Článek
Odpověď z Kanceláře prezidenta republiky
Vážený pane Chromý,
prezident republiky pověřil Oddělení styku s veřejností KPR odpovědí na výzvu, zaslanou dne 27. dubna 2025, jménem Vaším a dále jménem paní Drahoslavy Kráčmarové, paní MUDr. Lenky Šepsové, pana BcA. Vladimíra Líbala a pana Petra Kahovce. Hlavu státu vyzýváte ke svolání mimořádné schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR ve věci ustavení a vyslání monitorovací a vojenské mise na podporu Ukrajiny, ať už v rámci EU, NATO či samotné ČR. Dále přikládáte společné prohlášení předsedů výborů pro zahraniční věci států EU obsahující další výzvy k ráznějšímu postupu vůči ruskému agresorovi a větší podpoře napadené Ukrajiny.
Předně prosím přijměte omluvu za prodlení v odpovědi, které bylo způsobeno velkým množstvím korespondence adresované občany hlavě státu. Dovolte mi jménem prezidenta republiky poděkovat za důvěru, s níž jste se na něj obrátili. Věřte, že pan prezident si podnětů občanů velmi váží, neboť mu přinášejí cenný pohled na to, jak aktuální světové dění vnímá česká veřejnost. Přestože Vaší výzvě ke svolání mimořádné schůze dolní komory parlamentu bohužel vyhovět nemohu, ujišťuji Vás, že pan prezident věnuje řešení války na Ukrajině mnoho pozornosti a jeho konzistentním postojem zůstává podpora Ukrajiny vůči ruskému agresorovi. V mezích svých kompetencí dělá vše pro to, aby se Ukrajina mohla, i za přispění České republiky, co nejúčinněji bránit. Pan prezident je rovněž zastáncem členství Ukrajiny, v Evropské unii a Severoatlantické alianci.
Věřím, že jeho aktivity i vyjádření z uplynulých dnů a týdnů Vás utvrdily v tom, že situaci sleduje opravdu pozorně, a že mu záleží jak na ukončení konfliktu, tak na budoucí suverenitě a obnově Ukrajiny.
Se srdečným pozdravem a přáním všeho dobrého
Dominika Svobodová vedoucí Oddělení styku s veřejností
Vážený pane prezidente Pavle,
dovoluji si jménem signatářů Výzvy „Chybovali jsme, ale nemlčeli“ z 27. 4. 2025 poděkovat za Vaši odpověď z 21. 7. 2025, viz níže. Myslím, že mohu za všechny signatáře „Výzvy“ocenit Vaši podporu Ukrajiny v otázce členství v Evropské unii (EU) a Severoatlantické alianci. Stejně tak oceňujeme i českou „Muniční iniciativu“ a mezinárodní zapojení dalších finančních donorů z Kanady, Norska, Dánska a Nizozemska.
V neposlední řadě vyzdvihujeme Vaše rozhodnutí dané Vaším mandátem a zakotvením České republiky (ČR) v euroatlantických strukturách, že při sestavování vlády po letošních říjnových volbách, budete dbát, aby jmenováni lidé, „kteří budou zemi v exekutivní rovině zastupovat, drželi i tuto linii“. Děkuji rovněž signatářům naší Výzvy a za sebe k ní připojuji následující poznámku.
CESTA PREZIDENTA TRUMPA VEDE ZPĚT
S velkým zájmem sledujeme každý Váš krok, vyjádření a případné rozhodnutí, které se týkají výsostných bezpečnostních zájmů ČR. V této souvislosti probíhající Putinova teroristická válka na Ukrajině a hybridní v Evropě znamenají stálé ohrožení nejen České republiky, ale pokračující útok proti demokracii a sociální politice zemí EU a dalších západních spojenců. V sázce je také svoboda dalších států globálního světa, v němž se deklaracemi o demokracii ohánějí autoritářští vůdci ve službách zájmů národních a nadnárodních oligarchů.
Snad nejvíce jsme toho zaskočenými, rozčarovanými a frustrovanými svědky ve Spojených státech, které pod vedením prezidenta Trumpa v jeho osobě mění výspu svobody a ekonomické prosperity ve fašistickou státní korporaci. Její nepřehlédnutelná vojenská síla činí skrze Trumpovu transakční politiku z bývalých spojenců vazaly a z válečného agresora partnera. V případě Ruska Trump legitimizuje Putinovu politiku teroristické války, která jak svou vnitřní, tak vnější politikou dlouhodobě hrubě porušuje mezinárodní právo a dohody, k jejichž plnění se zavázalo a vytváří precedens pro další autoritářské režimy ve světě, ať již je to komunistická Čínu nebo středověká teokracii v Íránu, či teroristická hnutí jako je Hamás.
