Článek
Odpověď už více než několik týdnů po prvním střetu Trumpových slibů a pokusů zastavit válku na Ukrajině neleží na Putinově straně. Ten o to s větší silou, posílen Trumpovou legitimitou Putinovy agresorské války na Ukrajině, si v ní vede jako zločinný dobyvatel. Vedle vojenských ztrát ničí civilní životy obyvatel, děti nevyjímajíce, včetně energetické
a další infrastruktury.
Koalice ochotných musí už konečně jednat. Bezpečnostní záruky nelze donekonečna odkládat a spoléhat na Trumpa s Putinem. Vojenské mise koalice ochotných*, které budou představovat plnění bezpečnostních záruk jak u energetické insfrastruktury a dalších objektů infrastruktury na Ukrajině, včetně přístavních zařízení u Černého moře, už dávno měly být na Ukrajině. Včera bylo pozdě.
Ukrajina potřebuje v této válce jistotu, která ji stojí nejvíce lidských ztrát a ekonomických škod, že na její evropské spojence se mohou spolehnout a že jsou ochotni za její obranu svobody a nezávislost Ukrajiny také nasadit své vlastní životy, tak jako Ukrajinci je od roku 2022 nasazují za Evropu.
Nevypadá to dobře, a hlavně nevíme, kam až daleko dokáže koalice ochotných zajít, aby Ukrajinci věděli, že na Evropskou unii, respektive na koalici ochotných je možné se spolehnout. Zatím, co jsem si z toho přečetl, se na Ukrajinu nikdo příliš nehrne, a to je ta první věc, která by měla být udělána.
Co vedle konkrétního vojenského materiálu na Ukrajině schází, je přítomnost zemí koalice ochotných právě tam. Ať už by to byly vojenské monitorovací mise, které by střežily ukrajinskou energetickou síť a další důležité objekty infrastruktury, tak i přístavní zařízení u Černého moře, kterých, jak uvádějí oficiální ukrajinské zdroje, bylo zničeno přes 380.
Jak Trump, tak jeho tým a Putin se svou věrchuškou v Kremlu si musí uvědomit, že věšení bulíků od obou vyjednávacích týmů Ruska a USA bylo víc než dost, a všechny zatím skončily s jediným nevyřčeným, ale jasným cílem na úkor suverenity územní celistvosti Ukrajiny.
A tady bych po stovkách přečtených stránek a analýz, které se objevily s vyhlášením Trumpovy obchodní války, která momentálně staví či dokonce odsunuje Putinovou válku na Ukrajině na vedlejší kolej, jako by přestala existovat, bych měl končit.
Musel bych ale zamlčet to hlavní, co je třeba nutné sdělit v souvislosti s pokračující trumpizací Spojených států, co ve své podstatě znamená a čím svět ohrožuje: Že se tu před našima očima v živém přenosu rodí fašistický stát, který si náramně rozumí s Putinovou diktaturou a jejím imperiálními choutkami.
Tuto historickou recidivu byť v jiné formě a s jinými znamínky plus a minus viděl a popsal již v roce 2020 americký filosof Jason Stanley* v rozhlasovém rozhovoru s KCRV členskou stanicí NPR vysílající z kampusu Santa Monica College v Santa Monice v Kalifornii, kde je stanice licencována.
Žijí Američané ve fašistickém státě?
KCRV: Fašismus je označení obvykle vyhrazené pro Adolfa Hitlera, Benita Mussoliniho a brutální diktátory 20. století. KCRW o tom mluví s Jasonem Stanleym, profesorem filozofie na Yale a autorem knihy „Jak fašismus funguje: Politika my a oni“.
Termín se kolem Trumpa točil od chvíle, kdy oznámil svou kandidaturu na prezidenta. Nyní má záznam – rétoriky a konkrétních politik – díky nimž je tvrzení o fašismu méně přitažené za vlasy.
KCRW: Jaká je snadná definice fašismu nebo fašisty?
JASON STANLEY: „Fašismus je založen na moci, loajalitě a strachu z druhého. Fašistický vůdce je neomylný. A každý, kdo se mu postaví, je okamžitě zrádcem národa.“
Popírání reality jakoby realita byla jen konstrukce
KCRV: Myslíte si, že Donald Trump je fašista?
JS: „Domnívám se, že se touto otázkou zapleteme, když bychom neměli. Otázka zní: Existují dnes v Americe fašistické síly, které převládají a ohrožují náš status demokracie? Je trumpismus fašistické, sociální a politické hnutí? Myslím, že ano.
