Článek
Digitalizace za nás neuvaří oběd, nenakoupí, neustele, jen nám občas kazí radost ze života. Kvůli ní si lidé přestali posílat pohlednice a dopisy, stačí jim poslat mobilem nějaký ten emotikon nebo jen „PF 2024“ a hotovo. Co by tomu asi říkal Franz Kafka, který jedné své přítelkyni napsal a poštou odeslal na 500 dopisů? My už ani nevíme, jak takový srdečný dopis napsat. Proto nám ruší poštovní úřady, nebo i spořitelny, protože příkaz velí: plaťte kartou, mobilem, nač vám jsou peněženky s papírovými bankovkami? Že ani nevíte kolik máte na svém bankovním účtu peněz - to je přece jedno, hlavně hodně utrácejte. Nechceme se vracet do dávné minulosti, kdy se platívalo za zboží třeba zlatem, nebo mušlemi a nevím čím ještě, platilo že hmotná věc se mění za hmotnou. Po Franzi Kafkovi zbyla spousta dopisů a knih, co zbyde po nás?
Je pohodlné mít místo papírové karty – občanky a dalších dokumentů v mobilu nainstalovaný obrázek, nebo jakou podobu občanský průkaz v mobilu vlastně má? Kromě toho musíme provoz mobilu platit a skoro každý den dobíjet, aby vůbec fungoval a mít neustále v paměti nějaké to zaříkávadlo, heslo nebo PIN, bez toho bude trucovat a je nám k ničemu. Ani rohlík si nekoupíme… A co takoví Filištínští pobertové, už přišli i na to, jak se dostat do našeho konta, nebo jak zfalšovat obrázek dokumentu v mobilu, a hezky zručně konto vybílit, pak se chytejme za hlavu a přemýšlejme, na jakou vějičku jsme naletěli. Krást papírové peníze, to dá více přemýšlení a práce, než převést si někam jinam virtuální konto a jedním kliknutím ho vybílit. Filištínští podvodníci rozesílají podvodné SMS zprávy s různými falešnými nabídkami nebo jsou i falešné weby, které z nás tahají osobní údaje. Kromě toho také šíří nepravdivé informace.
Počítače mají i velké výhody. Je snadné psát texty, bez problému je opravovat, doplňovat, to ani na psacím stroji, což byla kdysi velká novinka, nešlo. Ale co je to platné, když jedním kliknutím celý text, který jste si pracně vymysleli, smažete a celé dílo je fuč. Teprve až se písmenka dostanou do té hmatatelné formy – až jsou vytištěna na papíře, teprve potom se dílo zdárně vydařilo a mohou lehce vznikat knihy, noviny, časopisy… Lecjaká kouzla se dají tvořit hravě.
Je snadné mobilem fotografovat, najednou máte v počítači uloženy fotografie, ale žádnými papírovými fotkami se chlubit nemůžete, virtuální fotka se také musí převést do papírové podoby.
Počítač je i jako Orwellův „velký bratr“, co on si všechno o vás pamatuje, co všechno má v paměti a bez vyzvání za vás třeba při objednávce knih udělá - vyplní vaší adresu, telefon a kdoví co ještě. Právě, kdo ví, co ještě se dá vyšpiónovat v našem notebooku? Asi ani netušíme.
Pořád si myslím, že žijeme v hmotném, hmatatelném světě, že je to jen módní záležitost a na takové chytré pomocníky, kteří někdy něco usnadní, někdy zase všechno zhatí, bychom si měli dát pozor. Jejich funkci si držet pěkně od těla a užívat je jen jako doplněk činnosti, nemůže nám přece nějaká umělá inteligence říkat co máme a nemáme dělat, když je jenom umělá a s lidským přemýšlením a konáním toho zas tolik společného nemá a ani tolik neumí. A kromě toho, když si čteme nějaké zprávy nebo i knížky v počítači, za chvíli pálí a bolí oči. Při čtení textů na papíře člověk vydrží víc.
Jen tak mimochodem, tenhle vynález závisí na spotřebě elektrické energie, a kdoví, jak to bude časem vypadat, jestli jí bude dost, nebo jak bude drahá, to je další otázka a jestli vůbec ještě budeme umět psát a sami přemýšlet….
