Článek
Životy herců jsou plné rozporuplností. Stačí si proklikat jejich životopisy na wikipedii. Vedle bulvárních skandálů jich tam najdete, kolik chcete. Poslední takovou rozporuplnou a širokou veřejností komentovanou záležitostí bylo vystoupení Oldřicha Kaisera na demonstraci, pořádané Spolkem PRUT.
S údernými verši S. K. Neumana poplatnými budovatelské atmosféře třídního boje padesátých let minulého století panujícími v takzvaném lidově demokratickém Československu, se Oldřich Kaiser vypořádal znamenitě a profesionálně. Smáli se i ti, kteří na demonstraci přišli bojovat za svobodu projevu tím, že veřejnoprávní média budou kontrolována a umravňována z pozice státního rozpočtu, než aby byla financovaná jako dosud z koncesionářských poplatků kdovíjakých individuí. Zjednodušeně v duchu Babišova stylu firemního vládnutí platím ty, kdo mě poslouchají a „nejedou antibabiše“.
Její organizátoři se nestačili asi divit, čemu Kaiserovo vystoupení náramně posloužilo. Určitě ne Svatoplukovým prutům a jejich deklarovanému cíli, které „napříč pruty spojuje vlastenectví svoboda, demokracie a další hodnoty spolku“. Spolku, který se může pochlubit i několika členy, kteří fungovali v minulosti a fungují i dnes ve státní správě*. Petr Drulák, Martin Pecina, Zdeněk Koudelka, Tomáš Doležal.
A to stranické rozpětí. Od bývalé ČSSD přes Trikoloru, Stačilo a SPD vzhůru k duchovním výšinám státních postů. Místo toho Drulákovy PRUTy odvedly veřejnou pozornost od jiných, podle mě daleko závažnějších probíhajících tahů v babišovsko-české vládní politice.
Babiš pokračuje v přebírání státu
Babišovi vládní koaliční partneři v čele s Tomio Okamurou si mnou ruce, jak se jim mezitím podařilo zašantročit pozvání na jedno z cvičení jednotek v rámci mnohonárodních sil Multinational Force-Ukraine – MNF-U. A to i přesto, že cvičení nezaštiťuje Aliance** jako instituce. Všech jedenáct zapojených evropských států (včetně vedoucí Velké Británie, Francie a hostitelského Polska) jsou ale členskými zeměmi NATO.
Pro premiéra Andreje Babiše, zanedbatelná maličkost. Důležitější je, že jedna z jeho chobotnic připravuje sektorové daně, aby nějakým způsobem dorovnal premiér chybějící příjmy ve státním rozpočtu. Samozřejmě jako obvykle bez informování a předjednání s těmi, kterých se to bude týkat.
Neváhá ovšem s poslancem Doksanským, novou hlásnou troubou za Hnutí ANO, nařknout německého kancléře Merze z vydírání. Ten věcně a oprávněně upozorňuje, že poté co Česká republika přestala být čistým příjemcem v Evropské unii (EU), se vyhýbá členským povinnostem a financování některých společných závazků EU, jak se dá. O komentování Babišovy zahraniční politiky například vůči prezidentovi USA a jeho přístupu k Ukrajině a EU raději ani nemluvě.
A další - škatule, hýbejte se, začínají být v personální politice pomalu každý týden na denním pořádku. Předsedovi úřadu ÚHOS doc. JUDr. PhDr. Petru Mlsnovi, Ph.D., je odebrána, bezpečnostní prověrka na nejvyšší stupeň, kterou obdržel před rokem od Národního bezpečnostního úřadu na dalších 10 let, aniž by mu byl sdělen důvod, jak se vyjádřil.
Zatímco za zavřenými dveřmi vládních kuloárů se údajně tiše proslechlo: Jen houšť takových „Oldřichů!“.
O hlavním hrdinovi
Nakonec si hlavní hrdina této demonstrace Oldřich Kaiser těsně po jejím skončení posypal hlavu popelem. V objetí jiného aktivisty, Jana Schneidera** také bývalého vládního úředníka a disidenta vyznamenaného prezidentem Zemanem státním vyznamenáním Za zásluhy. Marně se snažil vysvětlit, jak to myslel, aby případně neohrozil své čestné členství v jiném Společenství PRAK (zkratka pro Proti Represi A Kriminalizaci) založené v roce 2022. Spolků s tímto názvem existuje hned několik. Ovšem v tomto společenství jsou hned dva bývalí disidenti (Jan Schneider, Lenka Procházková) a dva skálopevní komunisté (Radim Valenčík, Josef Skála). A jako bonus sexy poslanec Jindřich Rajchl.
