Článek
Jsme pracující rodiče. Donedávna jsme normálně vycházeli a zvládali i splácet auto. Máme dvě děti školou povinné a jak všichni ví, není to úplně levná záležitost.
Dřív jsme vycházeli tak, že nám před výplatou zbývalo pár tisíc k dobru.
Teď po tom, co šlo vše nahoru jsme rádi když dáme před výplatou drobné na pohonné hmoty na dojíždění do práce.
Manžel nadává, že ode mě neslyší nic jiného než, že musíme šetřit. Vezmete si zálohu nebo vám vypomůže někdo z rodiny, pokud někdo takový ještě vůbec zbyl, ale to není řešení.
Můžete hledat novou práci, ale tam vám asi nevykryje celou inflaci a zdražení potraviny, ve kterém se nyní topíme.
Vždy před výplatou mám denodenně úzkosti jak vyjdeme. Vaříme na 2 dny. Tím, že už před výplatou není na ovoce nebo sladkosti, mají děti větší hlad a tak někdy ují, i z toho co mělo být druhý den k obědu. Včera se to stalo taky, a tak když v hrnci zbyly jen tři porce přenechala jsem je dětem a manželovi a oběd vynechala.
Přemýšlím kolik dalších lidí v našem státě asi obědvá rohlík nebo chleba. Vím, že u holek ve škole jsou děti, které nemají ani na svačiny natož na obědy.
Dřív jsme vydali za nákup 1000 Kč na čtyři osoby na den, ceny stouply o 30%, to jsou blbý tři stovky, řeknete si, ale za celý měsíc už je to o 9000 Kč navíc a kdo z vás je měl jako rezervu? My rozhodně ne.
Vrtím hlavou a přemýšlím jak to dělají ti, kteří mají míň než my, jak to dělají samoživitelky nebo důchodci? Nemám představu, máme asi národ plný kouzelníků. To, že už nemají peníze ani ti, co je měli, slyším od čím dál víc lidí. A teď mi řekněte, jestli Vám ještě zvednou ceny za energie, kde na to vezmete?
Budeme žít bez elektřiny a bez plynu? Je to zásadní problém, který by měla vláda řešit, ale ta od toho dala ruce pryč a konečně přiznala, že řešení nemá. Tedy, že na dotování cen, což samozřejmě nebylo žádným řešením, nemá peníze… Ano můžeme se při pasení trávy kochat tryskáči, které nám budou létat nad hlavami.
Jak může stát, který sám sebe nezachrání a potápí vlastní občany, zachraňovat jiný stát?
Vydržíme, kde nic není ani smrt nebere…
Budeme doufat, že budeme mezi těmi šťastnějšími, kteří vyhrají a přežijí a možná nám pár tisíc na přežití taky nechají. Práce v některých oblastech našeho státu vám nemůže zajistit pokrytí současných životních nákladů a někteří zaměstnavatelé, jakoby ani nevěděli, že ceny šli nahoru, a že do práce dojíždíte za větší peníze…
Na jednu stranu, firmy které mají větší zisky by na to měli platově reagovat. Ví co se děje a mohlo by jim na jejich zaměstnancích záležet, to už vidí každý jednotlivec sám, jak to s tím jeho zaměstnavatelem je…
Na druhou stranu stát neustále místo funkčních řešení hází vše na všechny okolo, jako jsou důchodci, zaměstnavatelé a podnikatelé. Slibovali řešení, ale já spíš vidím opak…
Tak jak se vám žije pod těmi našemi vládami a jejich rozhodnutími, lépe nebo nesrovnatelně hůře!?
