Článek
Zlatý věk Ameriky začíná právě teď, byla první z bombastických vět inauguračního projevu Donalda Trumpa, prezidenta Spojených států amerických. A mě hned napadlo, jestli tím deklarativním prohlášením zároveň nekončí demokratický věk USA. Věk plný rozporuplného vývoje, věk, který otevřel svobodu a hranice těm nejchudším, kteří se z doby divoké éry kapitalismu stěhovali za poslední peníze do Ameriky.
„Uvědomte si, že 20. leden je dnem osvobození“
Dnes se však budou rozhodovat ti bohatí a nejbohatší investoři a firmy mezi zlatým
a demokratickým věkem. A kdo bude mezi těmi, kdo se nespokojí s tvrdě autoritářským prezidentem Donaldem Trumpem a jeho slovy o zneužité Americe, vychýlené spravedlnosti, „vládě, která není schopna zvládnout krizi doma a zabředává do krizí na celém světě. Vládě, která ochraňuje hranice cizích států, ale nefinancuje ochranu naší vlastní hranice a ochranu našich vlastních lidí, školství, které učí děti o sobě pochybovat, pochybovat o své zemi, to všechno se změní, změní se to ode dneška, změní se to velmi rychle. Moje zvolení je mandát, abychom naprosto zvrátili tu zradu. Mnoho těch zrad, ke kterým došlo, abychom lidem navrátili víru, bohatství, demokracii a také svobodu.“
Ano, změna je patrná. Na prvním místě víra v Trumpova Boha (boha narcismu), který říká „Myslím, a jsem si jistý, že můj život byl zachráněn z určitého důvodu. Bůh mě zachránil, abych zachránil velikost Ameriky.“
Slova, slova, slova, která ještě v den inaugurace provázelo prezidentovo ujištění o vyhlášení stavu nouze na jižní hranici a exekutivní autoritářské příkazy, které mají zajistit, že se „milióny, milióny zločinných cizinců vrátí na místa, odkud přišli. A každý den naší vlády, vlády amerických patriotů, budeme pracovat, abychom vyřešili se ctí a silou jakoukoli krizi.
A všem občanům jakékoli barvy pleti a vyznání navrátíme prosperitu (rozumějme už ne ale bohatství). A uvědomte si, že 20. leden 2025 je dnem osvobození.“
A až za tímto dnem na druhé misce vah se přikrčila „demokracie a také svoboda.“ Všiml jsem si, že slovo demokracie se v projevu Trumpa pak už vůbec neobjevilo. Možná, že jsem měl jen špatný překlad.
Deportace nelegálních migrantů
Takto Trumpem představené a naservírované řešení problému nelegálních migrantů pocit bezpečnosti Americe určitě nezajistí. Jde o letitý problém, střetávající se s umíněnou tvrdošíjností starce, který chce milióny lidí, žijících často dlouhé roky, ba dokonce desetiletí se svými dětmi narozenými ve Státech vyexpedovat zpět z USA. Šeredně, byť vzdáleně, to připomíná dodnes hrůzné řešení židovské otázky v nacistickém Německu.
Ne, nejde o paralelu s holocaustem, ale při úvaze, že počty deportovaných se mají pohybovat minimálně mezi 10 až 15 milióny lidí, žijících na území USA, obětem na životech, ať již z viny jedné či druhé strany problému, se tyto deportace nevyhnou. A to nemluvím o tom, že i tito nelegálové, stejně jako etnické skupiny v Německu, Francii, Anglii a dalších evropských zemích, Ukrajince v České republice nevyjímaje, představují nejen levnější pracovní sílu, než je třeba ta naše česká, ale hlavně pokrývají pracovní místa, zaměstnání, o která původní obyvatelé z výše uvedených zemí často nemají zájem.
