Článek
Oznámení šéfa českého hokeje pana Hadamczika bylo překvapivé. Rozhodnutí Mezinárodní sportovní arbitráže přineslo velké rozčarování. Za pokračující Putinovy války na Ukrajině
a napjatých mezinárodních okolností má proběhnout v příštím roce květnové mistrovství světa v hokeji za účasti ruských hokejistů.
„Zpráva je naprosto otřesná. Válka probíhá v plném proudu a není možné rozhodnout, že se pojede na mistrovství. Jasné je to, že má být nejprve ukončena válka. V arbitrážní komisi* je předsedou Ital a pak tam je Egypťan a Brit. Samozřejmě zástupce Velké Británie byl proti,
ale byl přehlasován. Samozřejmě nechci, aby to tak bylo,“ řekl Hadamczik pro CNN Prima NEWS.
Pocity, šok a slova nesouhlasu, která z vyjádření pana Adama Hadamczika vytryskla, odrážejí náladu a hořkost nejen sportovní, ale velké části české veřejnosti. Jsou mezi nimi jasně odmítavé postoje českých opozičních politiků a političek, k nimž se z vládní koalice
za Motoristy připojil ministr sportu, prevence a zdraví Boris Šťastný, který zašle Mezinárodní sportovní arbitráži oficiální protest. Až sem tedy dobře, respektive dobrý pocit panující názorové shody části vládní koalice Motoristů a lídrů poslanecké opozice ve Sněmovně.
Že předseda SPD Tomio Okamura Tomio Okamura (SPD) je přesvědčen, že sport by se do politiky neměl zatahovat. „A sportovci nemají být trestáni za politická rozhodnutí představitelů svých zemí. Sport by měl národy spojovat, nikoliv rozdělovat,“
(server Novinky.cz.) je obecné a zjednodušující. Ve své prvoplánové přímočarosti předseda Poslanecké sněmovny vůbec nepřipouští, že sportovci, kteří chtějí dnes v Rusku sportovat a navíc vrcholově, že nemají na vybranou. Stejně tak jako tomu bylo za doby totalitní komunistické ideologie za lidové demokracie, socialistického a normalizačního Československa. (https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/svet/sportovni-arbitrazni-soud-vratil-ruske-hokejove-tymy-do-mezinarodnich-soutezi-379140)¨
Obdobnými, nic neříkajícími slovy se připojil ke Okamurovým slovům Libor Vondráček
za SPD/Svobodní. Vypomohl si tvrzením, že sportovci nejsou ničím vinní a kolektivní vina je něčím, co bychom neměli v 21. století připouštět. Slovní pirueta jak se vyhnout přímému pojmenování viníka agresora, který je za invazi a válku na Ukrajině politicky odpovědný natolik, že má být za válečné zločiny postaven před mezinárodní soudní tribunál v Haagu.
Arbitři nezastupují konkrétní sporty ani národy
CAS (Court of Arbitration for Sport) je obecný soudní tribunál pro všechny sporty. Rozhodci u CAS nejsou delegáty konkrétních sportovních svazů ani v soudu nesedí jako „zástupci hokeje“ či „zástupci Egypta“.. Arbitři jsou na prestižní listinu CAS vybíráni Mezinárodní radou pro sportovní arbitráž (ICAS) na základě své právní expertízy, znalosti sportovního práva a mezinárodní reputace. To, z jaké země právník pochází, neomezuje jeho schopnost rozhodovat spory v jakémkoliv sportu – od hokeje přes fotbal až po cyklistiku.
(https://www.pravniprostor.cz/clanky/ostatni-pravo/mezinarodni-a-narodni-sportovni-arbitraz-a-jeji-aktualni-otazniky)
Egypt je sportovní velmoc v jiných odvětvích
Pohledy na CAS a jeho historii se liší a jsou často na první pohled rozporuplné jako například u zmíněného právníka Ismaila Selima. Je uznávaným mezinárodním expertem na arbitráže
a ředitelem Káhirského regionálního centra pro mezinárodní obchodní arbitráž (CRCICA). Právě on byl shodou okolností jako nezávislý arbitr přidělen do tříčlenného senátu CAS, který v říjnu 2026 rozhodoval ostře sledovaný hokejový spor týkající se vyloučení ruských národních týmů z turnajů IIHF.
I když Egypt nemá rozvinutý lední hokej, je to obrovská země s obrovským sportovním zázemím v jiných disciplínách (fotbal, házená, squash, vzpírání) a má plnohodnotný Egyptský olympijský výbor, který je členem MOV. Díky tomu má Egypt špičkové sportovní právníky. (https://globalarbitrationreview.com/authors/ismail-selim)
Egyptský lední hokej prožívá v posledních letech rozmach, i když v zemi pyramid stále funguje ve specifických, poloprofesionálních a komunitních podmínkách. Přestože Egypt zatím není členem Mezinárodní federace ledního hokeje (IIHF) a nemá oficiální státní hokejový svaz, dokázal postavit národní týmy a založit vlastní domácí ligu.
