Článek
A někdy, a to je ta největší groteska, jsou to ti samí lidé z té samé partaje. Je to farizejství nebo snad něco jiného?
Digitální šlechta a její věrní panoši
V článku se dočteme, že Big Tech je novodobá šlechta, která nás vede do datového feudalismu. A že je třeba se bránit. A že je nutné chránit soukromí. A že algoritmy nesmí manipulovat. A že Evropa musí být pevností svobody. Za tím vším stojím. Jen to vytisknout na pergamen, podepsat husím brkem a pověsit na zeď vedle rodinného erbu.
Jenže pak přijde hlasování v Evropském parlamentu. A tam se ukáže, že někteří obránci svobody hlasují pro prodloužení výjimky Chat Control 1.0, tedy pro pokračování skenování soukromé komunikace. Ano, přesně toho skenování, před kterým se v článku varuje. Ano, přesně toho skenování, které je základem datového feudalismu. Ano, přesně toho skenování, které Big Tech miluje jako dítě cukrovou vatu.
Politická aréna jako kabaret
A tak tu máme zvláštní divadlo:
- Na jevišti se hraje drama o ochraně soukromí.
- V zákulisí se hlasuje pro jeho omezování.
- Divák tleská, protože neví, že kulisy jsou z papundeklu.
- A režisér se tváří, že je to celé „kvůli dětem“.
Kdyby to nebylo skutečné, byla by to komedie. Protože nic není tak absurdní jako politik, který bojuje proti digitálnímu dohledu tím, že pro něj hlasuje. I když fyzicky ho zastoupil jeho evropský kolega.
Skenování jako nová modlitba
Skenování soukromých zpráv se dnes neprodává jako dohled, ale jako „ochrana“. To je starý trik: když chcete lidem vzít soukromí, řekněte, že je chráníte. A tak se z občana stává datový nevolník, který si ani nevšimne, že jeho digitální chalupa už dávno stojí na cizím pozemku. A že pán z Big Techu má klíče od všech dveří. A že evropský panoš mu je právě slavnostně předal.
AI jako nový kazatel bez duše
A do toho všeho přichází AI: statistický stroj, který umí všechno kromě jedné věci: nebude nás nikdy milovat. Ale to nevadí. Stačí, když nás bude znát. A když nás bude znát lépe než my sami sebe. A když bude mít přístup ke všemu, co jsme kdy napsali, poslali, klikli, vyhledali nebo zapomněli. A kdo jí ten přístup dá? No přece ti, kteří v článcích píší, že je nutné se bránit.
A tak mi nezbývá než napsat následující větu, ze které opravdu nemám radost. Datový feudalismus není hrozba. Je to plán.
A tak si říkám: možná než psát manifesty o svobodě, bylo by dobré hlasovat podle nich.
Protože jinak se z boje proti datovému feudalismu stane jen další politická pohádka: taková ta, kde princ bojuje s drakem, ale zároveň mu tajně nosí svačinu.
A občan? Ten sedí v hledišti, drží popcorn a v 3D sleduje ten boj, a jen doufá, že mu ho algoritmus nenaúčtuje dvakrát.
