag = vida, dokonce je to JMENOVKA. Funkce má rozpoznávat osoby zachycené kamerou brýlí a upozornit nositele, když systém identifikovaného člověka zaznamená. Zatím není spuštěná.
Zatím… Zatím…Zatím
Meta okamžitě spustila uklidňovací mantru: „Nic jsme zákazníkům nedodali. Žádnou centrální databázi tváří nebudujeme.“
To je přesně ten typ věty, kterou slyšíš, když je všechno připravené a čeká se jen na vhodný moment.
NameTag: funkce, která „neexistuje“, ale má jméno, architekturu i strategii nasazení
Kód pro rozpoznávání obličejů je pohřbený v Meta AI aplikaci a podle bezpečnostních výzkumníků, kteří ho pro Wired prošli, se zdá být blízko funkčního stavu. Pro každého, kdo si Meta AI nainstaloval, je situace přímočará: stavební kameny systému pro identifikaci tváří už sedí v jeho zařízení a jejich aktivace může vyžadovat jen aktualizaci ze serveru.
Systém využívá tři AI modely: jeden detekuje obličej, druhý přepočítá pozici snímku, třetí převede tvář na biometrická data. Tato data se podle dostupných indicií ukládají lokálně v zařízení potom, co jsou staženy otisky obličejů ze serverů Meta.
To znamená, že infrastruktura pro masové rozpoznávání obličejů ve veřejném prostoru je v kapsách a na nosech milionů lidí. (Sedm milionů prodaných brýlí.) Dnes vypnutá. Zítra? Záleží na Zuckerbergovi a na tom, kdy mu watchdogové přestanou koukat pod ruce.
Meta přitom využívala rozpoznávání obličejů na Facebooku pro tagování fotek, pak ho v roce 2021 z „důvodu ochrany soukromí“ zrušila a v roce 2024 ho znovu zavedla na Instagramu a Facebooku, tentokrát jako „bezpečnostní nástroj“ proti podvodným reklamám. Vzorec je čitelný: zavést, stáhnout pod tlakem, vrátit s jiným PR obalem.
A teď Evropa. Tady je to maglajz na ntou…
Zatímco Meta si tiše buduje infrastrukturu, která by z každého člověka na ulici udělala identifikovatelný objekt, Evropa řeší svůj vlastní byrokratický paradox.
- Na stadionech nesmíš nikoho identifikovat. AI Act zakazuje používání AI k automatickému sledování a rozpoznávání osob na veřejných prostranstvích, s výjimkou několika specifických případů. Stadiony pod to spadají. Snaha o „bezpečnější stadiony“ tak bude muset projít velmi úzkým hrdlem evropské i domácí legislativy.
Fanoušek, který háže světlice a demoluje sektory, je biometricky chráněné individuum. Policie má svázané ruce.
Česká republika to teď řeší na úrovni ÚOOÚ: zkoumá se, zda by šlo kamery s rozpoznáváním tváří u stadionových vstupů legislativně ošetřit úpravou zákona o podpoře sportu. Zatím to spíš vypadá, že nejde.
Výtržník je v bezpečí a v pohodě.
Jenže uštěpačný diskutér v online blogu už nikoli. Na internetu musíš být identifikovaný. Jednoznačně a basta!
Na základě nařízení EU 2024/1183, takzvaného eIDAS 2.0 vzniká povinnost členských států zavést do konce roku 2026 evropskou peněženku digitální identity. Platformy v regulovaných sektorech budou povinně přijímat tuto identitu pro přihlášení a ověřování.
eIDAS / eIDAS 2.0 = evropské nařízení o elektronické identifikaci, důvěryhodných službách a digitálních transakcích. Platí od roku 2016.
Je to právní rámec, který říká: jak mají v EU fungovat elektronické podpisy, jak se mají uznávat elektronické identity mezi státy, jak mají vypadat důvěryhodné služby (časová razítka, pečetě, doručování). Schváleno 2024. Zavádí European Digital Identity Wallet (EUDI Wallet) — evropskou digitální peněženku.
Co to znamená:
- občan bude mít jednu digitální identitu použitelnou v celé EU,
- bude moci ukládat doklady, certifikáty, diplomy, řidičák, kvalifikace,
- bude moci podepisovat dokumenty na úrovni kvalifikovaného podpisu,
- stát i soukromé firmy budou muset tuto identitu akceptovat.
Co to není:
- není to povinné, není to centrální databáze, není to sociální kredit.
Anonymita na internetu se tím stane v přímém důsledku prakticky nemožnou, přičemž legislativa eIDAS postrádá jakékoli bezpečnostní pojistky proti sběru dat a zneužití ze strany poskytovatele peněženky nebo státu. Logika je fascinující: tvůj obličej je na veřejnosti chráněný. Tvoje identita na internetu ne. Diskuze o identifikaci na internetu jsou všeobecně známé a není je snad třeba připomínat. Záminka ochrany před pedofilií je také dostatečně diskutována.
Stadionový výtržník má právo na anonymitu. Občan diskutující online ne.
„Žádnou centrální databázi tváří nebudujeme.“
To je klasická Meta: popřít to, na co se nikdo neptal. Nikdo se neptal, jestli ta databáze existuje dnes. Otázka zní, co bude za rok. A odpověď leží v kódu, který už teď běží na milionech telefonů.
Cambridge Analytica byla „nešťastné nedorozumění“. Automatické tagování na Facebooku bylo „praktickou funkcí“. Rozpoznávání tváří v reklamách je „bezpečnostní nástroj“. A NameTag? „Zkoumáme možnosti.“ Jasně.
NameTag možná není spuštěný. Možná dnes nikoho neidentifikuje.
Ale existuje a existuje jako hotový produkt v aplikaci firmy s historií, ze které by šla udělat samostatná učebnice filuty, jak se tváří neutrálně a přitom systematicky těžit z dat.
Mezitím Evropa zakazuje identifikaci tam, kde by pomohla bezpečnosti; a zavádí ji tam, kde slouží hlavně dohledu nad neposlušnými ovečkami..
To není náhoda. To je architektura. Mocní jsou neviditelní. Občan je průhledný.
To jsou jen další díly do skládačky, která se skládá pomalu … ale ta se skládá a vytváří jednolitý a ne právě optimistický
deep genuine control.
