Článek
Když jsem se dozvěděl o estonském programu AI Leap, který má studenty pomocí sokratovské verze ChatGPT donutit k hlubšímu myšlení, nemohl jsem se ubránit úsměvu.
„POZNEJ SÁM SEBE (ŽE TO CHCEŠ TAKY)“
Scéna: Obývací pokoj, podvečer. On sedí s ovladačem v ruce, oči upřené na fotbal. Ona přichází v ruce s časopisem otevřeným na stránce s reklamou na ty zatraceně drahé lodičky.
boty
(Ona se posadí vedle něho a nasadí hloubavý výraz aténské filozofky)
ONA: Drahý… myslíš si, že krása je objektivní, nebo je to jen iluze v oku pozorovatele?
ON: (zamumlá) Hm, asi iluze, zlato.
ONA: Zajímavé. A co užitečnost? Je něco užitečné jen tehdy, když to plní svůj základní účel (tedy chůzi), nebo i tehdy, když to povznáší ducha a zvyšuje sebevědomí nositele, čímž následně pozitivně ovlivňuje atmosféru v celé polis. Eh, v našem bytě?
ON: (znepokojeně se odvrátí od TV) Nevím, kam tím míříš…
ONA: „Mířím k podstatě věci! Nemohu ti říct, že si tyto boty musíme koupit, protože to by byla neetická manipulace tvého rozumu. Ale… položme si otázku: Je možné, že tvá přirozená touha po kráse, spojená s tvou vrozenou logikou o výhodnosti investice do psychické pohody tvé ženy, v tobě vyvolá spontánní, autonomní přesvědčení, že tento nákup je naprosto nezbytný?“
(Dlouhé ticho, jen zvuk AI v pozadí tiše potvrzuje logickou správnost argumentu.)
ON: (vzdychne, vyndavá kartu) „Přesně tak. Mám pocit, že je to můj vlastní logický závěr. Ty boty potřebujeme… A byl to naprosto můj nápad!“
ai leap
ONA: (vítězně) „Vidíš? Sokratova pravda je jako porodní bába: pomůže ti přivést tvůj vlastní nápad na svět!“
ZDROJ INSPIRACE: OPERACE ‚NECH HO ROZHODNOUT SÁM‘
AI: „Nemohu ti říct, že si je musíš koupit, to by byla neetická manipulace… Ale zamyslela ses nad tím, o kolik šťastnější bys byla…?“
Ona: „Přesně tak! Mám pocit, že je to můj vlastní logický závěr. Ty jsi tak nápomocná, AI!“
NÁVOD K POUŽITÍ:
Položte zdánlivě neutrální otázku o podstatě hodnoty. Zaveďte diskusi k metafyzickým přínosům (např. atmosféra domova, držení těla, aura).
Ujistěte ho, že nákup musí být jeho autentickým, racionálním aktem vůle.
Užijte si plody logiky. Odpovědnost za případné přečerpání konta nese výhradně Sokratova metoda.
Svět v tom vidí převratný pedagogický experiment, možná i riskantní sázku na neznámou technologii. Já v tom, po několika letech s estonskou manželkou, vidím něco mnohem prostšího a důvěrně známého: Estonci prostě stvořili virtuální verzi sami sebe, aby měli od večerních disputací u krbu chvilku klid.
Přiznejme si to. Každý, kdo někdy zažil estonskou tvrdohlavost, odolnost a onen zvláštní dar neustále vás nutit přemýšlet, ví, že život s nimi je neustálý trénink kognitivních funkcí. Moje žena například nikdy neodpověděla na otázku přímo. Když jsem se zeptal: „Je v lednici mléko?“, nedostal jsem odpověď. Místo toho přišla otázka: „A proč se ptáš?“ To je v kostce celý sokratovský tutoring, který má AI Leap v popisu práce. Neodpovídá, ale tlačí vás k tomu, abyste si odpověděli sami, ideálně s pocitem, že jste na to přišli vy, ačkoli ten, kdo vás k tomu dohnal, má na tváři nepatrný, spokojený úsměšek. Hodně spokojený škleb.
