Víc než jen válečná zbraň: sexualizované násilí ve válkách a ozbrojených konfliktech

Politika a média se k tématu opakovaně vyjadřují při konkrétních událostech a násilí odsuzují, jako se to nyní děje v kontextu války na Ukrajině. Jejich pojetí je ale nedostatečné.

Sexualizované válečné násilí se táhne dějinami jako červená nit. Děje se všude, každý den po celém světě. Generální tajemník OSN António Guterres uvádí ve zprávě z dubna 2022 seznam celkem 49 státních i nestátních aktérů, kteří v současnosti páchají sexualizované válečné násilí.

K pachatelům se řadí příslušníci armády, policie a ozbrojených skupin, ale také civilisté. Obětmi jsou z 97 % ženy. Ale také queer, nebinární a trans osoby a dále chlapci a muži. Kvůli nedostatečné dokumentaci bohužel neexistují přesná čísla o celkovém rozsahu násilí.

Když sexualizované násilí tematizují politika a média, často zdůrazňují aspekt válečné strategie. Násilí skutečně může mít strategickou funkci. Během bosenské války například srbští a srbochorvatští milicionáři zavírali, systematicky znásilňovali a úmyslně přiváděli do jiného stavu převážně muslimské ženy a dívky. Také takzvaný Islámský stát během své hrůzovlády unášel a sexuálně zotročoval cíleně jezídské obyvatelstvo.

Sexualizované násilí v těchto souvislostech probíhalo doložitelně organizovaně, bylo využíváno jako válečná zbraň a bylo součástí válečné strategie. Systematické uplatňování sexualizovaného násilí slouží k terorizování, demoralizaci, vyhánění a ničení „nepřátelské“ skupiny obyvatel.

Často je však právně obtížné prokázat systémovost, která za tím stojí. Mnohdy je těžké doložit konkrétní rozkazy k použití násilí. I to je důvod, proč se trestní stíhání pachatelů tak komplikuje.

Sexualizované násilí a další formy genderově specifického násilí v ozbrojených konfliktech silně narůstají i mimo bezprostřední bojové akce. Veřejná bezpečnost je omezená, protože policie a armáda jsou zapojeny do válečného dění a nemohou ji zajišťovat. Strach, nejistota a všeobecné válečné násilnosti mohou kromě toho zvyšovat napětí i ve společnosti a rodinách a posilovat stávající dynamiku násilí. V ozbrojených konfliktech proto zaznamenáváme i nárůst domácího násilí, obchodování s lidmi nebo sexualizovaného násilí uvnitř vlastní skupiny obyvatelstva. Napadení však nebývají dostatečně stíhána a kontaktní místa pro zasažené ženy bývají nucena zavřít.

Aby bylo možné obětem sexualizovaného válečného násilí adekvátně pomoci, nesmí se veřejný diskurz o násilí na ženách během ozbrojených konfliktů omezovat pouze na aspekt válečné strategie. Tento úzký pohled přehlíží strukturální příčiny sexualizovaného násilí a brání účinným a dlouhodobým protiopatřením.

Je důležité pojmout celé kontinuum sexualizovaného násilí. Protože sexualizované násilí a jeho příčiny nejsou žádným válečným fenoménem. Jsou zakořeněny hluboko v našich patriarchálních společnostech, ve strukturální diskriminaci a mocenských rozdílech, které určují vztahy mezi pohlavími už v dobách míru.

Pro oběti znamená sexualizované násilí bolestnou, ponižující a ničivou zkušenost. Jejich utrpení se však často tematizuje jen proto, aby se politicky a mediálně skandalizovalo a instrumentalizovalo.

Dobře je to vidět na příkladu bosenské války. Hromadné znásilňování muslimských žen a dívek způsobilo krátkodobé zděšení mezinárodní veřejnosti. Mezinárodní výkřik však nevedl k tomu, že by se ženy účastnily mírových jednání v Daytonu nebo že by v mírové dohodě byla zmíněna práva obětí. Oběti byly spíš ponechány napospas následkům násilí. Byly společensky stigmatizovány a izolovány. Dodnes mnohé z nich trpí dlouhodobými následky.

Podobný vzorec lze pozorovat i v jiných válkách. O to důležitější proto je, aby se prožitému bezpráví věnovala dlouhodobá pozornost a aby existovala trvalá podpora obětí.

Autorka Jeannette Böhme.

Článek byl původně zveřejněn na www.boell.de a cz.boell.org