Trump se prezentuje jako neomylný. Mnoho jeho příznivců ho považuje za neomylného. Pro fašismus je charakteristické popírání reality, jako by realita byla jen konstrukce. A tak se zdá, že vidí svět. A zdá se, že jeho příznivci vidí svět prizmatem. Jsi s ním nebo proti nim? A spojení, které si vytvořil se svými příznivci od chvíle, kdy poprvé kandidoval, si pamatujte na komentář: ‚Mohl bych někoho zastřelit na Páté Avenue za bílého dne a neztratil bych jediného příznivce?‘ To je fašistické spojení naprosté loajality. Jeho shromáždění jsou klasická fašistická shromáždění.
Pokud se tedy podíváte do srdce Donalda Trumpa, jemu jde především o moc. Ale fašismus je o moci. Fašismus je o tom, že vůdce drtí všechny ostatní a ovládá ostatní a vytváří hnutí, které je celé o něm.“
KCRV: Říkáte, že nechcete nazvat Donalda Trumpa fašistou. Ale zdá se, že praktikuje fašismus.
JS: Určitě praktikuje fašistickou politiku. Ale viděli jsme, jak se to proměnilo v politiku, nejzřetelněji kolem imigrace. A samozřejmě, imigrace je vizitkou a ústředním prvkem každé fašistické politiky. Myšlenka je taková, že existuje spiknutí, které má zničit národ přiváděním cizinců dovnitř, povýšením menšin [a] práv žen na jeho tradici; existuje spiknutí, které má zničit národ a spiknutí.
A to, co jsme viděli, je, že to jde do politiky. Náš imigrační systém byl zcela zdeformován a změněn do bodu, kdy přesně napodobujeme politiku, kterou Hitler obdivuje v „Mein Kampf“. Mluví o naší imigrační politice, a to jsou imigrační politiky, ke kterým jsme se posunuli. Posunuli jsme se k utěsnění našich hranic. Útočí na univerzity, což je vizitka těchto krajně pravicových hnutí.
A nejvíce znepokojivé je samozřejmě to, co se stalo v Portlandu*, kde jsme měli milice nebo armádu – nebylo jasné, co to bylo – zatýkaly demonstranty na ulicích.
Klasická fašistická taktika
KCRV: Prezident Trump ve svém projevu na Mount Rushmore říká: „Existuje nový krajně levicový fašismus, který vyžaduje absolutní věrnost. Pokud nemluvíte jeho jazykem, neprovádíte jeho rituály, recitujete jeho mantry a neřídíte se jeho přikázáními, budete cenzurováni, vyhoštěni, na černé listině, pronásledováni a potrestáni. Nám se to nestane.“ Co v tom slyšíte? Obviňuje druhou stranu z fašismu, přičemž sám sebe vykresluje jako oběť.
JS: Absolutně. Takže toto je klasická fašistická taktika. Fašistická taktika vždy zahrnuje projekci. Fašisté vždy obviňují své odpůrce, že jsou totalitáři. Fašisté vždy obviňují své odpůrce z toho, že jsou hrozbou pro národ, kterou ve skutečnosti jsou. Fašisté jsou nejzkorumpovanější lidé, stejně jako nacistická strana byla neuvěřitelně zkorumpovaná, ale byla neuvěřitelně zkorumpovaná.
Připomeňme si, že Trump, který je nejzkorumpovanějším prezidentem v americké historii, vedl v roce 2016 protikorupční kampaň. …Projektuje, že on je ten, kdo se snaží rozdrtit disent, on je ten, kdo jde po tisku. Ale to, co dělá, je, že zastupuje své politické oponenty jako čelo jakési levicové totality. A on říká: ‚Budete mě potřebovat, abych vás bránil před touto hrozbou pro naši svobodu.‘ A to je klasická fašistická taktika. … Nazývá vašeho soupeře tím, čím jste vy sám.“
KVCR: Mluvíte o ikonografii a vizuálním sdělení, které to obklopuje. Trump má na svém webu bílé triko z kampaně s orlem. Orel je představitelem Ameriky, ale je také představitelem nacistických obrazů.
JS: „Ano. … Vezměte si ‚Amerika na prvním místě.‘ Hnutí Amerika na prvním místě, jehož mluvčím byl Charles Lindbergh*, bylo hnutím, které nás mělo přimět ke spojenectví s nacisty. Takže tato administrativa si zde opakovaně pohrává se slovní zásobou a symboly.