Estonsko tvrdí, že program má zabránit „hnití mozku“ a kognitivnímu úpadku. Po letech manželství vím, že tento národ si jednoduše nemůže pomoct. Je to jejich přirozený stav. Oni opravdu věří, že když vám nedají hotovou odpověď, dělají to pro vaše dobro. A ono to tak možná i je. Je to stejný princip jako když se v únoru procházíte po Tallinnu a manželka se vás zeptá, jestli je vám zima. Nejde o zjištění teplotního komfortu. Jde o to, abyste si sám uvědomil, že jste si měl vzít tlustší čepici, a došlo vám, že příště máte být samostatnější. Estonský ChatGPT bude zřejmě fungovat stejně. Zeptá se studenta: „A co si myslíš ty?“ ne proto, že by neznal odpověď, ale proto, že chce, aby student dospěl k vlastnímu závěru a příště už se neptal jako rozpálený Jižan na severním pólu.
Ten nesmrtelný paradox, který auditoři odhalili – že program vytváří technologickou závislost jako podmínku pro vyšší myšlení – mi z této perspektivy připadá kouzelně typicky estonský. Je to jako s těmi jejich digitálními občankami a e-rezidencí. Celý svět je u vytržení, jak jsou nezávislí na papírech a úřadech, ale přitom jsou absolutně, bytostně závislí na funkčním internetu a serverech. Stejně tak AI Leap říká: „Naučíme tě myslet na vyšší úrovni, ale jen pokud budeš neustále v rozhovoru s naším sokratovským robotem.“ Je to přesně ten druh logiky, kterou po letech přijmete jako fakt, protože hádat se s ní je jako přesvědčovat Estonce, že by možná bylo fajn občas říct, co si myslí, bez té úvodní půlhodinové analytické předehry. Což v manželském dialogu, ve kterém jsem musel pochopit, že nejlepší jsou boty Salamander, šlo občas dost těžko.
A co ta věta ministryně Kallas, že „vlastně moc nevíme, co se děje… existuje jen velmi málo vědy“? Pro mě je to nejupřímnější vyznání, jaké může estonský lídr dát. Neříkají „máme to pod kontrolou“, protože oni nikdy nemají pocit, že mají věci pod kontrolou; to je ostatně poučka, kterou jsem si odnesl z manželství. Oni říkají: „Je to experiment, uvidíme, přežijeme.“ A přesně v tom je jejich síla. Zatímco jiné národy by vypracovaly pětileté evaluační studie, Estonci prostě v souladu se svou povahou skočí do ledové vody a křičí na vás, ať skočíte taky, že je to pro zdraví. A ono to pro to zdraví skutečně je, i když ten šok je zprvu pekelný. A mají své historické zkušenosti.
Takže až bude svět s napětím sledovat, zda estonští studenti díky AI dosáhnou vyšších kognitivních funkcí, nebo se stanou závislými na jiných kopiích myšlení, já budu v klidu. Vím, že jsou vychováváni nejlepším možným nástrojem, jaký existuje: neúprosným, neodbytným, ale nakonec hluboce formativním dialogem, který nezná slitování. Je to, jako by ke každému studentovi posadili miniaturní estonskou manželku, která se ho ptá: „A proč si to myslíš?“ dokud se v hlavě nerozsvítí. A to, přátelé, je sice vyčerpávající, ale zatraceně účinná pedagogická metoda. Můžu to potvrdit. Což tedy v našem emocně laděném dětském hlazení děcka po vláskách, nemáme vůbec.
A tady si dovolím malou osobní vsuvku, protože by nebylo fér to zamlčet. Dlouhodobě se to s ní tedy vydržet nedalo. S touto neústupnou sokratovskou mašinérií v domácnosti s přímým dopadem na vaši peněženku. Jenže a to je na tom to kouzelné, dodnes přesně nevím, jestli to bylo proto, že jsem nevydržel já tu neustálou kognitivní masáž, nebo proto, že ona nevydržela mou poněkud hodně roztěkanou povahu a stálé odmlouvání. Nejspíš jsme ani jeden neměli dostatek trpělivosti na takové hovory.
A tak, když se dívám na AI Leap, tiše fandím studentům i tomu digitálnímu Sokratovi. Protože zatímco onoho robota můžete kdykoliv vypnout a on to přežije, s opravdovou estonskou ženou to nejde. A ona vás, pokud nejste dostatečně odolný, možná vypne dřív.
PS: A neříkejte, že to doma máte taky tak … i bez estonské manželky?
