Článek
Jako dítě jsem Vánoce milovala. Už od začátku prosince jsem se těšila na dárky, které najdu pod stromečkem, šmejdila po bytě, v různých skrýších hledala balíčky a odhadovala, co mi asi letos Ježíšek přinese. A neskonalou radost jsem měla z chodící panenky, kterou Ježíšek „dokázal“ sehnat. S mojí babičkou jsem pekla asi 13 druhů cukroví, na které bylo až do Štědrého dne vyhlášeno striktní embargo. Maminka s vypětím všech sil gruntovala byt, vystála fronty na kapra, mandarinky a vánoční stromeček, který většinou připomínal opelichané koště. Vyzdobila vánočně byt a na koště (vánoční stromek) navěsila kromě ozdobiček, kýčových zlatých řetězů a třásní z alobalu i čokoládovou kolekci. Pak konečně nastal „Velký den“ a rozbalování dárků. Většinou se Ježíšek trefil, ale tak od mých 13ti let mi začal nadělovat kromě jiného i povlečení, utěrky, ručníky a další „potřebné“ věci do domácnosti, protože usoudil, že prostě potřebuji výbavu a bez ní se určitě nevdám. Psaly se 70. a 80. léta minulého století a na tyto Vánoce vzpomínám s láskou a nostalgií. A stejné pocity mám i ze svých vzpomínek na oslavy Silvestra. Jak maminka nachystala tácy s chlebíčky a jednohubkami z toho nejlepšího, co v obchodě sehnala, jak jsme všichni seděli u televize a hltali televizní estrády s Bohdalkou a Dvořákem. A my děti tajně vylizovaly skleničky od vaječného koňaku. To jsou moje vánoční a silvestrovské vzpomínky na dětství. Na vánoční balící papír, který byl každý rok stejný, protože se pečlivě srovnal a použil další rok znovu, a také na několik krabic cukroví, které už nikdo nechtěl a dojídali jsme ho pomalu až do Velikonoc.
Než jsem měla svou vlastní rodinu, což bylo v době zlatých 90tek, užívala jsem si bezstarostné mládí a Vánoce v nastupujícím západním stylu. Sháněla atraktivní dárky pro svojí rodinu, které byly pro nás ještě před časem nedostupné a pod stromečkem očekávala překvapení v podobě nějakého luxusního oblečení, nebo kosmetiky. Nemohla jsem se nabažit krásné vánoční výzdoby v obchodech, světýlek v ulicích a vánočních trhů, které jsem dosud neznala. Silvestra jsem pravidelně slavila s kamarády na Václavském náměstí a radovala se z nabyté svobody. Na Vánoce jsem se každý rok strašně těšila a bylo mi líto, když skončily.
S příchodem syna jsem začala vánoční svátky vnímat úplně jinak. Už to nebyly Vánoce o mě, ale o mém dítěti. Není nic krásnějšího, než vidět svoje dítě šťastné, jak u vánočního stromečku nedočkavě rozbaluje dárky stejně tak, jak jsem to kdysi dělala i já. Ano, tak to má být, Vánoce jsou především pro děti a snažila jsem se, aby byly každý rok pro mou rodinu dokonalé. Chodili jsme se spolu dívat na krásně vyzdobené centrum Prahy, vánoční stromečky, kapry v kádích, jesličky a uměli jsme si tu předvánoční atmosféru opravdu užít. Sice jsem před adventem šílela, abych stihla důkladně uklidit, vánočně vyzdobit byt, sehnat dárky, které udělají radost a obstarat vše potřebné, aby rodina netrpěla. Ale byla jsem mladá, plná energie a dělala jsem to s láskou. Po vzoru své babičky a s „pomocí“ syna jsem stihla napéct i 13 druhů cukroví, i když jsem musela pokaždé znovu gruntovat. Nechápu, jak mohla babička moje dětské pečení vydržet. Ten, kdo někdo s dětmi pekl ví, o čem mluvím. Naštěstí s přibývajícím věkem ztratil syn o pečení zájem a já pochopila, že 4 druhy cukroví bohatě stačí. A nejlépe, když se sní ještě před Vánoci. Silvestra a Nový rok jsme většinou trávili s přáteli a jejich dětmi na horách, já se těšila, co mi nadcházející rok přinese. Bylo to moc hezké období, na které ráda vzpomínám.
Ale poslední roky mám pocit, že mě ty Vánoce už nějak nebaví. S manželem bydlíme sami, můj syn sice zatím vlastní rodinu a děti nemá, ale také si žije svůj život. A já s přibývajícím věkem zjišťuji, že čím dál, tím víc začínám ze svých „dokonalých“ Vánoc slevovat. Zdaleka už nehrotím vánoční úklid, uklízím přeci průběžně celý rok. Okna můžu umýt klidně až v lednu a pečení cukroví jsem omezila jen na dva oblíbené druhy, protože jiné stejně nikdo nejí. Výzdobu dělám tak nějak ze setrvačnosti a při koupi vánočního stromku přemýšlím, jestli to není zbytečné, možná by stačilo chvojí do vázy. Po obchodech neběhám, protože mi vadí přeplněné obchody a nákupní centra a dárky jsme vyřešili s pomocí internetu a převážně obálkovou metodou. Nadělujeme si zážitky, protože pro nás mají trvalou hodnotu, a vše, co potřebujeme, si koupíme během roku. Ano, dáme si svařák na vánočním trhu a projdeme se vánoční Prahou, ale co nového mě může o Vánocích za těch téměř 60 let ještě překvapit? A vítání Nového roku? Na konci každého roku si uvědomím, že jsem zase o něco starší, jaké průšvihy mě čekají a co dalšího mě začne bolet. Na Vánoce jsem samozřejmě nezanevřela, ale už je prožívám úplně jinak, než když mi bylo 40 let.
Tak šťastný nový rok.
