Článek
Pozoruji kolem sebe, jak roste počet žen, které po čtyřicítce raději zůstávají sami a už nechtějí žít s muži.
Upřímně, dávám jim za pravdu, že mají víc klidu a času věnovat se sobě a dětem. Mají navíc čas, který věnovali péči o partnera, který ani neviděl, že nějaké úsilí vyvíjejí. Přijímal to jako samozřejmost.
To je úděl ženy, řekl mi manžel.
Rozhodně s tím nesouhlasím a přemýšlela jsem, kdy se to láme, že se žena z obdivované a obskakované bytosti stane sluhou své rodiny.
Také zažíváte ten pocit, že po víkendu s rodinou jste víc utahané, než po týdnu v práci?
Není na čase něco změnit? Určitě by vám manžel i děti mohli pomáhat, přiložit ruku k dílu.
Ono to to totiž už dávno často není, že manžel jde ulovit mamuta a žena vaří a sbírá bylinky.
Měli jsme posezení s kamarádkami a shodly se na tom, že ty, které jsou samy, už muže ve své domácnosti nechtějí. Nechtějí už celý den trávit vařením, pečením a pravidelným úklidem po někom druhém, kdo je už dospělý a ruce a nohy má taky. Konečně mají víc času věnovat se sobě a dětem. Mimochodem, ty děti, když si je vychováte, si udělají snídani samy a taky si po sobě dokážou samy uklízet.
S manželem je to horší, ten už má pravděpodobně výchovu za sebou a vy se maximálně můžete snažit nastavit pravidla ve vztahu.
Záhada je, když dokážou pomoct utahané mámě děti, proč to často nedokáží mnozí dospělí muži, kteří kolem sebe doma dělají nepořádek, neodnesou si po sobě nádobí, nevyhodí zbytky, prostě to nechají ležet na stole a ten, kdo jim to přinesl pod nos, to přeci i odnese. Automaticky čekají, že budou mít navařeno, nakoupeno a uklizeno. Zatímco leží před televizí na gauči, na telefonu nebo u her.
Neházejme všechny muže do jednoho pytle. Jsou tací, kteří občas pomohou s vařením, úklidem nebo nákupem. Kterým dojde, že i manželka může být po práci unavená a že lítání kolem dětí, nákupů a uklízení a dělání večeří je další veškerý čas zabírající zaměstnání navíc.
Proč jste na to sama, když je vás doma víc? Jste služka své rodiny?
Ano, jsou ženy, kterým tato role vyhovuje a cítí se v ní šťastné. Já osobně žádnou takovou ženu neznám, ale pokud to někomu vyhovuje, je to jeho věc.
Nemyslím si, že je řešení žít sám. Komunikujte s rodinou a manželem, že jste unavená, že vám současné nastavení ve vaší domácnosti nevyhovuje a že potřebujete pomoct. Často stačí, že si po sobě své nádobí do myčky uklidí každý sám. Vy pak půl dne nemusíte sbírat nádobí po všech koutech v bytě.
To samé s oblečením. Špinavé prostě patří do koše na prádlo…
Samozřejmě v každém vztahu je to jinak, a tak si to každý musí přebrat podle své reality.
Naše realita. Mám čtyři práce, abych vydělala stejné peníze jako můj manžel v jedné práci v cizině. Oba trávíme ve své základní práci stejně času, jen manžel má fyzickou a já duševní práci, což neznamená, že z ní nemohu být unavená. Skončí nám práce a manžel se nají a uvelebí na gauči.
Tak a teď můj program. Vyzvednout děti ze školy, rozvést je po kroužcích, udělat nákup, vyzvednout děti z kroužku. Udělat večeři a vařit. Myslíte, že tu někde zbývá čas pro mě?
Protože jsou věty typu, občas by si mi mohl pomoct, nekonkrétní, můj muž jim absolutně nerozumí, možná nechce rozumět. Takže když už je toho moc, musíte bohužel konkrétně. Zítra prosím vyzvedni dceru v 17 hod. z kroužku. Nebo taky: já budu děti vyzvedávat v úterý a ty ve čtvrtek.
Nebo v pátek mám velký nákup, zajeď se mnou nakoupit a pomoz mi.
Bez výčitek řekněte partnerovi, že jste z toho utahaná a že i on by vám měl pomoct a postarat se o rodinu spolu s vámi. Pokud pro to má samozřejmě prostor a není téměř celé dny v práci.
Je otravný takto úkolovat dospělého, když máte pocit, že by ho to mohlo napadnout samo, ale ve velké většině nenapadne.
Můj manžel takové věci dělá občas i sám od sebe, což je mezi muži podle mých přítelkyň zázrak. Ale je to příležitostně, a jen když se mu chce. Rozhodně to není pravidelnou, každodenní pomocí.
Mám známé, kde si práci o domácnost a děti přesně rozdělili a funguje jim to. Docela jim závidím, k takové dokonalosti to u nás nedovedu nikdy.
Každopádně na přesná zadání můj manžel slyší, on ví, že ten, kdo doma musí pravidelně, ať se mu chce nebo nechce, je prostě žena.
Už od malička jsme se chtěla narodit jako chlap… A upřímně role ulítané ochranitelky krbu mi nevyhovuje, a tak za stálé komunikace přerozděluju práci, která mi už přerůstá přes hlavu a zapojuju celou rodinu. Zatím jsem nedospěla k té dokonalosti, aby fungovali všichni a pravidelně.
Navíc na dokonalost nevěřím… tak mi prostě stačí, když se sebou nenechám mávat a honit se, a ulehčím si práci aspoň někdy přerozdělením prací na ostatní členy rodiny.
I já mám právo si sednout nebo mít den v klidu… A nenapravovat nepořádek po ostatních členech rodiny, když mají taky ruce a nohy, stejně tak jako já.
