Článek
Křišťálová koule Ameriky: Trump
Prezident Trump je nyní taková křišťálová koule Spojených států. Každý v ní může vidět,
co chce a hlavně, co se mu hodí do krámu. Jestli se ovšem taková křišťálová koule hodí světu a třeba míru na Ukrajině, o který Trump údajně usiluje, coby nedočkavý uchazeč o Nobelovu cenu míru, zůstává i po více než 100 dnech jeho vládnutí v Bílém domě dávno zodpovězenou otázkou.
S odpovědí, která, jak se zdá, se čím dále více blíží k zenitu svého propadu, to je tak, že jedinými spokojenými s touto odpovědí zůstávají americký prezident Trump, a bohužel, jeho ruský protějšek Vladimír Putin.
Prezident Trump přitom hazarduje s klíčovým článkem 5 (a nejenom s ním) Severoatlantické smlouvy neboli Washingtonské smlouvy, v němž je definován princip kolektivní obrany v NATO. Po více než 76 letech jejího působení a ochrany západní demokracie v Evropě a ve světě před „sovětskou mírovou politikou“, sledujeme dnes Putinovu agresivní a teroristickou válku na Ukrajině.
Navazuje na Brežněvovu doktrínu a stalinistický odkaz velké vlastenecké války a následné politiky, jejímž výsledkem byl vznik středoevropského a východního sovětského impéria.
V osobě prezidenta Trumpa jsme svědky rezignace na účinnou pomoc napadené a postupně ničené Ukrajiny.
Co spojuje Putina a Trumpa
Lze jen doufat, že se Trumpovi nepodaří uskutečnit ve Státech to, co Putinovi, který se rozhodl být doživotním prezidentem, a jehož autoritářský režim se během agresorské války na Ukrajině postupně proměňuje v tyranii. V tyranii, v níž platí Putinovy a Trumpovy dekrety. Přitom Putinovu jurisdikci a Trumpovu doktrínu spojuje vzájemná spolupráce, jak si rozdělovat svět a porušovat ho nebo obcházet vlastním výkladem výkonu soudní nebo jiné úřední moci v právních otázkách, nebo vymezení, kdo a co spadá do jejího rozsahu a obvodu. A podřizovat si tak mezinárodní právo a smluvní závazky, kdykoli se jim to zamane, aniž by oba prezidenti respektovali politiku uvolňování mezinárodního napětí.
Je bezvadné, že se rázně a realisticky staví ke Trumpově politice němečtí, angličtí, norští, dánští, francouzští, polští politici. Doufám, že také odmítnou mýty o severoatlantické alianci, které sovětská a dnes její následnice ruská propaganda šíří po světě, aby obhájila Putinovu imperiální politiku vymyšlenými hrozbami a denacifikačními „smyšlenkami“.
Přitom celá historie Sovětského svazu a Ruské federace je doslova zaplněna milióny obětí,
ať již následkem řízeného hladomoru na Ukrajině nebo otrockou prací s následnou smrtí
v gulazích, Stalinových čistkách a vojenskými ztrátami, ať již v beznadějných válečných situacích II. světové války nebo v osudech zajatců sovětské armády. A konec konců i na vrub velkých lidských ztrát v ukrajinské válce, kde jsou často mnozí nepřipravení ruští, severokorejští nováčkové nuceni zemřít v krvavém „masomlejnku“. Za pokryteckého Trumpova slepého vzývání k trvalému míru a mlčení nad zločiny Putinovy války. Pro tu Trump našel zatím jediná dvě slova: Přestaň, Putine, s doprovodnými fantaziemi
o obrovských obchodních možnostech spolupráce s Ruskem v čele s válečným zločincem.
Čas boje za svobodu
Dnes to vypadá, že po více než 35 letech po pádu Berlínské zdi se i u nás krok dopředu a dva zpátky blížíme k normalizačnímu bezčasí, připravenému smířit se s Putinovou Ukrajinou. Dosavadní varování, která již delší čas na adresu Putina a Trumpa vysílají již nejméně 10 let často neviditelní a neoslyšení disidenti, není tedy první ani poslední zkouškou, která nás bude čekat po parlamentních volbách.
Za sebe a s kreslířem Vladimírem si dovolujeme připomenout slova jednoho z těch velkých ruských disidentů ze Sovětského svazu Revolta Pimenova* (1931-1990), jednoho
ze zakladatelů Památníku povstání po potlačení maďarské revoluce v roce 1956 sovětskými vojsky pod velením maršála Koněva. Popsala situaci, která tehdejší bojovníky
za svobodu čekala, a která se dnes, doufejme, nenaplní. Přesto si je však z vlastní, byť daleko kratší, troufám si říci, stejně nebezpečné zkušenosti jako tehdy, kterou jsme prožili po srpnu 1968, je třeba znovu připomenout: „Nastal čas, kdy je třeba bojovat za svobodu prostředky, které máte: pokud umíte mluvit, bojujte slovy; pokud máte kulomet, bojujte s kulometem; pokud máte psací stroj, bojujte s psacím strojem.“
*To byly myšlenky, které zaujaly matematika, poslance lidu, disidenta, který se v té době
v roce 1956 rozhodl odložit matematiku a osobní záležitosti stranou – podle něj si doba vyžadovala akci. V 18 letech byl Pimenov umístěn do psychiatrické léčebny za pokus
o opuštění Komsomolu. Později byl dvakrát souzen za „protisovětskou“ činnost a poslán
do táborů. Ale i tam se nadále věnoval vědě. Andrej Sacharov ho nazval „nejvíce široce definovaným člověkem ze všech, které poznal“.
