Hlavní obsah
Médium.cz je otevřená blogovací platforma, kde mohou lidé svobodně publikovat své texty. Nejde o postoje Seznam.cz ani žádné z jeho redakcí.
Heřman Chromý, též Karel Heřman (*29. září 1947, Praha) je český
a československý básník, kulturní organizátor, disident, signatář Charty 77, po sametové revolucipolitik, poslanec Sněmovny národů Federálního shromážděnía České národní radyza Občanské fórum, později diplomat. Absolvoval střední ekonomickou školu pro zahraniční obchod v Praze a ekonomickou fakultu na univerzitě v Blagoevgradě (v bulharské Vrace). V letech 1970 – 2002 žil v Mělníku. Pracoval do svého uvěznění v roce 1986 a následného propuštění v elektrárně Mělník.
V Mělníku v 70. letech působil jako neoficiální organizátor literárně hudebních pořadů (Dům mládeže, Okresní kulturní středisko) s Markétou Hánlovou a písničkářem Miloslavem Fuxou. Podílel se s Vojtou Lindaurem+, Vladimírem Líbalem, Stanislavem Šmídem+ a dalšími spolupracovníky na poslechových diskotékách a divadelních kolážových pásmech (Rozpínej svou mysl‚ Zappa aus Paka). Tato činnost pod hlavičkou OV SSM Mělník byla po několika měsících ukončena a na základě rozsudku civilního soudu byli pracovníci OKS Stanislav Šmíd propuštěn a Vladimír Líbal kázeňsky potrestán snížením platu.
V roce 1982 podepsal Chartu 77. S divadelní koláží Pepíkova garáž od Franka Zappy pokračoval s Vladimírem Líbalem v privátních vystoupeních a pod různými polooficiálními adresami. V roce 1984 byli za jedno z mnoha vystoupení v Čechách a na Moravě s touto koláží souzeni v Plzni pro výtržnictví a následně po odvolání osvobozeni soudcem Josefem Baxou v roce 1985.
V roce 1986 byl Heřman Chromý odsouzen na dva roky nepodmíněně za podvracení republiky kvůli své básnické, publicistické a politické činnosti. V srpnu 1989 proti jeho osobě zahájila Státní bezpečnost v Mělníku další předběžné vyšetřování. V letech 1988 – 1990 vydával společně s Petrem Uhlem a Annou Šabatovoučtrnáctideník Informace o Chartě 77. V roce 1988 se podílel na vzniku Mírového klubu Johna Lennona.
Ve vlastní umělecké tvorbě se profiloval jako básník. Na přelomu 70. a 80. let se účastnil recitačních soutěží (dvakrát mu bylo uděleno nejvyšší ocenění na přehlídce Wolkerův Prostějov). Je autorem několika básnických sbírek: Dlouze skandující občan (1978), Chlapec Rock (1980), Vepřové něžnosti (1982–1985), Veřejné úrazy(1984–85) nebo Náš pan domácí pánbů (1985–86), které byly samizdatově vydány v edici Dani Horákové a později bratrů Havlových Expedice. V roce 1987 mu byla udělena literární Cena Erasma Rotterdamského, kterou si převzal až v roce 1990.
Zdroje: Miroslav Sígl: Životy a osudy našich krajanů ve světě