Je zřejmé, že máte americkou výjimečnost a historii amerického impéria, které můžeme využít, aniž bychom museli být Evropany. Máme fašistickou minulost. A máme minulost rasismu, který Hitler obdivoval. Nepotřebujeme si tedy půjčovat německé symboly. Ale nacházíme spoustu memů. Nacházíme mnoho gest rukou, které se snaží šířit online, internet, bělošští nadřazení a krajní pravice. A tak je tu spousta vyšinutí tam a zpět. Ale fašismus je vždy podívaná. Vždy jde o obrazy národa.
Jair Bolsonaro* v Brazílii, který je nejzřetelněji fašistickým vůdcem v demokratické zemi, si přivlastnil národní fotbalový dres. Takže pokud máte na sobě brazilský národní fotbalový dres, lidé si myslí, že fandíte Bolsonarovi.
Takže o to se tito vůdci snaží. Snaží se přivlastnit si vlajku. Snaží se přivlastnit si orla. Snaží se přivlastnit si obrazy národa a udělat z nich reprezentaci sebe sama.“
KVCR: V USA funguje systém brzd a protivah. Sněmovna reprezentantů je řízena protistranou a nezávislým soudnictvím. Stačí to k tomu, aby se zabránilo úplnému sklouznutí k fašismu?
JS: Je to postupné, že? Postupně vidíte erozi a úpadek těchto demokratických institucí. Už jsou nahlodané a zničené vlivem peněz. Už dávno nemáme skutečně demokratickou společnost, protože některé z těchto institucí nejsou demokratické.
A nakonec máte jakési otevřené vychloubání, že děláte partyzánské soudy. A znovu máme projekce, to je to, co říkají, že demokraté chtějí dělat. Ale vidím, že chtějí převzít kontrolu nad soudy pomocí krajně pravicové ideologie a využít soudy k boji proti jakémukoli progresivnímu zákonu, který by mohl vzejít z budoucí demokratické sněmovny a senátu. To je moje starost. Snad se to podaří odrazit.
Doufejme, že se nám podaří přimět republikány dobré vůle, aby znovu ovládli Republikánskou stranu, lidi jako Mitt Romney*, ale to jsme ještě neviděli."
Co vydláždilo cestu Trumpovi a jeho fašistické verzi?
KVCR: Fašismus se neobjeví přes noc. Nezdá se, že by se před pěti lety objevila naléhavost po vůdčí osobnosti. Bylo toho mnoho, co k tomu vedlo. Co podle vás vydláždilo cestu cestu Donaldu Trumpovi a jeho verzi fašismu?
JS: „Myslím, že obě politické strany, demokraté i republikáni, si zahrávaly s rasismem, jako Clinton v 90. letech ukončil blahobyt, jak ho známe. Neustálé demagogie o zločinu. Máme dlouhou historii udržování rasové politiky živou v obou stranách. A to vydláždilo cestu politikovi, který přišel a snažil se být otevřeně rasistický. Aby to vypadalo, jako by to bylo, autentické. Nesnažil se předstírat. Jen říkal, jak to je.
Pak jsme měli sérii katastrofálních selhání elit. Měli jsme válku v Iráku. Měli jsme finanční krizi. Ty ukázaly, že elity byly náchylné k obvinění, že jednají samostatně, jsou zkorumpované a lžou. Když selžou vládní pravidla, dovolíte, aby povstal někdo, kdo může správně říci: ‚Systém je zmanipulovaný a rozbitý‘.
A pak tu máme mediální prostředí, které se opřelo do skandálu a zábavy otvírání otevřelo cesty jakémusi vychvalujícímu se showmanovi, aby převzal vládu. A literatura o fašismu nám říká, že Mussolini a Hitler byli chvástající se šoumeni."
Zastánci bílé nadřazenosti
KVCR: Pokud by Amerika v listopadu proti Trumpovi v úřadu, byl by to konec?
