Článek
Zatímco v prvních dvou dnech jistě zazní mnoho silných prohlášení světových lídrů, kteří budou vypočítávat, která země co udělala a co ještě plánuje, realita skutečných výsledků tak optimistická není.
Očekávání od letošní konference v Dubaji jsou z mnoha stran vysoká. Je zřejmé, že poté, co podle tajemníka OSN Antónia Guterrese klimatické ambice jednotlivých států stagnovaly, bude tento rok potřeba úsilí znásobit. Ukazují nám to nepříznivá data. Nejen v podobě rychle rostoucích čísel emisí, globálních teplot a dalších ukazatelů, ale také inventarizace emisí (global stocktake) či global emission gap.
„Zatímco realita klimatického chaosu sužuje komunity po celém světě - stále ničivějšími povodněmi, požáry a suchem - propast mezi potřebami a skutečným jednáním je hrozivější než kdykoli předtím,“ řekl António Gutteres.
Abychom udrželi teplotu pod kritickou hranicí 1,5 °C, musíme do konce tohoto desetiletí snížit emise alespoň o 45 % oproti roku 2010. Podle nejnovější zprávy UNCC to však vypadá, že opak bude pravdou a emise vzrostou o 9 %.
Podle výkonného tajemníka UNFCCC (Executive-Secretary) Simona Stiella dělají země místo opravdového pokroku pouze „dětské krůčky“. „To znamená, že COP 28 musí představovat jasný obrat. Vlády se musí nejen dohodnout na tom, jaká důrazná opatření v oblasti klimatu přijmou, ale také začít ukazovat, jak jich konkrétně dosáhnou.“
V tomto duchu by se měla jednání nést. Dopis předsedy COP 28 Sultana Ahmeda Al Jabera z hostitelských Spojených arabských emirátů nastiňuje hlavní priority jednání:
- závazek k trojnásobnému nárůstu čistých zdrojů energie a zdvojnásobení energetické efektivity do roku 2030
- závazek postupně ukončit využívání fosilních paliv
- urychlení spuštění fondu “loss and damage” ("ztráty a škody")
- dosažení lepšího a navýšeného financování klimatických opatření
- přijetí cílů pro adaptaci a odolnost ve spolupráci s fondem
- dohoda hlavních producentů ropy a zemního plynu o snížení emisí metanu
- zahrnutí všech hospodářských odvětví a emisí skleníkových plynů do národních klimatických plánů
Navzdory tomu, že se UAE zjevně snaží uspořádat „nejinkluzivnější“ konferenci COP ze všech a zdůrazňuje potřebu klimatických opatření ve všech prohlášeních a projevech, se nad konferencí v zemi s extrémně vysokou spotřebou energie stále vznáší mrak pochybností. Sám Al Jaber stojí v čele státní ropné společnosti, která jen v příštích pěti letech plánuje investovat 150 miliard dolarů do nové těžby.
Právě jasné definování postupného ukončení využívání jednotlivých fosilních zdrojů a jednoznačné plány, jak toho dosáhnout, jsou již dlouho na stole. Tento základní závazek se nedaří dohodnout už roky a místo toho dostáváme obecnější či vágnější formulace textů dohod, které však nevedou ke kýženému cíli. Ačkoli prezident tuto důležitou část ve svém dopise samozřejmě zmiňuje, detaily jsou poměrně nejasné. Zmínka o zachycování uhlíku spíše zvyšuje obavy jak hostitelská země přistoupí k vedení jednání o tomto zásadním tématu. Problémem jsou nadále technologie zachycování uhlíku. Koneckonců ani EU se neshodla na tom, že by tuto technologii, která je v současnosti pro masové využití nedostupná, ze svého postoje vypustila.
Naopak hlasy organizací občanské společnosti stále častěji volají po radikálnějším přístupu, včetně požadavku, aby fosilní firmy zaplatily za škody, které kvůli svému zisku způsobily celému světu.
Financování opatření na ochranu klimatu je stále nedostatečné. Cíl rozvinutých zemí investovat sto miliard dolarů ročně do klimatických aktivit v rozvojových zemích se v posledních letech nedařilo plnit. Podle zprávy OECD se zdá, že letos by tento cíl mohl být konečně splněn.
Loni se na COP 27 uzavřela přelomová dohoda o fondu „loss and damage“, jehož cílem je pomoci zvláště zranitelným zemím se zvládáním důsledků klimatické krize. Velkým úkolem pro letošní rok je dokončit celkový rámec fondu a zejména určit způsob jeho financování. Dosavadní jednání přinesla pouze vágní sliby. Pozitivní je, že se nezdá, že by někdo chtěl dohodu zvrátit, ale konkrétní detaily v návrhu nejsou tak přesné, jak by se dalo očekávat.
Vyjasnit otázku financování potřebuje také téma adaptace a odolnosti. Zde je však potřeba ještě nastavit celkové cíle. Přestože katastrofy způsobené extrémními povětrnostními jevy postihují komunity po celém světě čím dál častěji, příprava na zhoršující se životní podmínky celosvětově zaostává.
Je otázkou, které priority a jasnější závazky se nakonec do závěrečného textu COPu promítnou. Vzhledem k tomu, že vyjednat závěrečný text konference není snadné, vznikají během konference separátní závazky (pleges), které se sice dohodnuty rychleji, ale zároveň nejsou tak silné.
Autorkou článku je Lucia Szabová z Klimatickej koalície, se kterou Heinrich-Böll-Stiftung Praha spolupracuje.
