Článek
Počítač využívám s výhodou k objednávání různých věcí třeba knížek nebo někdy nějakého trička či svetru. Jednoduché a funkční. Ovšem problém nastává, když objednanou věc má doručit pošta. Před časem nám na našem sídlišti zrušili z ničeho nic poštu. Když se budovalo naše sídliště, projektanti pamatovali na to, aby obyvatelé měli co nejvíc potřebných služeb na dosah. Pro poštu a další služby postavili malý přízemní bungalov, všichni to měli takřka přes ulici.
Obyvatelé samozřejmě protestovali, podepisovali petice, všechno marné. Sídliště má kolem 12 000 obyvatel. Další pošta je prý na dohled vzdušnou čarou, ovšem její dostupnost ze sídliště je buď svahem dolů a po schodech, nebo okružní jízdou autobusem a tramvají, a ještě kousek pěšky. Že tam jsou fronty? Co na tom, ať si lidi počkají. A ještě si připlatí za jízdenky.
Dříve než poštu zrušili, byla jsem situaci obhlídnout. Asi za půl hodiny se u okének vystřídal jeden vozíčkář, jedna paní s chodítkem a asi šest lidí s holemi…. A tihle lidé mají v zimě chodit po klouzavých schodech nebo jezdit okružní jízdou k další poště, která by měla přijímat složenky, zásilky atd.
Ale zpátky k mému čekání na doručení balíčku „do ruky“, až k domovním dveřím. Pošta oznámila, že balíček doručí někdy mezi 15.50 až 17.50 hodinami. Venku tma a já nervózní, jestli ten listonoš balíček přiveze. Přivezl, bylo skoro šest hodin večer, když mě nějaká „umělá inteligence“ po telefonu sdělila, že balíček bude doručen do 15 minut. Dočkala jsem se. Ovšem nevím, proč nahradili poštovní místnost v bungalovu, kam si člověk mohl doběhnout, kdy se mu to hodilo během dne, za dovoz autem s řidičem, kterého musí stejně platit, kupovat benzin, udržovat automobil. A tak bývalá pošta v bungalovu zeje prázdnotou a my máme pocit, jako bychom měli v domě výtah, který nesmíme používat, protože tam jsou také schody….
Samozřejmě, myslíme na lidi, děláme všechno jen pro lidi…. Aby se notně naštvali.