JS: „Ne, nebude to konec. Udělali jsme to, že jsme normalizovali postavy jako Stephen Miller*. Normalizovali jsme určitý způsob mluvení a bytí. Normalizovali jsme toho tolik. Normalizovali jsme otevřenou korupci.“
Takže když se podíváte na mladší republikány, nejsou to republikáni, kteří byli součástí demokratického procesu, a nikoli zastánci bílé nadřazenosti. Takže tento toxin máme v naší tělesné politice. Tento toxin jsme měli vždy, ale je mnohem normalizovanější. A jak s tím budeme bojovat a zajistit, aby to ustoupilo, to je otázka pro nás všechny.“
KVCR: Po smrti George Floyda* jsme měli celosvětové protesty. Oblíbenost Donalda Trumpa je na vůbec nejnižší úrovni. Dokonce i jeho hlavní příznivci váhají kvůli jeho zacházení s koronavirem. Lidé se snaží přijít na to, jak zlepšit fungování systému. Vidíš v tom všem nějakou naději?
JS: „Vidím v tom všem obrovskou naději. Doufám, že Američané v tuto chvíli uvidí: Ano, policie se vymkla kontrole, ztratili jsme veškerý smysl pro naše priority a něco v naší společnosti nás nechalo otevřenými určitému druhu politiky. Takže možná je to okamžik, kdy to lidé mohou vidět a posunout se dál, řešit ty dlouhodobé problémy. Protože pokud ne, tak další figura President Tucker Carl, nebo prezident Tom Coton, budou mnohem horší.“ —
(Zapsaly Jennifer Wolfe a Amy Ta. Produkce Brian Hardzinski, 20. července 2020)
Ve volbách v roce 2020 Trump ještě prohrál, a přestože v nich zvítězili demokraté, skončily málem občanskou válkou, proces fašizace americké společnosti pokračoval. O čtyři roky později v listopadu 2024 Jason Stanley vysvětluje vítězství Donalda Trumpa jako pokračující „přímý proces“, kterým se „demagogové dostávají k moci ve svobodných a spravedlivých volbách“, a když vysvětluje svůj nedávný odchod z Yale do Kanady na univerzitu v Torontu, naznačuje, že druhá fáze tohoto procesu – svržení demokracie nastolení „tyranské vlády“ – je v plném proudu.
A vyjadřuje se i k otázce historického revizionismu, který bude hrát ústřední roli v tomto procesu. A co nám může historie fašismu prozradit o tom, co můžeme na této frontě očekávat, a jaké ponaučení nám tato historie přináší o vyhlídkách na odpor
Národ se stává modlou ve fašistické ideologii
Trumpovy kroky k získání přímé kontroly nad klíčovými kulturními institucemi naznačují, že historický revizionismus bude hrát ústřední roli v tomto procesu: Ve fašistické ideologii se národ stává modlou, kterou je třeba uctívat, spíše než (jako v demokracii) nedokončeným projektem, který je třeba zlepšit. Klíčem k udržení poddajnosti a loajality obyvatelstva v takovém kontextu je zavedení „výjimečné mytologie“, kterou lze použít k vykreslení politických odpůrců režimu jako zrádců a existenčních hrozeb.
V jedné věci mají fašisté pravdu: kritická historie je pro takovou ideologii existenční hrozbou. Idol je koneckonců předmětem úcty, nikoli kritiky. To je důvod, proč nahrazení kritické historie právně vynuceným státním náboženstvím zbožšťujícím národ, s vůdcem jako veleknězem, je zásadní pro udržení fašistické vlády. Není náhodou, že slovo „národ“ je v Trumpových exekutivních příkazech vždy velkým písmenem.
Je ironií, že charakter transformace, které jsme svědky, podkopává mýtus americké výjimečnosti, který Trump chce, aby školám a univerzitám vnutily. Podle mýtu jsou americká demokracie, její instituce a její lidé jedinečně imunní vůči autoritářskému převzetí moci. Jinými slovy, státem nařízená ideologie stejného druhu, kterou tato ideologie odmítá, zavedená vůdcem toho druhu, který údajně nemůže získat moc v Americe, bude vyžadovat výuka na amerických školách.
Izolovat režim od kritiky
Nesmíme se učit, že Spojené státy by mohly zažít právě ten přechod, jehož jsme nyní svědky. Samozřejmě jde o ironii. Požadavek na vzdělávací instituce, aby učily, že nyní probíhající transformace nemůže nastat, má za cíl zaslepit Američany vůči realitě, ve které žijí, a – spolu s donucovací složkou státu – izolovat režim od kritiky.
To umožňuje miliardářům za Trumpovým krytím okrádat dělnickou třídu o jejich peníze, bezpečnost a vyhlídky do budoucna, v neposlední řadě zrušením předpisů, které byly zavedeny na ochranu lidí před nenasytnými plutokraty.
