Článek
Proč je moderní prepperství k smíchu i k pláči
Příprava na konec světa bejvala vždycky celkem levná schíza. Stačilo vám pár plechovek fazolí v akčním letáku, maskáčové kalhoty po dědovi z vojny a vlhký sklep, kde jste si mohli polohlasně mutovat konspirační teorie o ještěrech z vesmíru. Dneska? Dnes je z prepperství prémiový lifestyle pro znuděnou vyšší střední třídu. Pokud doma nemáte solární arzenál za cenu garsonky a zásoby sušeného masa na čtvrt století, v lepší společnosti jste za totálního hazardéra a nezodpovědného chudáka. A to se vyplatí.
Jak už roky mapují reportáže BBC, z hrozby globálního kolapsu se stal neuvěřitelně cynický, ale nechutně (vlastně až příliš chutný) výdělečný byznys. Strach prodává nejlíp.
Zapomeňte na morální hodnoty, teď se prostě nakupuje na apokalypsu!
Z pošuků z lesa se stali městští hipsteři
Moderní prepper už dávno nevypadá jako zarostlý poustevník, co neumí do pěti počítat. Kdepak. Dneska je to uhlazený manažer z korporátu, který v pořízení domácí solární elektrárny vidí hlavně sexy investiční portfolio, kterým se může pochlubit na LinkedInu. Když už máte na krku hypotéku a dvě děti na soukromé škole, proč si nepřihodit ještě záložní zdroj energie za 200 tisíc? Ať máte na čem nabíjet MacBook, až si budete muset stáhnout offline verzi svého oblíbeného podcastu o mindful přežívání.
Dřív nás děsila představa, že selže internet a my nebudeme vědět, co se děje ve světě. Dneska nás paralyzuje představa, že pokud ten internet spadne, nebudeme moct na Instagram nasdílet esteticky dokonalé flatlay fotky naší nové taktické evakuační sady s koženými detaily a logem prémiové značky. Za tímhle masovým prozřením stojí čistý alibismus. Lidstvo během covidové hysterie zjistilo, že celá ta naše slavná civilizace stojí na hliněných nohách; stačí, aby v supermarketu došel toaletní papír, a chováme se jako neandrtálci. A místo toho, abychom řešili, proč se ten systém hroutí, radši si koupíme dražší výbavu, abychom v tom hnusu umřeli stylověji než soused.
Veletrhy přežití: Showroomy pro lidi, co mají víc peněz než rozumu
Když dneska vlezete na veletrh přežití, nepřipadá vám to jako v armádním skladu, ale spíš v luxusním Apple Storu pro paranoiky. Výrobci a dodavatelé nouzového vybavení si mnou ruce u každých zpráv a tiše posílají děkovné dopisy na ministerstva obrany po celém světě za to, jak skvěle jim přihrávají zákazníky.
Co vám dneska tihle obchodníci s deštěm s vážnou tváří střelí jako „naprosté minimum pro přežití“?
- Klikové rádio s Bluetooth a powerbankou: Abyste mohli poslouchat apokalyptické hlášení civilní obrany, ale zároveň vám do uší duněl váš oblíbený playlist ze Spotify. Priorita musí bejt.
- Dehydrované thajské kari s trvanlivostí 30 let: Protože když už má lehnout planeta popelem, přece nebudeme žrát obyčejný luncheon meat z plechovky jako nějaká lůza. Chceme u toho konce světa regulérní gastrozážitek!
- Vojenské filtry na vodu za desítky tisíc: Které sice dokážou vyčistit i radioaktivní močůvku, ale drtivá většina kupujících z Prahy je použije maximálně na přefiltrování kohoutkové vody na chalupě, protože jim přišla „tak nějak divně chlorovaná“.
- Taktické ponožky z bambusových vláken za patnáct stovek: Protože přece neumřeme v ponožkách z Tesca, co by to za styl?
A když už jste u toho, můžete si připlatit za online kurz „Jak přežít první hodinu po kolapsu“, který vás naučí, že nejdůležitější je zachovat klid a hlavně nezapomenout nahrát rozlučkové video na cloud, než výpadek proudu smaže všechny vaše data.