Egyptský hokej má překvapivě i českou stopu. Jako vůbec první český hokejista zde
v minulosti krátce působil brněnský rodák a hokejový světoběžník Nicholas Lang. Ten
do Egypta zamířil v rámci svých netradičních hokejových angažmá, aby zde odehrál několik exhibičních zápasů a pomohl s trénováním místních hráčů přímo na ploše v nákupním centru.
(https://tn.nova.cz/sport/clanek/468354-prvni-cesky-hokejista-miri-do-afriky-svetobeznik-lang-bude-hrat-v-egypte)
Princip nezávislosti tribunálu
Egypt nemá zastoupení v Mezinárodní hokejové federaci, ale má svého zástupce
v mezinárodní arbitráži. Mezinárodní sportovní arbitráž (CAS) v Lausanne totiž funguje
na zcela jiných principech než jednotlivé sportovní federace (jako je IIHF
Pro zajištění maximální objektivity je u sportovních soudů se dokonce vyžaduje, aby klíčové spory rozhodovali arbitři, kteří nejsou nijak propojení s daným prostředím. Pokud by spor uvnitř světového hokeje rozhodoval arbitr ze silné hokejové země (např. z Kanady, Česka, Finska či Švédska), mohl by čelit podezření z podjatosti nebo tlaku své vlastní hokejové federace. Právník, jehož domovská země nehraje v daném hokejovém sporu žádnou roli, ani nemá žádné vazby na funkcionáře IIHF, je v hokejovém prostředí dokonale neutrální.
Nemohu se ovšem ubránit konstatování, že v případě agresora, kterým je Ruská federace již pátým rokem s mnoha válečnými zločiny a represivním autoritářským režimem, nerespektující ve vlastní zemi transparentní principy demokracie právního státu, který
i navenek porušuje mezinárodní právo a závazky, k nimž se zavázal, aby je však jedním
z Putinovýchm dekretům podřizoval domácí legislativě.
Po roce 1933 Hitlerův režim nacistický režim byl v té době již totalitním státem stejně jako je jím dnes v mnohých pohledech Ruská federace s obdobnou expanzivní zahraniční ideologií. Ideologií postavenou na Stalinových čistkách a hladomoru. Dnes na agresi, okupaci
a pokračující destrukční válce a každodenním oběťmi civilního obyvatelstva z řad starých lidí, žen a dětí s cílem Ukrajinu zničit a vyhladovět. Dá se říci, že tehdy v době konání Olympijských her v roce 1936 sice Německo nebylo ve válečném stavu, ale na válku se velice intenzivně připravovalo a vyzbrojovalo.
Vyzbrojování Německa znamenalo zásadní porušení mezinárodních dohod, konkrétně Versailleské smlouvy z roku 1919. Rapallská smlouva v roce (1922) znamenala uzavření spojenectví izolovaného sovětského Ruska s poraženým výmarským Německem. Tajným tajným dodatkem byla rozsáhlá vojenská spolupráce, při které SSSR poskytl Německu zázemí pro tajný výcvik. Velká Británie s Francií protestovaly, ale nezasáhly.
(https://cs.wikipedia.org/wiki/Versaillesk%C3%A1_smlouva)
Německo nesmělo mít podle Versailleské smlouvy letectvo, tanky ani chemické zbraně, vybudovalo si s povolením Moskvy tajné testovací a výcvikové prostory přímo na sovětském území. V Lipecku bylaLetecká škola, kde se cvičili budoucí piloti Luftwaffe. V Kazani tanková škola, kde Němci testovali prototypy tanků. V Saratovské oblasti (Tomka) vznikl polygon pro testování chemických zbraní. Němečtí důstojníci na těchto základnách cvičili nejen své lidi, ale předávali moderní taktické a technické znalosti sovětským specialistům. Spolupráci definitivně utnul až nástup Adolfa Hitlera k moci v roce 1933.
Paralela s historií
V mezinárodní arbitráži tedy nerozhoduje to, zda má ta, či jiná země vynikající bruslaře, hokejisty, ale to, jak kvalitní je právník jako nezávislý mezinárodní expert na právo.
I přesto tolik argumenty podložený závěr, hovořící ve prospěch posledního rozhodnutí Mezinárodní sportovní soudní arbitráže, nad námi leží a houstne jako těžký mrak s nevyřčenou pečetí politicky manévrujícího váhání. Kolísající mezi odvahou a poučením z minulosti, kdy se historický precedent z Berlína 1936 v mnohých rysech podobá tomu připravovanému ruskému s předehrou na květnovém mistrovství světa v hokeji. A vede mezinárodní sportovní společenství, v závorce trumpovsky transakční k tomu, aby poskytl olympijskému výboru Ruska skrze letošní červencovou platformu, že se jeho sportovci mohou zapojit do kvalifikací i kolektivních sportů pro letní hry v roce 2028 v Los Angeles.