Ale nenechte se mýlit: USA jsou nyní fašistickou diktaturou, které vládne jménem jejich oligarchů v technologickém průmyslu a průmyslu fosilních paliv. Tento druh fašisticko-autoritářské vlády není v USA ani zdaleka nový. Stejná taktika, od omezení hlasování
po útoky na vzdělávací systémy, byla ústředním bodem autoritářského režimu bílé nadřazenosti, který prosadil systém rasové segregace (známý jako „Jim Crow“*) na americkém jihu téměř sto let po občanské válce.
Není náhodou, že současný historický revizionismus, který si půjčuje od autoritářských režimů bílé nadřazenosti z americké minulosti, se snaží vrátit svým agentům na uctívaná místa v památkách a muzejních výstavách. Ale stejně jako Trump přebírá stránky z příručky Jima Crowa, jeho odpůrci se mohou poučit z odporu, který byl v té době pozorován, například když se černošským učitelům podařilo vyučovat „skryté osnovy“. Knižní kluby a další metody uchování této minulosti, jako je Archiv černých učitelů na Harvardu (vytvořený Jarvisem Givensem a Imani Perry*), poskytují základní zdroje v této chvíli demokratické nouze.
Konec americké demokracie byl až příliš předvídatelný (7. 11. 2024)
Od Platónovy republiky před 2 300 lety filozofové chápali proces, kterým se demagogové dostávají k moci ve svobodných a spravedlivých volbách, jen aby svrhli demokracii a nastolili tyranskou vládu. Tento proces je přímočarý a my jsme právě sledovali jeho průběh. Byl jsem plně přesvědčen, že tyto volby s přehledem vyhraje Donald Trump. Píše Jason Stanle a předkládá své vysvětlení.
Konec čínského snu
Konec čínského snu Yi Fuxian* vidí malou šanci země a její ekonomiky uniknout bezútěšnému demografickému osudu. Již 2300 let, přinejmenším od Platónovy republiky, filozofové vědí, jak demagogové a aspirující tyrani vyhrávají demokratické volby. Tento proces je přímočarý a my jsme právě sledovali jeho průběh. V demokracii může kdokoli svobodně kandidovat, včetně lidí, kteří jsou naprosto nevhodní k tomu, aby vedli nebo předsedali vládním institucím. Jedním z výmluvných příznaků nevhodnosti je ochota lhát s opuštěností, konkrétně tím, že se představujete jako obránce před lidmi vnímanými nepřáteli, vnějšími i vnitřními.
Platón považoval obyčejné lidi za snadno ovladatelné svými emocemi, a tedy za náchylné k takovým zprávám – argument, který tvoří skutečný základ demokratické politické filozofie Filozofové také vždy věděli, že tento druh politiky není nutně předurčen k úspěchu.
Jak tvrdil Jean-Jacques Rousseau, demokracie je nejzranitelnější, když se nerovnost ve společnosti zakořenila a stala se příliš do očí bijící. Hluboké sociální a ekonomické rozdíly vytvářejí podmínky pro to, aby demagogové kořistili odpor lidí a aby demokracie nakonec padla způsobem, který popsal Platón. Rousseau tak dospěl k závěru, že demokracie vyžaduje širokou rovnost; jedině tak nelze zášť lidí tak snadno zneužít.
Fenomén obrovské majetkové nerovnosti
Ve své vlastní práci jsem se snažil do nejmenších podrobností popsat, proč a jak lidé, kteří se cítí opovržení (materiálně nebo společensky), přijímají patologie – rasismus, homofobii, misogynii, etnický nacionalismus a náboženskou bigotnost – které by za podmínek větší rovnosti odmítli.
A přesně ty materiální podmínky pro zdravou, stabilní demokracii dnes Spojeným státům chybí. Ameriku začala jedinečně definovat její obrovská majetková nerovnost, fenomén, který nemůže jinak než podkopávat sociální soudržnost a plodit zášť.
Vzhledem k tomu, že 2300 let demokratické politické filozofie naznačuje, že demokracie není za takových podmínek udržitelná, nikdo by neměl být výsledkem voleb v roce 2024 překvapen. Někdo by se ale mohl ptát, proč se to již nestalo v USA?
