Článek
Jenže s věkem se povahové nedostatky spíš zhoršují než, že by se měnili k lepšímu. Pokud jste navíc narazili na člověka, který říká, že je v pohodě, a je takový jaký je a měnit se nepotřebuje, změníte ve vztahu jen minimum. Je těžké přesvědčit takového člověka, že pro vztahy jsou někdy nutné oboustranné kompromisy.
Zpočátku dokud se neobjeví žádné větší životní problémy, to jde. Vztah funguje a vy si říkáte, že to bude v pohodě. Dohodnete se, že budete mít děti.
S dětmi, ale přichází první větší komplikace. V mnoha případech na výchovu žena zůstane sama, i když s ní partner žije. Mnoho mužů se o dítě neumí vůbec postarat nebo ho přebalit. To je přeci ženská práce. Jste častěji vyčerpaná a potřebujete občas pomoc partnera. Tu ale mnoho žen dostává občas a ještě si o ní musí říct.
To naštěstí náš případ nebyl. Ačkoliv jsme s manželem naprosté protiklady, o domácnost, ačkoliv ji prioritně zajišťuju já, se kdykoliv dokáže postarat a o děti také, a to aniž bych mu musela říkat, co je potřeba.
Děti však vyrostli a manžel se rozhodl, že se bude podílet na výchově. Bohužel jeho dětství nebylo ideální a už vůbec ne výchovné metody přítele jeho mámy, jakoby nevlastního otce alkoholika, který ho řezal hlava nehlava, takže o nějakých výchovných metodách a komunikaci nemohlo být ani řeč.
Tudíž výchova začala probíhat v pravidelných příkazech a řvaní. Vzhledem k tomu, že jsem se snažila tyhle výchovný metody změnit, začalo mezi námi docházet k častějším nedorozuměním a hádkám. Děti bývají častý důvod, proč spolu partneři začnou mít problémy, prostě se neshodnou na způsobu výchovy. Částečně se mi to podařilo změnit, ale stále to bylo tak, že místo požádání děti doma poslouchali spíš příkazy. Ani prababičce se nelíbilo jak probíhala komunikace mezi dětmi a manželem, když měl horší náladu. Když byla dobrá, do výchovy se v podstatě nepletl.
Co, ale začal dělat, stejně jako uděloval pokyny dětem, začínal se snažit dirigovat i mě. Dospělý člověk se něčemu takovému naštěstí dokáže postavit lépe než dítě. Nejste přeci něčí podřízený, abyste se řídili jeho pokyny a postupy. Obzvlášť pokud je vaše inteligence natolik dostatečná, že si chcete svůj život organizovat a řídit sami.
Neustálé dohadování mě ale začalo vyčerpávat. Jsem poměrně silný člověk, stále jsem se snažila udržovat doma pohodu a klid. Ale, když jste na to po většinu času sami, to je pokaždé, když přijde nějaký problém nebo komplikace a časem je to horší a horší, máte míň a míň času, kdy se necítíte vyčerpaní nebo kdy můžete nabrat síly.
Přesto, protože jste člověk, který je zvyklý budovat vztah a překonávat překážky, se stále dokola snažíte, aby to fungovalo, hledáte cesty, a i když si uvědomujete, že jednoho dne pohár přeteče a vám dojdou síly, že takhle už prostě žít nebudete chtít, doufáte, že partner pochopí jak je rodina důležitá a začne fungovat jako podpora a ne jako ten, kdo vztah ubíjí.
Pak vás napadne, že už toho máte dost, že možná tentokrát byste neměli být vy ten, kdo by měl hledat řešení. Vlastně už přestáváte mít chuť a sílu na vše neustále sami hledat řešení, když byste na to měli být dva.
Pokud neustále dokola partnerovi opakujete, co by bylo pro zlepšení vašeho vztahu potřeba, a on to jenom odkýve a nic se neděje. A vy pak horem dolem hledáte další a další řešení, které by vám vyhovovalo oběma, máte svědomí čisté.
Obzvlášť, pokud jste partnera žádali, abyste vaše problémy řešili někde v poradně, anebo ho žádali, aby si došel k nějakému odborníkovi, aby se svým problémům z dětství dokázal postavit a pomohlo mu to změnit bloky uvnitř sebe.
Co víc ještě můžete udělat? Pokud jste lidé, kteří do úmoru budují vztah, věřte, že víc už opravdu udělat nelze. Je čas přehodit zodpovědnost za vztah i na vašeho partnera a zjistit jestli mu opravdu vůbec na vašem vztahu a rodině záleží, anebo jestli se jenom veze. Jestli je člověkem schopným žít v rodině a podporovat ji.
