Článek
S kontextem převráceným naruby
A nejen to. Ty, kteří politickou negaci demokracie u nás představují, tepu a tepat budu, jsou noví političtí hochštapleři, populisté, kteří na sítích mají velký přesah do společnosti. Prvoplánovými argumenty bez kontextu nebo dokonce s kontextem převráceným naruby hlasitě a veřejně bojují za svobodu projevu proti takzvané nové totalitě, kde se dá, a kde je jim často naivně a bez dalšího přemýšlení zvědavě nasloucháno.
Jedná se často o politiky z generace Husákových dětí, kteří naskočili do demokracie, aniž by komunistickou totalitu poznali na vlastní kůži. A za svá studia vděčí rodičům, kteří za ně učinili vše, aby nepoznali doby jejich ponížení, které poznali někteří ještě za nacistické, pak sovětské okupace a za Husákovy normalizace. Toto rozhodně neplatí pro všechny mladé a nově příchozí vládní politiky z oné výše zmíněné generace. Všiml jsem si ale, že u některých z nich, vysokoškolsky graduovaných, jejich politickou zkušenost a vstup do politiky provází nebo předcházela životní dráha plná podezření (přístupná na internetu, wikipedii), obvinění z těžko pochopitelných a často i opakovaných extrémních výroků, neslučitelných s kariérou demokratického a bezúhonného politika.
Ano, s jistou lítostí musím ale připustit, že to, o čem se v dnešní politické době mluví jako o zlomové době a co ji rovněž charakterizuje, je ono účelové a často bezskrupulózní pragmatické ne jednání, ale handl. Handl, před kterým ustupuje principiálnost a morálka. Ty tvoří formálně obecnou vatu, dutě znějící na pozadí politicky nevyvážených dohod, nečestného jednání a poraženectví jak u politiků v Evropě, tak zejména ve Spojených státech. A jsou příčinou, že z těžce a po desetiletí vybojovávaných mezinárodních principů demokracie, a dnes stále více popírající jejich demokratický základ, zůstávají pouhé cáry papíru.
Ústavní nálezy bez zákonů činí ústavu bezzubou
A tady bychom měli být aspoň u nás všichni, kteří se nespokojujeme s jednoduchými argumenty, ve střehu před těmi, kteří svou činností spíše než politiky připomínají hochštaplery, nebo chcete-li dobrodruhy, jako jsou páni poslanci Rajchl, Macinka, Turek a v neposlední řadě i premiér Andrej Babiš. To, že oni a řada dalších zákonodárkyň a zákonodárců do demokratické politiky dnes nepatří, je dáno buď nedůsledně (nebo vůbec ne) do legislativy neaplikovanými a nezapracovanými ústavními nálezy. Ústava bez vyplývajících příslušných zákonů činí z Ústavy bezzubý, obecně a formálně pouze vnímaný, ale neuplatňovaný a neprohlubovaný nástroj právního státu.
Tak se stává, že pojmy veřejný činitel, neslučitelnost funkcí, střet zájmů a další ústavně chráněné vymezené pojmy jsou v každodenní nejen politické praxi potlačovány. Nebo je nahrazují více či méně ti, kdo jsou jejich nositeli a garanty tím, že je obcházejí a obhajují je v každodenním provozu politiky a ekonomiky. Mnohdy jsou pak následně jimi politicky zamlžovány, nebo se stávají nevymahatelné či odkládané. Jako například soudní rozhodnutí, která se týkají dalších českých politiků, dnes tedy ne jen premiéra Babiše, předsedy Hnutí ANO. Avšak jeho mega oligarchické příklady chameleonské a bezpáteřní politické praktiky a kličky podnikatelské politiky, bohužel, víc než táhnou!
Zaplevelují českou demokracii a činí ji asociální k těm sociálně nejzranitelnějším. Ignorují a zatěžují v životně pro ně klíčových oblastech jejich existence nejen je, ale i ty, kteří mají být další respektovanou budoucností země a ne její vynucenou zadlužovanou přítomností.
