Článek
Před vámi stojí úplně normálně, mile vypadající muž. Usmívá se a ujišťuje vás o tom, co vše už ve svém životě dokázal. Je příjemný a přesvědčivý.
Pokud jste od přírody důvěřivý lidé, kteří se nikdy nedostali do styku s chronicky lhavým člověkem, dávejte si pozor na lidi, které vůbec neznáte nebo znáte jen krátce.
Tito lidé klamou, často již od mala, celé své okolí, včetně lékařů, rodičů, kamarádů i učitelů. Celý život lžou, jsou v tom naprostý profesionálové a proč jim to celou dobu prochází? Oni žijí ve svém odděleném reálném světě lží.
Pokud někdo své lži věří, nemůžete z něj vycítit lež. Není nejistý ani se navenek neprojevuje jako někdo kdo vám lže. Kolikrát si vlastně říkáte, že tu ani není žádný důvod, aby vám lhali.
Ano, důvod tu není. Ten důvod není, že by poznal, že jste důvěřivý nebo naivní. Takoví lidé lžou každému koho potkají, kdykoliv můžou, jejich nutkání lhát a vše přikrašlovat, zejména ve svůj prospěch je silnější než oni.
A jak vás to může poškodit? Žila jsem s chronickým lhářem. Nikdy jsem nikoho nepodváděla, neokrádala ani nelhala. Přesto mnoho lidí uvěřilo, že jsem o lžích tohoto člověka věděla a vinili mě z toho. Neudělali to jen ti, co mě dlouhodobě znali.
Problém je v tom, že takový člověk nikdy nemluví pravdu. Takže jedné straně tvrdí jednu historku, ale hned záhy si doma vymyslí jinou pro vás.
Časem se někde dozvíte jinou verzi než jaká byla podaná vám a začnete být zmatený, co je tedy doopravdy pravda.
Nikdy se jí nedozvíte. Jen od člověka, kterého se týkala. Když se zeptáte chronického lháře automaticky vznikne nějaká nová historka s vysvětlením.
Také mají tito lidé obvykle schopnost s druhými manipulovat a nesčetným množstvím historek jim vnutit své pravdy.
Nebudu dlouho popisovat můj život s tímto člověkem, koho to zajímá, může si přečíst můj článek: Jak poznat psychopata a nevpustit ho do svého života.
Situace došla tak daleko, že když ve mě chtěl vyvolat pocit strachu, abych neotevřela policistům, kteří mě hledali. Zavřel mě v místnosti a tvrdil, že za dveřmi jsou dva muži s pistolemi, že po něm zřejmě někdo jde. V té době už jsem žila v takových úzkostech, že jsem věřila čemukoliv, co mi říkal.
Věřila jsem i, že když ho opustím, najde si mou rodinu a někoho zabije.
Když vše vyvrcholilo, tím, že mě zbil a já utekla z bytu. Napsal na kriminálku prostřednictvím mé datové schránky dopis, že potřebuji pomoct, že mě unesli, někde mě drží násilím a ubližují mi.
Byla jsem překvapená, když ve dveřích kanceláře stáli dva policisté z kriminálky a ptali se po mě.
Další absurdní situací bylo, že za mnou přišla taxikářka, která ho vozila do práce. Ať jdu dolů, že na mě čeká v taxíku. Vysvětlila jsem jí, že s ním už v žádném případě mluvit nebudu, že mě zbil a ukázala jí modřiny jak v obličeji tak na těle. Po obědě se za mnou bezradně vrátila, že jí řekl, že jsem si to udělala sama, a že se mnou opravdu musí mluvit. To jsou takové ty chvíle, kdy si začínáte uvědomovat v jak fiktivním a prolhaném světě kolem něj všichni žijí.
Můj zcela zmatený pohled na svět mi pomohli srovnat až v psychiatrické léčebně, při šestitýdenním léčení. Dnes už vím, že to všechno byla jen uměle vytvořená iluze.
Přesto bych si nikomu netroufla říct, aby nebral od takového člověka výhrůžky vážně. Musíte vycházet ze skutečností, které o tom člověku víte. Já si až v léčebně uvědomila, že je to v jádru slaboch, který by to nikdy nedokázal. Ale pokud by to byl násilník, byla bych raději opatrná.
Jediná obrana je, přestat se s takovými lidmi úplně stýkat. Přerušit jakoukoliv komunikaci s nimi. Pro ně nejste nic víc, než hlupák, kterého dokážou obelhat. Obecenstvo, které tolik potřebují.