Švédský alibismus versus český punk od podlahy
Skutečnými mistry v oboru psychologické manipulace jsou Švédi. Zatímco jinde se o hrozbách mluví v diplomatických frázích, švédští úředníci prostě napálili do schránek milionům lidí brožuru „Pokud přijde krize nebo válka“. Vtip je v tom, jak dokonale elegantně dokáže moderní stát hodit veškerou odpovědnost na občana. Oficiální vládní vzkaz zní: „Milí daňoví poplatníci, až to bouchne, tak nám první týden vůbec nevolejte. Budeme mít plný ruce práce s tím, aby nám nespadly servery. Tady máte návod, jak si uvařit ovesnou kaši na čajové svíčce a hodně štěstí v hladových hrách.“ Uvědomělý Seveřan s tichým kývnutím poděkuje za upřímnost a běží vykoupit nejbližší hobbymarket.
Ale pozor, přátelé, tady přichází ten zásadní twist! Zatímco na Západě se v nákupním šílenství perou o poslední balení sušeného masa a předražené survival nářadí, existuje jeden národ, který má celou tuhle apokalyptickou logistiku v malíku už od dob, kdy si jeho předci museli vystačit s tím, co našli na poli a v lese. Řeč je samozřejmě o nás, Češích!
Typický Čech k apokalypse přistupuje s jemu vlastním, staletími prověřeným skepticismem, kutilstvím a totálním salámismem, který by západního preppera poslal do křečí. Kupovat si předražené sušené maso z internetu? Proboha, komu tím prospějete?
Česká škola přežití: Májka, pivo a gumový člun v garáži nebo že by na rybníku
Pojďme se podívat na českou školu přežití, která je tak geniální ve své jednoduchosti, že by z ní měly západní univerzity dělat doktoráty:
Skutečné oběživo apokalypsy
Průměrný Čech moc dobře ví, že až půjde do tuhého, žádný bitcoiny ani high-tech filtry nikoho zajímat nebudou. Skutečnou měnou budou paštiky Májka, krabičky cigaret a hlavně palety lahvového piva. Když v supermarketu vyhlásí akci na trvanlivé mléko a hladkou mouku, česká rodina se okamžitě transformuje v elitní komando, které během dvaceti minut logisticky zablokuje město a zaplní sklep až po strop. A pokud se náhodou stane, že dojde pivo? To je teprve pravý konec světa. Bez piva by v Česku apokalypsa opravdu vypukla, a to jako první.
Zlaté české kutilství
Čech nedá tři tisíce za armádní filtr. Vyrobí si ho z uříznuté PET lahve, aktivního uhlí z akvaristiky a starých trenek. „Voda tím projde, ne?“ Na případný blackout má v kůlně po tátovi ukradenou armádní elektrocentrálu, která sice řve tak, že probudí půlku okresu, a smrdí jako hořící chemička, ale „když se tam nalije trochu technickýho benzínu a rve se to přes sytič, tak prostě pojede“. Fungovat to bude tak tři hodiny, než to chcípne, ale za tu dobu stihnete nabít všechny mobily, aspoň aby se dalo poslat smska, že nejede proud.
Česká domácí lékárna
Zatímco západní preppeři mají pečlivě sestavené lékárničky s chirurgickými nástroji a antibiotiky, Čech má na poličce flašku slivovice (dezinfekce i vnitřní použití), starý obklad z hadru a vazelínu. A samozřejmě česnek a cibuli, které podle babičky porazí i ebolu. Na psychické potíže pak pomůže „hodně štamprlí“ a osvědčená metoda: „To se musí přečkat, ne?“
Chata: Český ekvivalent protiatomového bunkru
Zatímco západní preppeři složitě sestavují svá „úniková zavazadla“ (bug-out bags) a plánují trasy do divočiny, Češi mají tuhle logistiku vyřešenou už od dob hlubokého komunismu. Říká se tomu chataření. Naše únikové vozidlo je patnáctiletá Octavia v kombíku (samozřejmě v naftě), do které se v pátek po šichtě naskládá rodina, otrávený pes a přepravka s naloženým masem na gril. Naše finální úniková základna je dřevěná chata v Posázaví nebo v Jeseníkách. A věřte, že když se na vesnici spustí sirény, nikdo neřeší žádné „bug-out plány“. Prostě se nasedne do auta a jede se, dokud to jede. Až to chcípne, no, tak se to rozloží.