Čerstvě zvolený prezident na slova biskupky v národní katedrále po inauguraci při mši, která za tyto nelegální migranty orodovala slovy: „Možná nejsou občany, nemají řádné doklady, ale naprostá většina přistěhovalců nejsou zločinci, platí řádně daně, pracují zde na farmách, v nemocnicích, nebo jako uklízeči,“ reagoval ostrými slovy a požádal biskupku o omluvu. Tak trochu opět v rozporu s tím, co řekl krátce před návštěvou mše na adresu ústavních pokusů omezit svobodu vyjadřování: „…zastavím veškerou cenzuru a obnovím svobodu vyjadřování ve Spojených státech.“ Pravděpodobně měl prozatím na mysli svobodu omluv za nepatřičné výroky vůči jeho politice.
V inauguračním projevu se odvolal na zákon z roku 1798 o cizích příslušnících, které „naše orgány budou bránit proti všem gangům a sítím, které přivážejí devastující zločinnost do našich měst a center měst. „…Uděláme to na úrovni, jakou ještě nikdo neviděl.“ A ta podle Trumpa a jeho vlády bude inspirována touhou po úspěchu, při kterém „nezapomeneme na svou zemi a Ústavu a nezapomeneme na našeho Boha.“ Jakého Boha měl pan prezident Trump na mysli, ví jen on sám.
Nejspíše to bude bůh „naprosté obnovy Ameriky a revoluce zdravého rozumu,“ se kterými se přihlásil k podpisu historických výkonných rozkazů. Nemohu si pomoci, snad proto, že patřím jen k malému národu, kterému má životní zkušenost potvrzuje spíše opak. Revoluce a zdravý rozum se v lepším případě minimálně popírají, pokud se vůbec nevylučují. V tom horším případě revoluce vraždí a znásilňují zdravý rozum, než aby sloužily lidem.
A nechal se dál unášet na vlnách prázdných slov odkazu, na který bude hrdý „… Budu sjednotitel, mírotvorce. …Amerika dostane zpět své místo jako nejrespektovanější stát na světě. Musíme všechny inspirovat, všichni nás budou obdivovat a za krátkou dobu budeme měnit název mexického zálivu na americký záliv. Panamský průplav jsme dali Panamě, ne Číně, a vezmeme si ho zpátky.“
Na Grónsko v inauguračním projevu už nedošlo. A o ruské válce na Ukrajině se pan prezident Trump zmínil až teprve v oválné pracovně. Poté, co předtím v Aréně podepsal první sadu svých příkazů černými fixy, které pak vrhal jako falešný indián mezi své příznivce. Teprve potom se snažil uklidnit nedočkavá média a evropskou veřejnost slovy, že mír na Ukrajině bude, i kdyby to mělo být za cenu dalších obchodních sankcí vůči Rusku na vrub vzájemných obchodních vztahů.
Óda na radost? Ne, óda na ozbrojené složky
Ale ani tomu se mi nechtělo příliš věřit. Protože, jak jsme byli aktuálně informováni prezidentem Donaldem Trumpem, „Všechno to skončí, protože všichni členové ozbrojených složek, kteří byli vyloučeni z důvodu protestování proti očkování, covidu, budou tento týden přijati zpět, aby nebyli vystavováni dalším experimentům a dalším politikám. Naše ozbrojené složky se budou moci zaměřit na svůj hlavní cíl, a to je obrana před nepřáteli Ameriky.“ (Potěš pánbů, jako by nestačilo být nepřítelem Putinova Ruska).
,,Podobně jako v roce 2017 vytvoříme nejsilnější ozbrojené síly na světě a budeme to poměřovat nejen vyhranými bitvami, ale také ukončenými válkami a hlavně válkami,
do kterých se nikdy nezapojíme.“
Nedalo mi to, abych se nepodíval, jak na to zareagovala Bezpečnostní rada Ruské federace, která se sešla v obvyklém složení. Tentokrát nikdo nechyběl, ale také nikdo nepřebýval. Trumpova slova, že vytvoří nejsilnější ozbrojené síly na světě, které „… budeme poměřovat hlavně válkami, do kterých se nikdy nezapojíme,“ byla rajskou hudbou pro Putina.
Trumpova politika izolacionismu dává Putinovi nová křídla, tak jako je kdysi Hitlerovi umožnila západní politika appeseamentu. Dává mu zároveň příležitost pokračovat kdykoli dál ve válce na Ukrajině. Právě proto Putin chválí Trumpovu odvahu a vítězství ve volbách a jeho prohlášení o touze obnovit přímé kontakty s Ruskem, „které bez naší viny (rozuměj ruské viny), přerušila odcházející administrativa“.