Hlavním důvodem je, že mezi politiky existovala nevyřčená dohoda, že se nebudou angažovat v tak mimořádně rozdělující a násilné formě politiky. Vzpomeňte si na volby v roce 2008. John McCain*, republikán, mohl apelovat na rasistické stereotypy nebo konspirační teorie o narození Baracka Obamy, ale odmítl jít touto cestou a skvěle opravil jednoho ze svých vlastních příznivců, když navrhl, že demokratický kandidát byl „Arab“ narozený v zahraničí. McCain prohrál, ale vzpomíná se na něj jako na bezúhonného amerického státníka.
Samozřejmě, že američtí politici pravidelně apelují na rasismus a homofobii, aby vyhráli volby; je to koneckonců úspěšná strategie. Ale tichá dohoda nevést takovou politiku explicitně – to, co politická teoretička Tali Mendelberg nazývá normou rovnosti – vylučovala příliš otevřené apelování na rasismus. Místo toho to muselo být provedeno prostřednictvím skrytých zpráv, psích píšťalek a stereotypů (například mluvením o „lenosti a kriminalitě
ve vnitřním městě“). Ale v podmínkách hluboké nerovnosti se tento kódovaný druh politiky nakonec stává méně účinným než explicitní druh.
Trump od roku 2016 zavrhl starou tichou dohodu a označil přistěhovalce za havěť a své politické oponenty za „nepřátele uvnitř“. Taková explicitní politika „my versus oni“, jak filozofové vždy věděli, může být vysoce účinná. Demokratická politická filozofie má tedy ve své analýze fenoménu Trump pravdu. Je tragické, že také nabízí jasnou předpověď toho, co přijde dál.
Podle Platóna bude ten typ člověka, který vede kampaň tímto způsobem, vládnout jako tyran. Ze všeho, co Trump řekl a udělal během této kampaně a ve svém prvním funkčním období, můžeme očekávat, že Platón bude znovu ospravedlněn. Nadvláda Republikánské strany nad všemi složkami vlády by z USA učinila stát jedné strany.
*Odkazy na jednotlivé aktéry osvětlují dobový kontext a přinášejí řadu informací o jednotlivých jménech politických osobností a dalších osob, které jsou v textu zmiňovány. Tam, kde jsou dostupné pouze v anglickém jazyce, uvádím jejich český překlad.
Modře - Země pro vyslání vojáků na Ukrajinu
Červeně – proti této možnosti
Šedá, bílá – nezaujímají žádnou pozici
Jason Stanley (narozen 1969) je americký filozof, profesor filozofie Jacoba Urowského
na Yale University. Přijal jmenování na University of Toronto na základě toho, co popisuje jako zhoršující se politickou situaci ve Spojených státech. Jeho příspěvky k filozofii jazyka
a epistemologii, které často čerpají a ovlivňují jiné oblasti, včetně lingvistiky a kognitivní vědy.
Stanley byl vychován v severní části státu New York v židovské rodině. Oba Stanleyho rodiče emigrovali do Spojených států z Evropy – jeho otec z Německa v roce 1939 a matka z Polska. Vyrůstal v severní části státu New York. Je vnukem Ilse Stanleyové, která v letech 1936 až 1938 zajistila propuštění 412 lidí z nacistických koncentračních táborů, a pravnukem berlínského kantora Magnuse Davidsohna. Stanley popisuje svůj židovský původ jako informaci o svém psaní o fašismu: „Můj judaismus pro mě znamená povinnost věnovat pozornost rovnosti a právům menšinových skupin.“
Je autorem několika knih, včetně How Propaganda Works (2015) a How Fascism Works (2018). Stanley jako filozof jazyka a odborník na propagandu a fašismus často nahlíží na současnou politiku a zahraniční záležitosti optikou nacistického Německa a holocaustu.
Uvedl, že opustil Spojené státy kvůli tomu, co vnímal jako sestup Ameriky do fašistické diktatury. ,,Budu v mnohem lepší pozici pro boj s tyrany," řekl.
V roce 2025 se Stanley i Thande rozhodli přestěhovat do Kanady. Stanle.[18] 7] Stanley je rozvedený s Njerim K. Thandem, se kterou má dva syny: „Odjíždíme především kvůli našim dětem, aby mohly vyrůstat v podmínkách svobody.“
Stanleymu se jeho odchod do Kanady líbil, jako kdyby opustil Německo v letech 1932 a 1933. „Vůbec to nevidím jako útěk,“ řekl.