Jednomu by to stačilo aspoň na ten „pověstný výrok Petiota (Péťa) z pamětihodné francouzské filmové Knoflíkové války: Kdybych to byl býval věděl, tak bysem sem nechodil.“
Bohužel, ne panu Oldřichovi. Byl jeden z malého počtu herců a hereček, kteří nepodepsali v roce 1977 takzvanou Antichartu. Po listopadu 1989 se dokonce soudil (a vysoudil čtyři sta tisíc korun), že nemá nic společného, respektive, že není ani vzdáleným příbuzným bývalého československého prezidenta Antonína Zápotockého.
Možná, že jako čestní členové tohoto spolku společně s jeho manželkou Dášou Vokatou, kteří se nepodílejí na činnosti PRAKu, kteří si ale výslovně přejí veřejně deklarovat podporu jeho činnost, přehlédli, že jsou ve spolku s bývalými letitými funkcionářskými komunisty, z nichž jeden ve svém wiki životopise na wikipedii ze 70. let uvedl mimo jiné „Internacionální pomoc SSSR a ostatních socialistických zemí v srpnu 1968jsem přivítal s nadšením a ulehčením.“ „Brzy po vstupu vojsk, ihned poté, co se rodičům podařilo navázat kontakt, jsem začal pracovat jako autor článků, zpráv a poznámek pro rozhlasovou stanici Vltava.“
Budiž odpuštěno paní Dáše. Život jí od samého dětství přinášel jen a jen starosti. Ale že ani pan Kaiser si do dnešních dnů nevšiml, nebo přehlédl, to by mu na demonstraci panem Kaiserem citovaný ani básník Ivan Jirous neodpustil, natolik jsem ho dobře a osobně poznal.
PS: Autor těchto řádků se bez mučení přiznává, že se nad Oldřichovým vystoupením
S. K. Neumannem také smál a slušně mu za jeho profesionální výkon poděkoval. Jak a čemu touto demokratickou akcí v uvozovkách následně posloužil, je ovšem druhá věc. Národ sobě se sice smál. Ale jak se ukázalo, přehlédl, že se směje sám sobě, aniž si to dosud vůbec uvědomuje.
ZDROJE:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Old%C5%99ich_Kaiser iDNES.cz [online]. 2022-10-11 [cit. 2023-01-26]. Dostupné online. Bulvár má zaplatit Kaiserovi 400 tisíc za lež o příbuzenství se Zápotockým. iDNES.cz [online]. 2022-10-11 [cit. 2023-01-26]. Dostupné online.
* Petr Drulák (* 16. září 1972) je český politolog, v letech 2004 až 2013 ředitel Ústavu mezinárodních vztahů, v letech 2014 až 2015 první náměstek ministra zahraničních věcí ČR,[2] v letech 2017 až 2019 velvyslanec ČR ve Francii.
*Martin Pecina (* 9. července 1968 Český Těšín) je český úředník, politik a manažer,
v letech 2009–2010 ministr vnitra ve Fischerově vládě a od července 2013 do ledna 2014 znovu v Rusnokově vládě, jíž byl také místopředsedou.
*Zdeněk Koudelka (* 9. května 1969 Boskovice) je právník, vysokoškolský pedagog
a politik, jenž se hlásí k moravské národnosti,[1] v letech 1998 až 2006 poslanec Poslanecké sněmovny PČR, bývalý člen České strany sociálně demokratické. V letech 2024–2026 zastupitel Jihomoravského kraje, zvolen byl jako člen strany Trikolora. V prosinci 2025 se stal 1. náměstkem ministra spravedlnostia v únoru 2026 místopředsedou Trikolory.
*Tomáš Doležal (* 15. listopadu 1972) je český politik, ekonom a politolog, od října 2025 poslanec Poslanecké sněmovny PČR a od roku 2024 zastupitel Středočeského kraje, člen hnutí SPD a člen vedení Spolku Svatopluk.
** Jan Schneider (30. března 1934 Písek– 1. prosince 2014) byl český textař, básník, dramatik, scenárista, novinář, překladatel a divadelníorganizátor, někdejší redaktorRádia Svobodná Evropa, muž spojený s organizací cen Thálie. Svá literární díla vydával také pod pseudonymem Jan Chum. https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Schneider
*** Oddělení od NATO je záměrný politický i právní krok. Cílem je zajistit, aby případné budoucí nasazení těchto jednotek na Ukrajině (po skončení bojů) nepředstavovalo přímé zapojení Aliance a neaktivovalo automaticky článek 5 o kolektivní obraně.
****O Společenství PRUT jsem se zmiňoval na sociální síti již v roce 2025, kdy se sešli
na Slovensku s oficiálními představiteli Slovenska. Tehdy byli přítomni také exprezident Zeman, poslanec Vondráček z Hnutí ANO. A o několik měsíců později v Česku se na jejich setkání objevili i členové SPD, koketoval s nimi také tehdy pan Macinka, nynější ministr vládní koalice za Motoristy sobě.