V téhle národní pevnosti máme všechno, co k přežití reálně potřebujeme:
- Kamna na cokoli: Zatímco Evropská unie řeší, jak zajistit elektrické vytápění při kolapsu sítě, Čech se jen podívá na svou kůlnu plnou nakradených palet, zatopí v krbovkách a rovnou na nich ohřeje guláš z předvčerejška. A jestli se vám do kotle dostanou smrkový špalky s fermeží? To jen přidá guláši "ten správnej kouřovej nádech".
- Zahrádka jako záchranná síť: Každý druhej Čech má v sobě genetický kód, kterej ho nutí sázet brambory, zavařovat okurky a nakládat utopence. Pro západního biomanažera je „domácí fermentace“ strašně objevný eko-trend; pro českou babičku je to prostě normální způsob, jak nechcípnout hlady přes zimu. A že ty okurky nesplňují normy EU? No a co, "vlastní jsou vlastní".
- Tajná zbraň – sousedovic meruňkovice: Když dojde jídlo, vždycky se dá vyměnit pytel brambor za litr "něčeho ostřejšího" u souseda od vedle. A když dojde i to, tak se prostě začne vařit ze všeho, co se pohnulo, a v horším případě i z toho, co se nehýbe.
Kdyby naše vláda poslala lidem do schránek nějakou švédskou brožuru plnou varování, reakce by nebyla disciplína. Polovina národa by okamžitě začala na Facebooku řvát, že je to kampaň Sorose a vládní spiknutí s cílem donutit nás kupovat drahé baterky, a druhá polovina by mávala rukou, řekla by: „No jo, zase ti debilové nahoře straší,“ a šla by si otevřít další pivo. Místo sofistikovaných krizových plánů u nás totiž nastupuje absolutní fatalismus shrnutý do nesmrtelné věty: „To chce klid a nohy v teple.“
Hlavně mít styl, až to celé zhasne
Vzestup moderního prepperství nám ukazuje fascinující diagnózu dnešní společnosti. Nejsme schopni zabránit válkám, klimatickým změnám ani kolapsu ekonomiky, ale jsme stoprocentně připraveni si na ten konec světa pořídit to správné outdoorové vybavení ve slevě.
Až tedy jednou opravdu zhasnou světla a moderní svět definitivně zkolabuje, lidstvo možná vyhyne. Bohatí preppeři na Západě sice přežijí prvních 72 hodin s dokonale přefiltrovanou vodou a luxusním sušeným kari, ale pak jim dojdou baterky v rádiu a propadnou panice. My v Česku sice nebudeme mít high-tech výbavu z veletrhů, ale podvědomě víme, že se nakonec všichni sejdeme v té jediné hospodě, kde se topí dřevem. Budeme tam u svíčky nadávat na vládu, pít teplé pivo a měnit se sousedem pytel domácích brambor za litr poctivé slivovice. A to je systém, který žádný kybernetický útok ani třetí světová prostě neshodí.
Protože apokalypsa možná přijde, ale v Česku se prostě přečká: s pivem, s bramborama a s tím typickým úsměvem, kterým říkáme: „Hlavně že máme zdraví, ne?“
A až ten západní prepper za rok vyleze ze svého bunkru, hladový, zpocenej a s přefiltrovanou vodou v lahvičce za pět tisíc, potká našeho chataře, jak si na zahrádce opéká špekáček, a vypráví sousedovi, že „ten konec světa vlastně nebyl až takovej hroznáč, ne?“ A to je ten moment, kdy se historie napřímí a zasměje se těm, co si mysleli, že si ji koupí.
Takže si to shrňme: Drahý západní preppere, směj se, dokud můžeš. Až dojde na věc, my tady v Česku budeme u ohně, s paštikou v ruce, a až se tě zeptáme, jak jsi to celé přežil, odpovíš nám: „S penězi a plánem!“ A my ti na to jen odpovíme: „S panákem a s klidem!“ A to je ten rozdíl.
A teď, vážení, nezbývá než popřát všem, ať už šlapou do pedálů svého klikového rádia nebo zrovna přikládají do kamen na chatě, aby nám ten konec světa ještě chvíli počkal. Aspoň do té doby, než se otevře další pivo, než dozraje letošní slivovice a než soused dodělá tu elektrocentrálu, co prdí naftu, ale hřeje u srdce.
