Článek
K připomenutí souvislostí musíme jít stručně a v krátkosti zpět do historie.
V letech 1975-1979 se chopil moci v Kambodži marxisticky smýšlející Saloth Sar, který si začal říkat Pol Pot. Byl vedoucím členem Komunistické strany Kampučie a pro kambodžské komunisty se začalo používat označení Rudí Khmerové. Po svržení krále Sihanuka v roce 1970, který byl tou dobou hlavou státu, převzal moc v zemi prozápadně orientovaný Lon Nol, s jehož politikou a sympatiemi k USA komunisté nesouhlasili. Nastala pětiletá občanská válka a Rudí Khmerové v roce 1975 Lon Nola porazili. Obsadili hlavní město Phnompenh a nastolili v čele s Pol Potem v Kambodži jednu z nejbrutálnějších hrůzovlád, jakou dějiny poznaly.
Pol Pot si naklonil odpůrce předešlého Lon Nolova režimu a začala systematická genocida Kambodžanů. V té době čítala Kambodža kolem 8 miliónů obyvatel a během 4 let bylo zavražděno a umučeno 2-3 miliónů lidí. Každá rodina v Kambodži je dodnes touto brutální čistkou poznamenaná. Obyvatelé měst byli hromadně vysídleni do pracovních táborů a cílem bylo vytvořit novou, ekonomicky soběstačnou společnost, nezávislou na vlivu západní civilizace po vzoru Marxismu-leninismu. Rudí Khmerové pod taktovkou Pol Pota a jeho přisluhovačů, masově vraždili všechny své skutečné i domnělé odpůrce, lidi spojené s minulým režimem, buddhistické mnichy i duchovní jiných náboženství a inteligenci včetně právníků, lékařů a učitelů a tomuto běsnění neunikly ani děti a batolata.
Toto temné období vlády Rudých Khmerů a symbol utrpení Kambodžanů připomíná Muzeum genocidy v Phnompenhu v objektu bývalé střední školy Tuol Svay Prey, kterou Pol Potovy bezpečnostní složky upravili na vězení a mučírny a osobně jsem toto děsivé místo navštívila. Už při samotném vstupu vám tato obyčejně a chladně působící budova nažene husí kůži. Kromě cel a mučících místností jsou zde vystaveny fotografie tisíců vězňů včetně žen a dětí, o kterých si Rudí Khmerové vedli pečlivou dokumentaci jako to dělali nacisté. Z celkového počtu asi 17 000 vězňů jich přežilo jen 12. Lidé zde byli mučeni obzvlášť krutými způsoby, které nejsem schopná ani popsat a po prohlídce muzea jsme byli psychicky tak otřeseni, že jsme další část, návštěvu Vražedných polí, které jsou od muzea vzdáleny asi 7 km, vzdali. Na tomto místě jsou masové hroby umučených vězňů a také zde byli surově zavražděni i ti, kteří mučení přežili.
Muzeum genocidy i Vražedná pole jsou důkazem, jak daleko může zajít fanatismus a zvrácenost jedné lidské zrůdy a jejího blízkého okolí. Bohužel, psychopaty a diktátory neznáme jen z dějin, ale i v současnosti se vyskytují jedinci, před kterými bychom se měli být na pozoru. A všichni „rudě“ smýšlející sympatizanti komunistických režimů by si měli povinně prohlédnout taková místa, jako jsou ta v Kambodži.
Zdroj: Muzeum genocidy v Phnompenhu, Wikipedie