Kde končí autonomie sportu a kde začíná spoluzodpovědnost za porušování mezinárodního práva?
Mezinárodní olympijský výbor (MOV) dlouhodobě prosazuje tezi, že sport by měl lidi spojovat a neměl by sloužit jako nástroj politických bojů. Z tohoto pohledu se organizace snaží bránit plošnému trestání sportovců na základě jejich státní příslušnosti, což vedlo například k povolení startu neutrálních sportovců pod striktními podmínkami.
Sportovní federace se často obávají, že pokud by začaly státy vylučovat čistě na základě politických či geopolitických kritérií (např. hodnocení míry demokracie nebo vedení válečných konfliktů), systém mezinárodního sportu by se kvůli množství globálních konfliktů rozpadl.
Mezinárodní olympijský výbor (MOV) předběžně zrušil po téměř třech letech suspendaci Ruského olympijského výboru, jeho sportovci se tak mohou zapojit do kvalifikací. Sankce uvalil MOV na Rusko po napadení Ukrajiny a kvůli začlenění sportovních organizací z anektovaných ukrajinských území 12. října roku 2023. Tím podle mezinárodního výboru Moskva porušila olympijskou chartu. Nyní cestu ruským sportovcům k návratu do soutěží otevřel.
Rusko to přijalo s nadšením. „MOV vyslal jasný signál: olympijské hnutí musí zůstat bez politiky,“ řekl předseda tamního olympijského výboru Michail Děgťarjov. Naopak Ukrajinci jsou zděšení. „Rozhodnutí je neopodstatněné a předčasné, protože Rusko nadále zjevně porušuje mezinárodní právo a základní principy míru a bezpečnosti,“ reagovali představitelé národního olympijského výboru.
Debata o tom, kde končí autonomie sportu a kde začíná spoluzodpovědnost za porušování mezinárodního práva, zůstává otevřená a nemá jednoznačný právní ani morální konsensus. Ukazuje však, jak hluboce jsou mezinárodní politika a vrcholový sport navzájem propojeny, ať už se instituce snaží o opak, nebo ne.
Kde začíná sport a kde končí propaganda?
Totalitní a autoritářské režimy historicky i v současnosti využívají sportovní úspěchy k vnitřní legitimizaci moci a k vnější propagandě (tzv. sportwashing). Mezinárodní sportovní organizace a tribunály jako CAS se naopak snaží rozhodovat striktně na základě platných řádů a stanov, aby se vyhnuly nařčení z politického rozhodování. Jejich argumentace se opírá
o jiné principy za situace, kdy každý den na Ukrajině jsou zabíjeni starci, ženy, děti.
Když IIHF poprvé rozhodla o suspendaci Ruska a Běloruska, oficiálním a hlavním zdůvodněním nebyl politický trest, ale zajištění bezpečnosti hráčů, funkcionářů a hladkého průběhu turnajů. CAS toto rozhodnutí potvrdil jako legitimní opatření k ochraně integrity soutěží, nikoliv jako politickou sankci.
Jak dlouho bude pokračovat tento přístup CAS oddělující sport od politiky v situaci, kdy striktně stát hrubě porušuje mezinárodní právo, a úplná izolace na mezinárodním poli je logickým a spravedlivým krokem?
A česká reakce? ČOV odmítá účast Rusů a Bělorusů na OH
Český olympijský výbor v prohlášení uvedl, že dokud agrese na Ukrajině trvá, neměli by se sportovci z Ruska a Běloruska účastnit mezinárodních soutěží. „A to zejména kvalifikačních soutěží na olympijské hry a olympijských her samotných. Mezinárodní olympijský výbor naše jednoznačné rozhodnutí pléna ČOV z dubna 2023 nemění, nemáme však právní nástroj, jak si jej vynutit,“ sdělil ČOV.
Rovněž ministr Šťastný řekl, že s rozhodnutím MOV nesouhlasí. „Rozhodnutí Mezinárodního olympijského výboru zrušit suspendaci ruskému olympijskému výboru je asi radostnou zprávou pro Kreml a ruské sportovce, ale velmi špatnou zprávou pro svět,“ prohlásil. „Zásadně s ním nesouhlasím,“ zdůraznil. Do skončení války na Ukrajině bych proto na stávajících podmínkách účasti ruských sportovců a sportovkyň nic neměnil,“ dodal ministr Boris Šťastný.
A tak pozdrav panu Adamu Hadamczikovi: Jsme s Vámi, Adame. Než šampionát s Rusy, s raději na Letnou za svobodu s Ukrajinou!