„Vidím to jako připojení ke Kanadě, která je Trumpovým cílem, stejně jako je Trumpovým cílem Yale.“ Pro Daily Nous, web s profesionální filozofií, řekl, že se rozhodl „vychovat své děti v zemi, která neinklinuje k fašistické diktatuře“.
Takto tento poradce je názornou ukázkou, jak hluboko může oddanost a loajalita
k prezidentovi Trumpovi klesnout hluboko. Stephen Miller (narozený 23. srpna 1985) je americký politický poradce sloužící jako 12. poradce pro vnitřní bezpečnost Spojených států a zástupce náčelníka štábu Bílého domu pro politiku od roku 2025. Člen Republikánské strany, dříve působil jako hlavní poradce pro politiku a ředitel pro psaní projevů v Bílém domě během prvního funkčního období prezidenta Donalda Trumpa. Jeho politika byla popisována jako krajně pravicová a proti imigrační.
V roce 2009 se stal ředitelem komunikace senátora Jeffa Sessionse, který se později stal generálním prokurátorem Spojených států za prezidenta Trumpa. V roce 2016 se připojil
k prezidentské kampani Donalda Trumpa, později vstoupil do první Trumpovy administrativy jako hlavní poradce prezidenta a ředitel pro psaní projevů v Bílém domě. Jako autor projevu pro Trumpa pomohl Miller napsat Trumpův inaugurační projev v roce 2017.
Byl klíčovým poradcem od prvních dnů Trumpova prezidentství. Miller, zastánce tvrdé linie přistěhovalectví, byl hlavním architektem Trumpova zákazu cestování, snižování počtu uprchlíků přijatých do USA a Trumpovy politiky oddělování dětí migrantů od jejich rodičů. Zabránil zveřejnění interních správních studií, které ukázaly, že uprchlíci mají pozitivní vliv na vládní příjmy. Miller údajně hrál ústřední roli v rezignaci ministryně pro vnitřní bezpečnost Kirstjen Nielsenové v dubnu 2019, o níž se domníval, že je v otázce imigrace nedostatečně jestřábí.
Jako mluvčí Bílého domu Miller při mnoha příležitostech uvedl nepravdivá a nepodložená tvrzení týkající se rozšířených volebních podvodů. E-maily uniklé v listopadu 2019 ukázaly, že Miller propagoval články z bílých nacionalistických publikací VDARE a American Renaissance a hlásil se ke konspiračním teoriím. Miller je na seznamu extremistů Southern Poverty Law Center. Po odchodu z první Trumpovy administrativy založil America First Legal Foundation.
V listopadu 2024 bylo oznámeno, že Miller bude ve svém druhém funkčním období působit jako Trumpův zástupce náčelníka štábu pro politiku a poradce pro vnitřní bezpečnost, přičemž úřad nastoupí 20. ledna 2025. Je nejmladším člověkem, který sloužil jako poradce pro vnitřní bezpečnost, a prvním mileniálem, který tuto pozici zastával. Raný život Miller se narodil 23. srpna 1985 v Santa Monice v Kalifornii, kde vyrůstal jako druhé ze tří dětí v židovské rodině Michaela D. Millera, investora do nemovitostí, a Miriam (rozené Glosser).
Předkové jeho matky Louis W. Glosser (původně se jmenoval Wolf-Lieb Glosser nebo Glatzer/Glotzer) a jeho manželka Bessie emigrovali do Spojených států z Antopolu Ruské říše, v dnešním Bělorusku, unikli před protižidovskými pogromy v letech 1903–06 v Rusku
z jiných částí Ruska a dalších částí Běloruska. Když jeho prababička v roce 1906 přijela
do USA, mluvila pouze jidiš, historický jazyk aškenázských Židů z východní Evropy.
V září 2017 The New York Times uvedl, že Miller zabránil Trumpově administrativě, aby veřejnosti ukázala interní studii ministerstva zdravotnictví a sociálních služeb, která zjistila, že uprchlíci pozitivně ovlivňují vládní příjmy. Miller trval na tom, aby byly zveřejňovány pouze náklady na uprchlíky, nikoli příjmy, které uprchlíci přinášejí.
V říjnu 2017 Trump poskytl Kongresu seznam požadavků na imigrační reformu, žádal
o vybudování další zdi podél hranice mezi Mexikem a Spojenými státy, najal dalších 10 000 amerických agentů pro imigrační a celní orgány, zpřísnil azylovou politiku a přerušil federální fondy do útočišťových měst výměnou za jakoukoli akci proti imigrantům. Tito přistěhovalci byli chráněni před deportací v rámci politiky odložené akce pro příchody z dětství až do zrušení této politiky o měsíc dříve, v září 2017.
