Článek
Této schopnosti se říká bioluminiscence a funguje díky chemické reakci pigmentu (luciferin) a enzymu (luciferáza) za přítomnosti kyslíku. Výsledek? Studené, jemné světlo bez plamene, které neplýtvá energií.
Na souši září třeba larvy „světlušek“ rodu Lampyris. Dospělé samice sedí v trávě jako zelené diody a svým světlem lákají samce – jejich blikání je v podstatě milostná řeč. Samci podle svítícího vzoru poznají správný druh samičky, což umožňuje úspěšné rozmnožování. Existují i tzv. železniční červi (Phengodidae), kteří dokážou svítit více barev současně. Některé houby – třeba liščí oheň (Armillaria), Panellus stipticus nebo Mycena chlorophos – pokrývají pařezy nazelenalým světlem, které si všimneš jen ve tmě, když zastavíš a necháš očím přivyknout.
Skutečná světelná velmoc ale žije v oceánu. Jednobuněčné obrněnky tvořící plankton (Noctiluca scintillans) rozzáří každou vlnu modrou září – stačí ponořit ruku do vody v noci a máš prsty poseté hvězdami. Hlubinné ryby, například ďasovky, nosí na hlavě bioluminiscenční „prut“ s bakteriemi: světlo láká kořist přímo k tlamě. Jiní obyvatelé hlubin používají světlo jako zrcadlo: lanternfish svítí na břiše, aby splynuli s měsíčním svitem a stali se „neviditelnými“ pro predátory zdola.
Hlavonožci přidávají inteligenci – oliheň bobtail má kapsu se symbiotickými bakteriemi Vibrio fischeri. Každou noc reguluje jejich jas a vytváří dokonalé protisvětlo. Když se cítí ohrožená, vypustí světelný oblak – podobu světelného inkoustu.
A pak jsou tu rituály: tropičtí kroužkovci Odontosyllis během svatebního rojení vyšplhají k hladině a synchronně blikají. Celé moře se na pár minut promění v pulzující pás světel, tajný signál pro partnery.
Bioluminiscence není magie – je to evoluční nástroj. Světlo přitahuje partnery, zmateně oslňuje nepřátele, maskuje, nebo oznamuje „jsem jedovatý“. A přesto, když stojíš v letní noci u lesa a nad hlavou ti pomalu bliká světluška, působí to pořád jako malý zázrak. Příroda si prostě umí hrát se světlem lépe než jakákoli reklama.
Vědecké a odborné zdroje:
- Haddock, S. H. D., Moline, M. A., & Case, J. F. (2010).
Bioluminescence in the Sea.
Annual Review of Marine Science, 2, 443–493.
→ Přehled bioluminiscence v mořském prostředí, včetně bakterií, ryb, hlavonožců a planktonu. - Wilson, T., & Hastings, J. W. (1998).
Bioluminescence.
Annual Review of Cell and Developmental Biology, 14, 197–230.
→ Detailní popis chemických mechanismů luciferinu, luciferázy a evoluce světelných organismů. - Lloyd, J. E. (1971).
Biology of Firefly Flashing.
American Scientist, 59(3), 324–335.
→ Průlomová práce o komunikaci světlušek pomocí záblesků, zejména při páření.
