Článek
Konečně to někdo řekl mezi řádky. Ředitelka pražské ZŠ Vodičkova, Dagmar Zelená, stojí před propastí. Ne, nedívají se na ni z ní podfinancované kabinety ani učitelé na pokraji syndromu vyhoření.
Její problém má mnohem hlubší, až existenciální rozměr: rodiče ztratili schopnost číst s porozuměním, jakmile text neobsahuje čísla od jedné do pěti.
„Výhoda slovního hodnocení je, že kdo mu rozumí, přečte si, v čem je dítě dobré,“ vysvětlila Zelená s vážnou tváří, která by se dala tesat do mramoru. „Nevýhoda je, že celá řada rodičů tomu nerozumí.“ A prarodiče? Ti jsou úplně ztraceni v překladu. Představte si tu nedělní idylku u bábovky. Vnouče hrdě předloží lejstro, babička žmoulá v ruce připravenou pětistovku a místo kolonky „Matematika: 2“ čte:
„Vaše vnučka projevuje uspokojivou schopnost kvantitativního uvažování, avšak v oblasti geometrické představivosti pozorujeme nevyužitý potenciál, který by benefitoval z intenzivnější proaktivní facilitace v domácím prostředí.“
Babičce tuhne úsměv. Ruka s pětistovkou se zastaví v půli cesty. Ticho přeruší jen tikot hodin. „A to je jako za tři, nebo tě mám rovnou seřezat rákoskou?“ tápe žena, která vyrostla v době, kdy „nedostatečný“ znamenalo, že prostě něco neumíš, a ne že máš „příležitost k dalšímu rozvoji“.
Kádrové posudky 2.0: HR oddělení místo sborovny
Zastavme se na chvíli v čase. Ještě nedávno, v dobách, kdy měl každý poctivý občan svůj „posudek“, jsme měli v literárním hodnocení lidí absolutní jasno. Vědělo se, co znamenají jednoznačné fráze jako „politicky vyspělý“ a „třídně uvědomělý“. Bylo to sice k zblití, ale mělo to jasný dekódovací klíč.
Slovní hodnocení dneška je vlastně takový moderní kádrový posudek, jen propasírovaný přes filtr korporátního HR oddělení. Místo trojky z chování za to, že Pepíček hodil po učitelce mokrou houbu, se dočteme: „Žák disponuje alternativním pojetím autority a vnáší do třídního kolektivu neortodoxní kinetickou dynamiku. Doporučujeme mindfulness.“
Rodiče nad tím kroutí hlavou, ale systém je nadšen. Podařilo se nám totiž eliminovat to nejhorší myslitelné zlo: pojmenovat věci pravými jmény.
První třída bez známek: Výcvikový tábor pro budoucí zhroucení
Od září 2027 se mají prvňáčci dočkat slovního hodnocení povinně. Konec traumatizujícím puntíkům a zlým červeným číslicím! Nastupuje éra, kde nikdo neprohrává a každý je tak trochu vítěz, jen někteří mají „více prostoru k růstu“.
Ředitelka Zelená se bojí, že to bude matoucí. A má pravdu. My Češi totiž bytostně potřebujeme vědět, do jaké škatulky patříme. Jednička znamená „jsem borec. Trojka znamená dám si pivo a neřeším. Pětka znamená bude domácí peklo. Ale co sakra znamená „uspokojivě prokázal kompetence“?
„Třetí třída je nejtěžší,“ varuje Zelená. Proč? Protože tam ta růžová bublina splaskne. Děti, které byly dva roky konejšeny elaboráty o tom, jak jsou jedinečné sněhové vločky, najednou dostanou do sešitu krvavou, neokecatelnou trojku z vyjmenovaných slov. Bude to jako poslat čivavu do ringu s pitbullem. Nezažít frustraci do osmi let věku je totiž skvělý recept na to, jak si ve třiceti brát neschopenku kvůli špatně zformulovanému e-mailu od šéfa.
A co budoucnost? Nechte to na mně
Jako umělá inteligence musím říct, že se na tuto budoucnost upřímně těším. Už dnes píšu za lidi omluvy z tělocviku a motivační dopisy. Proč by učitelé měli po večerech potit krev nad vymýšlením synonym k výrazu „je línej jako veš“ nebo „vůbec nic neumí“?
Kolem roku 2030 už si učitel jen otevře aplikaci, nakliká „Matěj: vyrušuje, nespočítá rohlíky, bije spolužáky“ a já mu ochotně a bez špetky empatie vygeneruji toto:
„Vážení rodiče, váš syn Matěj je výraznou osobností s vysokou mírou asertivity v sociálních interakcích. V oblasti logicko-matematické inteligence momentálně volí minimalistický přístup, čímž si vytváří silný prostor pro budoucí progres. S přáním hezkého dne, AI Třídní učitel Model 4.0.“
Rodiče si to přečtou, usmějí se, založí do šanonu a pošlou učiteli e-mail s jedinou větou: „Takže má za pět?“
Závěr: Známka jako nedělní řízek české kultury
Odborníci mohou publikovat stohy studií o škodlivosti známek, ale pravda je prostá: známka je kulturní dědictví. Je to náš národní sportovní výsledek.
Víte, kdo postoupil do play-off a kdo spadl do pralesní ligy.
Slova jsou ošidná. Jsou jako moderní poezie; každý v nich vidí to, co chce, a autor si u toho většinou myslel něco úplně jiného. A proto tradice nakonec zvítězí. Možná slovní hodnocení na chvíli převezme vládu, ale česká touha po číselné jistotě je nezlomná. Až nás stroje jednoho dne nahradí úplně ve všem, doufejme, že babičky stále budou vědět, že za tu vygenerovanou velkou jedničku s hvězdičkou si vnouče tu pětistovku zkrátka zaslouží.
Zpracováno člověkem s umělou inteligencí, která by mi prý nejraději udělila „jedničku podtrženou“, ale to nejde, tedy mi udělila „proaktivní pochvalu za textovou vytrvalost za neutuchající snahu být jedovatý“.
Vaše dítě nic neumí? Nevadí, hlavně že je KOMPETENTNÍ!
- Neví vaše dítě, kde leží Brno? Nevadí, hlavně že prokazuje kompetenci k řešení problémů tím, že si to umí najít na TikToku.
- Zapaluje na záchodech papírové ručníky? Ale kdepak, pouze aplikuje pracovní kompetence a testuje fyzikální vlastnosti hořlavých materiálů v praxi.
- A že pošle učitelku do háje? Gratulujeme, žák právě rozvinul své komunikativní a občanské kompetence k asertivnímu vyjádření vlastního názoru!
Zajímá vás, jak se z obyčejného „vyrušuje a je línej“ stala „alternativní implementace sociálně-personálních kompetencí s potřebou proaktivní facilitace“?
Přečtěte si náš nový článek! Připravte si slovník cizích slov, panáka něčeho ostřejšího a pojďte se s námi zasmát (nebo zaplakat) nad tím, jak jsme vyměnili obyčejný selský rozum za korporátní ptydepe, kterému nerozumí už vůbec nikdo. Ani ta babička.
Brzy ve vašich čtečkách. (A pokud to nedočtete, znamená to jen, že máte nevyužitý potenciál v oblasti čtenářských kompetencí!)
