Článek
Firma českého oligarchy Daniela Křetínského patří k těm s největšími emisemi skleníkových plynů v celé Evropě, navíc má velké plány na rozšiřování fosilní infrastruktury. Jeho firmy jsou zapojené také do neudržitelného nakládání s biomasou, nešetrnému nakládání s odpadky, ale také vlastní média a ohrožují jejich nezávislost.
O podnikání Daniela Křetínského vydala organizace RE-SET report s názvem Fosilní hyena: Jak EPH Daniela Křetínského ničí klima, profituje z energetické chudoby a ohrožuje demokracii. Pokud chceme pochopit uvažování českého oligarchy Daniela Křetínského, je nutné vrátit se do minulosti, kdy tento člověk s podnikáním začínal. Po vystudování právnické fakulty se Křetínský postupně vypracoval v jednu z předních osobností investiční společnosti J&T, která podezřelá z korupce hned v několika kauzách, zejména na Slovensku.
Investiční společnost J&T je známá právě schopností propojit svoje zájmy s veřejným sektorem a politiky, se kterými umí úzce spolupracovat. Díky těmto schopnostem dokázal své impérium vybudovat i Daniel Křetínský. EPH oficiálně vznikla v roce 2009, kdy tehdy jako neznámá firma dokázala udělat dohodu s největší českou energetickou společností, polostátním koncernem ČEZ. Právě český energetický gigant pomohl tehdy neznámému Křetínskému nakoupit pro EPH uhelné doly a elektrárny německého Mibragu a elektrárnu Opatovice v České republice.
Transakce, na které ČEZ prodělal miliony, byla pro EPH startovní čárou pro podnikání v energetice. Zajímavostí je, že tehdejším českým premiérem byl Mirek Topolánek, který po odchodu z politiky začal pro EPH pracovat. Dalším důležitým okamžikem pro rozvoj EPH byl rok 2013, kdy tato firma dokázala uzavřít dohodu se Slovenskou vládou na koupi polovičního podílu ve firmě SPP – Slovenský plynárenský priemysel. Díky této dohodě získalo EPH manažerskou kontrolu nad firmou EUSTREAM, která se stará o transport plynu z Ruska do Evropy cestou přes Ukrajinu a Slovensko. Slovenskému státu zůstala kontrola nad tou částí byznysu SPP, která dlouhodobě prodělává.
Tato dohoda zajistila na dlouhé roky zdroj stabilních příjmů pro EPH, která z peněz za dovoz plynu z Ruska platí svou další expanzi. Právě dovoz plynu z Ruska pomohl EPH financovat nákup hnědouhelných dolů a elektráren v německé Lužici, stejně jako uhelné i plynové elektrárny ve Velké Británii, Francii, Itálii, České republice, Irsku nebo na Slovensku, kde navíc jeho uhelné elektrárny pobírají státní dotace na spalování uhlí. V současné situaci je EPH firmou s třetími největšími emisemi skleníkových plynů z uhlí v EU, více mají pouze německá RWE a polská PGE.
Zároveň podle studie Ember a Europe Beyond Coal je EPH firmou s největšími plány na rozvoj plynové infrastruktury, jelikož do evropské energetické sítě chce v následující dekádě přidat minimálně dalších 6 GW výkonu plynových elektráren. Jinými slovy, EPH je v současnosti největším evropským hybatelem přechodu z uhlí na plyn a jejich plány se nezměnily ani po vypuknutí války na Ukrajině. V Německu je pak EPH jedinou firmou, která plánuje těžit a spalovat uhlí ještě po roce 2030.
Rostoucí fosilní impérium však není jedinou problematickou částí byznysu Daniela Křetínského. Kromě rozvoje plynové infrastruktury chce EPH investovat také do rozvoje neudržitelného nakládání s biomasou. Už nyní tato firma dováží do své britské elektrárny Lynemouth biomasu ze Spojených států, kde spolupracuje s firmou Enviva zapojenou do odlesňování zdravých lesů. Navíc skrze spalování biomasy EPH zakrývá až čtvrtinu svých emisí, jak ukázala studie organizace FERN poukazující na nedostatky evropské politiky ochrany lesů.
Křetínského byznys zasahuje také do odpadů, jelikož je spolumajitelem (a nejspíš také většinovým vlastníkem) společnosti AVE CZ, která v České republice provozuje osm skládek převážně ve Středočeském kraji a jednu spalovnu u Kralup nad Vltavou. Silná lobby odpadových společností je jedním z důvodů, proč je Česká republika pozadu v přechodu na recyklování a stále přehnaně skládkuje. AVE CZ je navíc trestně stíhána, jelikož podle policie již několik let neplatí poplatky za skládkování, čímž stát a jednotlivé obce okradla o více než tři a půl miliardy korun.
Důležitou součástí Křetínského byznysu je však také jeho mediální impérium. V České republice vlastní vydavatelský dům CMI, který vydává nejčtenější deník Blesk, AHA!, ale také časopis Reflex či internetová média E15 nebo Info.cz. Šéfredaktoři Křetínského médií využívají svůj vliv k útokům na klimatickou politiku nebo na konkrétní aktivisty. Michal Půr ze serveru Info.cz pravidelně nazývá klimatické hnutí „Zeleným Talibanem“, Marek Stoniš z Reflexu zase „ekoteroristy“.
Média Křetínský spoluvlastní i ve Francii, kde mu patří například deník Le Monde nebo časopis Marianne. Zároveň nedávno půjčil 340 milionů korun levicovému deníku Libération, díky čemuž se stal jeho věřitelem. Francouzská média již zmapovala několik kauz ve spojitosti s Křetínského médii, například před prezidentskými volbami sám majitel ovlivnil podobu titulní strany časopisu Marianne. Vlastnictví médií lze číst jako snahu ovlivnit podobu veřejné debaty, o což fosilní průmysl usiluje už desítky let.
Byznys Daniela Křetínského je tak založený na snaze získat co nejvíce prostředků z veřejných zdrojů či na pochybné spolupráci se státy. Vracet něco zpět společnosti se mu však moc nechce. Jeho firmy jsou registrované na Kypru či v Lucembursku, zároveň figuroval v kauze Panama Papers. V posledních týdnech pak českými médii proběhla zpráva, že Křetínského firma EP Commodities chce odejít z České republiky, aby se vyhnula placení válečné daně (windfall tax).
Do budoucna hrozí, že Křetínský dokáže své impérium ještě rozšířit. Má totiž velmi blízko k finanční skupině PPF, která osiřela po nedávné smrti svého zakladatele a nejbohatšího Čecha Petra Kellnera. Podle některých médií má právě Křetínský největší šanci získat klíčový vliv na budoucnost PPF, k čemuž mu napomáhá i fakt, že jeho dlouholetou přítelkyní je dcera Petra Kellnera Anna.
Daniel Křetínský a jeho rostoucí impérium představuje nejen jedním z největších nebezpečí pro budoucnost evropské ochrany klimatu, ale i podoby demokracie. Je potřebné začít se bavit o politikách, které by mohly fosilní oligarchii regulovat. V případě Daniela Křetínského by však jedním z prvních kroků měl být konec dovozu plynu z Ruska, který je hlavním zdrojem příjmu tohoto českého fosilního barona.
Radek Kubala
Autor je výzkumník a kampaňér ve společnosti Re-set: platforma pro sociálně ekologickou transformaci