Během šesti měsíců Trumpova vládnutí Spojené státy přestaly být důvěryhodnou, byť často rozporuplnou, přesto ale reflektující demokracií. Jejich nevyvážená a často v některých státech USA šokující sociální a zdravotní politika se za Trumpa stala přehlídkou nedomyšlených Maga škrtů a bohužel, exekutivou a soudy přehlíženého protizákonného
a často i protiústavního násilí.
Trumpova zahraniční politika se čím dále více podobá jeho téměř každodenní realitě show, které dominují velkohubá a prázdná slova. Dojímat se nad tím, jak se přitom tváří a kolikrát vyjádřil své zklamání nad Putinem, je spíše než smutnou, skandální realitou, která sice do show patří, ale se skutečností se zásadně, neřku-li záměrně, míjí. A naopak před každým slibem Trumpa nebo následně jeho nesplněním Putinovy teroristické útoky na Ukrajinu zesilují.
O Ukrajině bez Ukrajiny
Další avizovaná schůzka Trumpa s Putinem na Aljašce znamená pokračovat v dalším kolečku jednání o Ukrajině bez Ukrajiny. Nemohu se ubránit dojmu, možná spekulace, že Putin předloží svůj účet za údajně překvapivé americké urovnání dlouhotrvajícího sporu, provázeného vojenskými konflikty mezi Arménií a Ázerbajdžánem. Cenou za příměří
na Ukrajině nemá být nic jiného než stvrzení ruských územních zisků na Ukrajině a budou se spíše hledat cesty, jak to nejlépe navléci tak, aby z toho Ukrajina a prezident Zelenskyj vyšli jako strana, která je brzdou jednání o příměří.
Dubnová slova (25. 2. 2025) Společného prohlášení sedmi předsedů zahraničních výborů členských zemí NATO, v nichž vyzývají Spojené státy, Kongres a další členy NATO, aby Ukrajinu bezodkladně přijaly do NATO, by měla jasně zaznít před dalším kolečkem jednání
o Ukrajině bez Ukrajiny jak směrem ke Spojeným státům a prezidentovi Trumpovi, tak
i na adresu Ruské federace a prezidenta Putina.
Jestliže, jak se dále uvádělo v tomto prohlášení:„Jednání s válečným zločincem Putinem je evidentně marné; hlavním jeho cílem je podkopat našeho spojence a ponížit Spojené státy“, tak se potvrzuje, že ponižovanou zemí je Ukrajina. Přepadená ruským agresorem,
bránící své území, suverenitu a svobodu před teroristickými a útoky.
Vstup Ukrajiny do NATO : Žádné proklamace, 30 let náročné transformace armády
Více než třicetileté partnerství s NATO, vstup do Severoatlantické rady pro spolupráci (1991), podpis Charty o partnerství (1997), Deklarace o doplnění Charty potvrzují rozhodnutí leaderů NATO na bukurešťském summitu (2008), že Ukrajina se stane členem NATO. Další legislativní kroky v roce 2017 a 2019 a v roce 2023 uznání zvýšené interoperability Ukrajiny na summitu ve Vilniusu, včetně podstatného pokroku s reformami, posunuly cestu Ukrajiny do NATO s dvoustupňového procesu na jednostupňový.
Že nešlo a nejde o plané proklamace, ale náročnou transformaci ukrajinské armády prokázala a prokazuje její nečekaná odolnost a nabytá připravenost bránit se početně silnější, jadernými zbraněmi disponující, ruské armádě poté, co byla Ukrajina napadena v únoru 2022, v níž se i přes zjevnou ruskou kapacitní převahu brání již čtvrtým rokem. Je proto zarážející, jak tyto skutečnosti nevzal a nebere vážně prezident Trump v úvahu, a jak se také velká část evropských spojenců jeho rétorice přizpůsobila, jakoby zapomněli, k čemu se zavázali.
Třicet let trvající spolupráce NATO a Ukrajiny pod vedením Spojených států bylo a stále si myslím, je výsledkem společné politické vůle a úsilí jak republikánů, tak i demokratů. A také dalších spojenců, členů Aliance. A tuto spolupráci je třeba postavit před prezidenta Trumpa. Nelze ji rozbíjet autoritářskou silou, která v jeho osobě zastupuje Spojené státy a zavazuje je k čestnému a důstojnému jednání. Stejně jako jejich evropské spojence, aby si plnili své povinnosti a finanční závazky plynoucí z respektu a přirozené autority demokracie, kterou Spojené státy představovaly, a jak mnozí doufáme, představovat budou.
Cesta prezidenta Trumpa je cestou zpět. Nepřináší mír, ale svět nesvobody, svět bez Ukrajiny.
