Článek
Dcera přicházela už třetí den z hřiště s malými zraněními. Na začátku vám to přijde normální, dítě upadne, zakopne…
Je jiná, drobná a tichá. Taková dobrá dušička, co nechce ani někomu říct, že jí ubližuje, aby ji nepřestali mít rádi.
Není to výchovou, má sestru dvojče, a ta si rozhodně nenechá nic líbit a už od školky byla schopná někomu z dětí i nabančit, když jí začal ubližovat.
Třetí den už mi to opravdu nedalo a začala jsem se vyptávat, jak se jí ty zranění vlastně opravdu dějí.
Řekla mi, že jí ubližuje bratranec jednoho z kamarádů. Přemýšlela jsem, co s tím.
Shodou náhod v ten samý den jsem viděla na youtube video o tom, že děti se prostě musí v první řadě postavit šikanátorovi samy, ale samozřejmě zároveň informovat dospělé či vedoucí ve škole, pokud se to děje tam.
Další den se nad holkama povyšovala starší dívka, byla v tom jednoznačně rasová nenávist. Že tahle strana hřiště není pro gádže. A ať jí neodporujou a nejsou na ní drzý, nebo že zavolá mámu a ta je zbije. Jednoznačně zakomplexovaný chudák.
Holky přišly ze hřiště plné rozporů a vzteku, že se jí nedokázaly postavit, protože měly strach. Taky nás učí, že menšinám se nemá odporovat, že.
Řekla jsem jim, že člověk, kterej na ně volá maminku, je taky dítě a že se nesmí nechat od nikoho šikanovat. Týnka mi řekla, že to není šikana, že jim vlastně nic neudělala. Musela jsem jí vysvětlit, že šikana má mnoho jiných podob, jako jsou zastrašování, ponižování, vyhrožování, a na to vůči vám nemá nikdo právo.
Našla jsem si na facebooku videa od psychologů, jak se postavit šikaně, a pustila to holkám. Pak jsme si o tom dlouho povídaly a rozebíraly i jejich pocity.
Podle odborníků, když se tomu, kdo šikanuje, nepostavíte hned ze začátku, tak pak své útoky stupňuje. Chce to zastavit ho hned zpočátku.
V první řadě se musí děti postavit samy za sebe a říct, že si nenechají ubližovat a že se šikanátora nebojí. A to i přes strach, který cítí. Pak se bez argumentování, které stejně nemá cenu, otočit a jít pryč. Potom se co nejdříve svěřit někomu dospělému, kompetentnímu.
Ale dokud se za sebe sami nepostaví, mohou přicházet další a další.
A rozhodněte se budete cítit klidnější i vy, když budete vědět, že si dítě nenechá slepě ubližovat a nebude mlčet.
Možná ani dítě, které vašemu dítěti ubližuje, si neuvědomuje, jak daleko zachází, a že to není sranda a že to toho druhého bolí.
Tím myslím malé děti, u velkých už to bude pravděpodobně účel a následek nedostatku sebevědomí, komplexů a špatné výchovy. A také toho, že se jim nikdy nikdo nepostaví.
Neříkejte si, že se některým skupinám nemá odporovat. Braňte se. Snažte se bez vzteku, který cítíte za své děti. Zkuste si s takovým dítětem promluvit, pokud to jde i s jeho rodiči. Prozatím mi stačilo v klidu promluvit s těmi dětmi a vymezit jim hranice, minimálně k mým dětem. Vysvětlit jim, že se takhle se chovat nikam nevede, není to správné a nemá na to jako cizí člověk právo.
Až v posledním případě, bych dětem řekla, ať chodí na jiné hřiště. Ale kvůli jedinému dni, kdy tam tahle holka byla?! Navíc to my gádžové postavili to hřiště :o))) Přesto nechci říkat, jestli je to hřiště pro bílé nebo černé… Holky mají i kamarády Romy a šikanují bohužel i bílé děti. To není věcí barvy pleti.
