Článek
… my tady na Vysočině se jen cynicky usmíváme. Tenhle americký vizionář totiž objevil AI pro domácí účely. Zadal do klávesnice pár slov a ona mu, považte ten zázrak, vygenerovala návrh nové kuchyně, obýváku a terasy. Svět se hroutí v základech, miliony lajků prší jak zjednané a influenceři ze Silicon Valley si rvou vlasy úžasem nad touhle revolucí všedního dne.
A pak je tu Havlíčkův Brod. Tady se virální memy nekonají, tady se rovnou pustoší společná kasa.
Moje drahá choť, jinak nenápadná dáma o holi (což je, jak jsem nedávno zjistil, pouze taktická rekvizita pro maskování nadsvětelné rychlosti, s jakou dokáže klikat na tlačítko „Dokončit objednávku“), tenhle americký sen zrealizovala už před čtvrt rokem. Bez humbuku a pocitu, že právě objevila kolo. Náš obývák už existuje v jejích sto dvaačtyřiceti vygenerovaných verzích. Od „skandinávské deprese“ až po „provensálský kýč“, přičemž každý návrh je zlomyslně optimalizován tak, aby ladil s odstínem kůže naší americké bezsrsté teriérky, když se zrovna rozvaluje na gauči.
Ale to hlavní: AI sice generuje, ale ona rozhoduje. A její cit pro design, ten je tak unikátní, že by ho ani ta nejchytřejší umělá inteligence nedokázala napodobit. Vlastně je to spíše takový 98% patolozal, protože její vrozený smysl pro estetično ji neomylně vede k tomu, aby koupila absolutně všechno, co vidí, pokud se to alespoň vzdáleně podobá algoritmicky schválenému polštářku.
Ten propastný rozdíl mezi klamem sociálních sítí a tvrdou realitou je až brutální. Americký hrdina má virální obrázek a falešný pocit vlastní geniality. Moje žena má fyzicky doručené zboží. A já? Já mám náběh na infarkt z výpisu z účtu, který, jak bylo zmíněno, společně sdílíme z naší společné, čím dál tenčí kasy. A já celé týdny trávím vedle datlování scháněním toho chudáka, který ty algoritmicky schválené doplňky nezbytné pro náš duchovní rozvoj smontuje, protože to už mi moje choť nesvěří a právem…
K čemu jsou vám miliony zhlédnutí na TikToku, když vám ráno u dveří nezvoní kurýr s doplňky, které AI vyhodnotila jako absolutně nezbytné, a ona je v záchvatu designérské geniality koupila?
Když to tak usrkávám tu svou černou robustu a přemýšlím o tom, musím se smát. Zkuste vzít tyhle naše rozšafné české seniorky, které si s generativními sítěmi tykají čistě z praktických a ryze konzumních pohnutek, a sezvat je někam do kroužku k diskuzi. Kdyby ty vykulené baby z Nebrasky viděly, s jakou chladnokrevnou efektivitou si tu ženské nechávají od AI navrhovat nejen obýváky, ale i barvu závěsů ladící s novou fasádou, a jak je jejich hýkající papoušek okamžitě žene k pokladně, upadly by zlosti. Nejspíš by z toho rovnou dostaly psotník. Nějak to mají ty moderní mladé a krásné influencerky popletené.
My totiž o těch věcech prostě jenom tak nekecáme. My je rovnou realizujeme. Tedy, abych byl zcela exaktní: ony to navrhují, jejich vrozený patolozal to schvaluje a my (hlava rodiny na krku, který ji uvádí do pohybu) to platíme.
Internetová sláva je totiž pomíjivá, ale splátky za ten prokletý designový květináč, který si vymyslela umělá inteligence a manželka v záchvatu estetického prozření koupila, ty jsou věčné.