V červenci 2018 byla vysoká úřednice Bílého domu Jennifer Arangio vyhozena poté, co údajně obhajovala, aby Spojené státy zůstaly v Globálním paktu pro migraci (plán Organizace spojených národů, jehož cílem bylo „pokrýt všechny dimenze mezinárodní migrace holistickým a komplexním způsobem), obhajovala úřad pro uprchlíky a chránila je před zavádějícími informacemi prezidenta Trumpa, které mu připravil Miller.
Dne 13. srpna 2018 zveřejnilo Politico esej Millerova strýce, Dr. Davida S. Glossera,
s názvem „Stephen Miller je pokrytec přistěhovalectví“. Popsal v ní historii příchodu rodiny Glosserových do Spojených států z vesnice Antopal v dnešním Bělorusku.
V Trumpově administrativě se Miller opakovaně setkal s britským ministrem zahraničí Borisem Johnsonem, kterého Miller označil za jeho „obrovského fanouška“.
V roce 2020, během pandemie COVID-19, uniklé rozhovory ukázaly, že Miller chtěl prodloužit dočasná omezení na hranicích uložená kvůli pandemii, aby omezil imigraci
v dlouhodobém horizontu. E-maily ukázaly, že Miller se v roce 2019 pokusil využít pravomocí v oblasti veřejného zdraví k zavedení omezení na hranicích. Miller také doporučil Trumpovi, aby otevřeně nepřijímal nošení roušek, aby zastavil šíření koronaviru.
Podle The New York Times Miller na jaře 2020 požádal ministerstvo pro vnitřní bezpečnost, aby vypracovalo plán využití amerických vojáků k utěsnění celé hranice USA s Mexikem. Vládní úředníci odhadli, že takový plán by vyžadoval nasazení přibližně 250 000 vojáků, tedy více než poloviny aktivní armády, což představuje největší využití americké vojenské síly v zemi od občanské války. Ministr obrany Mark Esper se údajně postavil proti plánu a nakonec byl opuštěn.
Poté, co Trump prohrál volby v roce 2020 a nepodařilo se mu zvrátit výsledek u soudů nebo státních zákonodárných sborů, Miller 14. prosince v televizi popsal plán poslat do Kongresu „alternativní“ kandidáty voličů. Toho dne, když se sčítaly oficiální hlasy volebního sboru, se skupiny samozvaných republikánských „náhradních voličů“ sešly v sedmi swingových státech a sepsaly podvodná potvrzení o ověření. Vzhledem k tomu, že tyto alternativní listiny nebyly podepsány guvernéry nebo státními tajemníky států, o nichž tvrdí, že je zastupují, neměly žádný právní status, ale mohly být představeny jako zpochybnění skutečných výsledků, když Kongres 6. ledna 2021 počítal volební hlasy.
Skupina American Oversight zveřejnila dokumenty v březnu 2021, ale až do ledna 2021 jim byla věnována malá pozornost. Generální prokurátorka státu Michigan Dana Nesselová
v lednu 2022 oznámila, že po měsíčním vyšetřování požádala americké ministerstvo spravedlnosti o zahájení trestního vyšetřování.
Dne 6. ledna Trump uspořádal shromáždění na podporu svého nepravdivého tvrzení, že volby v roce 2020 byly ukradeny. Miller připravil poznámky, které Trump pronesl na shromáždění. Během projevu a po něm mnozí z účastníků šli do Kapitolu USA a zaútočili na něj.
Yi Fuxian (易富贤) je čínský demograf a výzkumník v oblasti porodnictví a gynekologie (OB/GYN) na University of Wisconsin-Madison a autor knihy Velká země s prázdným hnízdem z roku 2007, která kritizovala čínskou porodní politiku.
Kniha byla v pevninské Číně zakázána od doby vydání až do roku 2013, kdy čínský vládní tisk vydal nové vydání a propagoval knihu.
V roce 2019 Yi tvrdil, že čínská populace již začala klesat s celkovou mírou plodnosti (TFR) pouze 1,1, když oficiální projekce byly stále na 1,8. Kromě toho Yi odhaduje, že čínská populace je pouze 1,28 miliardy, namísto 1,41 miliardy, jak si vláda nárokuje.