Se lživou vějičkou nakonec
Putin říká: „Slyšíme Trumpovy výroky o tom, že je potřeba udělat vše, abychom zabránili třetí světové válce. Tento postoj samozřejmě vítáme a blahopřejeme nově zvolenému prezidentu Spojených států amerických k jeho nástupu do úřadu. Chtěl bych zdůraznit, že jsme nikdy neodmítli dialog, který bude postaven na rovnocenném a vzájemně se respektujícím základu. S přihlédnutím k významné roli, kterou naše země hrají v řadě klíčových témat globální agendy, včetně posilování strategické stability a bezpečnosti. Jsme také otevřeni dialogu s novou vládou USA o ukrajinském konfliktu.
Zde je nejdůležitější odstranit základní příčiny krize, o které jsme mnohokrát mluvili… Co se týče samotného urovnání situace, ještě jednou zdůrazňuji: jejím cílem by nemělo být krátké příměří, ne nějaká úleva na přeskupení sil a přezbrojení s cílem následného pokračování konfliktu, ale dlouhodobý mír založený na respektu k oprávněným zájmům všech lidí, všech národů, kteří žijí v tomto regionu. Ale budeme samozřejmě bojovat za zájmy Ruska, za zájmy ruského lidu. To je ve skutečnosti účel a smysl vedení speciální vojenské operace.“
(http://kremlin.ru/events/president/news/76135 20. 1. 2025)
Kolikrát jsme tohle slyšeli právě od Putina. Kolikrát tomu ještě podlehneme. Pan prezident Trump v závěru svého projevu byl úplně mimo oslněn sám sebou, když mluvil o největší civilizaci v historii, která se pozvedne do nových výšin, k novým úspěchům… „Budeme opět národem, který zvyšuje své bohatství a své území a směřuje ke skvělým zítřkům.“
Světlými zítřky nás oblbovali po desetiletí soudruzi z Moskvy a doma pak jejich čeští poskokové. Přestože jejich pohrobci stále přežívají a vstávají jako kdysi rudá záře nad Kladnem, a dnes zase jako nedotknutelná svatozář nad Trumpem, potěšilo mě, kolik českých médií, včetně veřejnoprávních rozebralo Trumpa na šroubky, zejména pak v Českém rozhlase.
I na sociálních sítích měla převahu kritická reflexe (pravda, možná pro to, že více sleduji to, co mi servírují algoritmy pana Zuckerberga) nad bezduchým pochlebováním pana europoslance Turka vyzývajícího: „Vy, kteří Donalda Trumpa „nemůžete“, museli byste v kontextu a po hodinách živých projevů a argumentů uznat, že má nadlidskou sílu, intelekt a schopnosti. V hlavě mám jediné, musíme obdobně začít „řezat do živého“ i v Evropě a České republice. Jedním podpisem zajistil ochranu svobody slova, zajistil to, že se ani dolar neutratí za neziskovky, které říkají lidem, ať nenávidí svoji zemi, jedním podpisem poslal desítky tisíc lidí hlídat hranici, okamžitě započal deportace nelegálních migrantů, a s pomocí našich přátel, evropských Patriotů, s podporou republikánských patriotů z USA a hlavně vás všech, jsme zachránili západní svět, který je prokazatelně na pokraji rozvratu, především díky zaprodané evropské komisi!!! Nálepkování „prorusskostí“ ze strany idiotů končí.“
No, pane Turku, co jste tomu svému mozku provedl, že vás tak trestá?
S prominutím „světodějná“ inaugurace prezidenta Trumpa a jeho nová administrativa se mně jeví jako politický panoptikální cirkus, který na rozdíl od skutečného cirkusového umění od samého začátku připomíná jedno nepovedené, ale pokračující fiasko demokracie. Na staré dámě Evropě, pramáti demokracie, a tedy i na nás Evropanech bude záležet, zdali tomuto fiasku a jeho dopadu dokážeme čelit, nebo se staneme jeho poslušnými loutkami.
